Psychologie činnosti, jednání a chování

Základní druhy lidské činnosti

 

Definice pojmu

*      lidská činnost – každá navenek projevená aktivita člověka

o       souhrn rozmanitých výkonů konaných k uspokojení svých vlastních potřeb, zájmů a splnění požadovaných úkolů

*      z hlediska obsahu, resp. účelu rozeznáváme tři základní druhy lidské činnosti:

o       hra

o       učení

o       práce

*      z formální stránky rovněž rozlišujeme tři její základní druhy:

o       vrozené, fylogenetické mecha­nismy (nepodmíněné reflexy a instinkty)

o       zkušenostní struktury (naučené formy činnosti)

o       tvořivá činnost

Hra

Definice pojmu

*      individuální nebo kolektivní činnost - nemá ráz užit­kové činnosti, vykonává se pro vlastní potěšení

*      cha­rakteristikou hry je její samoúčelnost a spontánnost

o       do­chází k ní z vnitřní potřeby, ze svobodného, dobrovolného rozhodnutí

o       vyznačuje se silnou citovou zainteresovaností, zpravidla příjemnou

o       podílí se ní fantazie

*      je typickou činností dětského věku

 

Teorie hry

*      dosud neexistuje jednotná teorie

*      existuje několik teorií:

*      teorie nadbytku energie

o       ve hře spotřebovává nahromaděná nadbytečná vitální energie, která se nevyužila při uspokojování životních potřeb

*      teorie relaxace (uvolnění)

o       hra je formou aktivního odpočinku, regenerace sil, uvolněním po práci

*      teorie atavismu

o       ve hře dětí postupně projevují činnosti podobné těm, kte­rými prošlo lidstvo ve svém historickém vývoji (tzv. zákon kulturní rekapitulace)

§         děti si ve hře uvolňují, vybíjejí atavistické sklony (ve hře na „zbojníky", v bojových hrách), které v současné civi­lizaci nemají opodstatnění

*      teorie přípravného cvičení

o       tvrdí, že úkolem hry je cvičit takové činnosti dětí (i zvířecích mláďat), které budou v životě potřebovat k přizpůsobování se podmínkám prostředí i k plnění životních úkolů

§         dítě si cvičí obecné smyslové funkce (vnímání, tvořivou fantazii, paměť, myšlení) a rovněž i speciální činnosti

§         tematické hry „na rodinu" se cvičí ošetřovatelské, rodičovské schopnosti a činnosti, pěstuje se rodinná sounáležitost

*      teorie náhradní funkce

o       hra umožňuje jednotliv­ci realizovat sebe samého, svou osobnost a svoje zájmy ve skutečných zaměstnáních - hra je tedy náhradou „opravdové" činnosti

*      teorie funkční příjemnosti

o       hlásá, že základním motivem hry je libost, kterou dítěti hrová činnost poskytuje. Proto děti ve hře rády a ochotně opakují činnosti, které jim tento pocit přinášejí

*      teorie hry podle marxistické psychologie (prosazovaná před rokem 1989)

o       poukazuje na společenskohistorický ráz a společenské zdroje dětských her, a tím i na jejich kvalitativní odlišnost od her zvířecích mláďat

o       dětská hra má bezprostřední společenské zdroje a v ní se - v hranicích možností dítěte - odrážejí historické změ­ny, společenské vztahy a obsah společenského života dětského prostředí

 

Druhy her

*      v psychologii se vyskytují nejrůznější klasifikace her, které vy­cházejí z různých kritérií

*      nejčastěji se hry dělí podle svého obsahu a funkce, a to na hry:

*      manipulační

o       mají velký význam nejen pro cvičení pohybů rukou a motoriky celého těla, ale i pro celkový rozumový vývoj dítěte

o       jsou typické pro mladší předškolní věk

*      pohybové

o       cvičí motoriku, pohybovou koordinaci dětí, ale pěstují i takové vlastnosti, jako je smělost, odvážnost, disciplinovanost, schopnost dodržovat nej­jednodušší pravidla chování, součinnost a spolupráci, podřizování se kolektivu atd.

*      tematické

o       hraní si na něco nebo na někoho, sehrávání určitých rolí (proto se nazývají i hry na role) podle té­matu hry (hra na lékaře, na školu)

o       dítě poznává a odráží společenské vztahy mezi lidmi, společenské role, náplň činnosti jednotlivých povolání

o       zárodky tematických her se objevují ve druhém roce života dětí (dítě krmí panenku, vozí ji, přikrývá apod.)

o       v plně rozvinuté formě jsou tyto hry typické až pro děti staršího předškolního věku

*      konstruktivní

o       objevují se u dětí velmi brzy (již ve druhém roce života)

o       si začínají „plánovat" a pojmenovávat svoje výtvory, které se stávají stále složitějšími a náročnějšími

*      didaktické

o       nejsou výsledkem pouhé volné tvořivosti děti, ale vedou je vychovatelé, kteří mají zároveň na zřeteli určité výchovně vzdělávací cíle: rozšiřování rozsahu vjemů dítěte, cvičení jeho paměti, pozornosti, myšlení, obohacování slovníku, vštěpování pravidel společenského chování atd.

Učení

 

Definice pojmu

*      učení má širší a užší vymezení

*      širší vymezení

o       každé obohacování individuální zkušenosti během vývoje jednotlivce (živočichů a jedince), které ovlivňuje jeho chování

o       spadá sem vše, co si jednotlivec osvojuje po narození ve styku s prostředím a co vyvolává trvalejší změny jeho chování (dobré, kladné, špatné, záporné)

*      užším vymezení

o       záměrné (cílevědomé) a systematické získávání vědomostí, dovedností a návyků, forem chování a osobnostních vlastností. Učení v tomto smyslu nacházíme pouze u člověka

 

Fáze učení

*      nejčastěji se uvádějí čtyři fáze, a to:

*      motivační

o       stádium, v němž se učící se ocitne před úlohou, problémem (které si určil sám, nebo mu je určil někdo druhý) a uvědomuje si vnitřní nebo vnější pohnutky, které jej aktivizují k řešení

*      pozná­vací

o       stadium, kdy učící se začíná pronikat do učebního materiálu, úlohy či problému, mobi­lizuje svoji minulou zkušenost a získává další informace nebo pro­středky potřebné k jejich řešení, utváří a prověřuje různé hypotézy řešení

*      výkonová

o       stadium, ve kterém učící se pocho­pil a vyřešil danou úlohu, daný problém, osvojil si učební materiál, zařadil ho do soustavy dosavadních poznatků

*      kontrolní

o       sta­dium, kdy je prověřována správnost řešení úkolu, problému (reprodukcí učební látky, aplikací osvojených vzorců, pouček a pravidel, řešením dalších úloh apod.)

 

Křivka učení

*      zachycuje:

o       bud zlepšování výsledku učení (výkonu), anebo ubýváni chyb během učení (případně obojí) po jednotlivých opakováních

o       je z ní patrné, že na počátku učení se kladné výsledky dostavují pomalu, potom prudce stoupají, až na závěr učení jsou přírůstky opět jen nepatrné

 

Druhy učení

*      rozlišují se různé druhy učení

*      užším vymezení tohoto pojmu se učení nejčastěji rozděluje (podle toho, co tvoří jeho obsah) na:

*      intelektuální

o       může mít ráz pamětního (memorování) nebo myšlenkového (pojmového) učení

*      motorické

o       když si jím osvojujeme různé zručnosti a návyky

*      sociální

o       ten druh učení, kterým si osvojujeme typické formy společenského chování

 

Faktory ovlivňující průběh a výsledky učení

*      za činitele učení považujeme všechny vlivy půso­bící na učícího se, rovněž i způsoby a metody uplatňované při učení, které kladně anebo záporně ovlivňují jeho průběh a výsledky (to znamená, že je zlepšují nebo zhoršují):

*      tělesný stav, resp. stav práceschopnosti, výkonnosti učícího se – svěžest x únava, bolest, nemoc, …

*      psychický stav učícího se – zejména jde o citový stav (náladu) a stav pozornosti

*      charakterově volní vlastnosti

o       a) v postoji k učení (ve svědomitosti, soustavnosti v učení, resp. v lenosti, vyhýbání se učebním povinnostem)

o       b) v jeho průběhu (v dů­kladnosti, houževnatosti, vytrvalosti, resp. v nepořádnosti, po­vrchnosti, pomalosti, nedbalosti, rychlém znechucení, malé hou­ževnatosti)

*      mravní pracovně volní vlastnosti (radost z učení, uvědomělý vztah k učení, určité odříkání kvůli učení, „řemeslný" přístup k učení bez vnitřního vztahu, jen z „povinnosti"),

*      poznání a využívání typových zvláštností (představivosti, pa­měti, myšlení, temperamentu) zvyšuje efektivitu učení

 

*      jedním z nejvlivnějších faktorů učení je motivace, tj. uvědomo­vaná pohnutka k učení

*      subjektivní vztah učícího se k učební látce

 

*      mikroklimatu prostředí, ve kterém se učení uskutečňuje

*      kvalitu, vlhkost, teplotu a proudění vzdu­chu

*      kvalitu osvětlení

*      hlučnost prostředí

 

*      proaktivní a retroaktivní útlum

*      průběh a konečné výsledky učení závisí na činnosti, která učení předchází, ale zejména na činnosti, která po učení následuje

*      proaktivní útlum – útlumový vliv předcháze­jícího učení na následující

*      retroaktivní útlum – útlumový  vliv probíhajícího učení na předcházející

*      plató efekt

o       ta část křivky (např. výkonu, cviku, učení), kdy dochází ke stagnaci

o       neznamená dosažení vrcholného výkonu, ale nutnost odpočinku, změny metody a podobně

 

*      opakování

o       soustředěné

o       nebo rozložené v čase

*      opakování jsou účinnější, když je mezi nimi časový odstup, který se postupně prodlužuje

Práce

 

Obecná charakteristika práce

*      práce je uvědomělá činnost zaměřená na utváření hmotných a duchovních hodnot

 

Základní druhy práce

*      v zásadě dělíme práci na tělesnou (fyzické) a duševní

 

Činitelé ovlivňující průběh a výsledky práce

*      povaha práce

*      osobní předpoklady a osobnostní vlast­nosti pracujícího

*      pracovní motivace

*      vhodné mikroklima

*      únava

*      pří­činou vyčerpání, přepracování bývá zvláště:

o       nepřiměřené prodloužení činnosti

o       nepřiměřená intenzita činnosti

o       nepřiměřené životní podmínky (denní pořádek, práce a odpo­činek)

o       podmínky činnosti (hluk, nevhodné mikroklima)

o       nadměrné požadavky

o       nerovnoměrné zatížení jednotlivých psychických funkcí nebo tělesných orgánů včetně dlouhotrvajícího (nuceného) jednostranného držení těla,

o       nadměrná proměnlivost v požadavcích na činnost

 

*      únava nastupuje tím pomaleji, čím více se:

o       činnost přizpůsobuje individuálnímu tempu

o       zavedou mikropřestávky a přestávky v činnosti

o       vyloučí zbytečné, nepotřebné činnosti (výkony)

o       vyloučí rušivé vlivy (hluk, vyrušování apod.)

o       redukuje monotónnost činnosti

o       zabezpečí optimální osvětlení a větrání

o       racionálně využije vlastního odpočinku

o       člověk životně uspokojuje, vyrovnává,

o       člověk staví pozitivně k vykonávané činnosti

 

Význam práce pro rozvoj člověka

*      jedním ze základních činitelů, kteří přispěli ke vzniku lidské psychiky (vědomí)

*      umožnila zhotovovat a používat pracov­ní nástroje, což vedlo k zdokonalení nejen tělesných orgánů (ze­jména ruky), ale i psychických procesů (cítění, vnímání, myšlení, pozornosti aj.) a vlastností osobnosti

*      dělba práce, vzájemná spolupráce vedly ke skupinovému životu, jehož nezbytnou pod­mínkou byla potřeba vzájemně se dorozumívat

*      spoluúčastnila se na vzniku lidské řeči

 

Tvořivá činnost

 

Vrozené a naučené formy činnosti

*      K vrozeným formám činnosti patří:

*      nepodmíněné reflexy – instinkty

o       i. je činnost zaměřená na uspokojení nejdů­ležitějších biologických potřeb organismu, nutných k udržení exis­tence organismu a rodu

o       i. jsou činnosti složené z rozličného počtu úkonů – málo podléhají změnám

o       úkony nezávisí na učení a jejich základy spočívají ve vrozených neurodynamických strukturách

o       podmínkou uplatnění i. je tzv. spouštěcí podnět

*      naučené činnosti

o       forma činnosti osvojená a upevněná během individuálního vývoje člověka

o       osvojuje­me si je učením, zejména opakováním příslušných činností

o       základní druhy této činnosti mají podobu dovedností a návyků, a to buď:

o       rozumových (mentálních)

o       nebo pohybových (manuál­ních)

 

Obecná charakteristika tvořivé činnosti

*      o tvořivé činnosti mluvíme tehdy, když se problém (úkol) neřeší na základě zkušeností, nýbrž:

*      novým, dosud nepoužitým způsobem

*      nebo když je výsledkem činnosti nový, originální výtvor

*      pod­statou t.č.je reorganizace minulé zkušenosti a utváření nových soustav, nových kombinací z jejích jednotlivých prvků

o       t.č. je založena na zkušenosti jednotlivce a lidstva

o       nové výtvory jsou budovány na již známých prvcích

*      proces tvoření se pak zakládá na:

*      výběru

*      přetváření

*      novém spo­jování prvků předchozí zkušenosti

*      žádný vytvořený produkt tedy není absolutně nový

*      je pouze fragmentem dlouhého řetězce vývoje

*      t.č. je pokládána za „nejvyšší projev lidského ducha"

*      t.č. předpokládá:

*      určité všeobecné, a zejména speciální schop­nosti

*      specifické zájmy

*      určitý stupeň rozvoje tvořivého myšlení (jeho plasticitu, pružnost, schopnost rozbíjet ustálené šablony myšlení, nové tvořivé kombinace a struktury) a tvořivé fantazie, interakci všech zážitků jednotlivce a zaangažování celé osobnosti (nejen intelektu) na příslušnou činnost

*      t.č. charakterizuje:

*      větší spontánnost

*      menší závislost na prostředí, než je tomu při jiné činnosti (nedá se „pracovat na objednávku", dostavují se nečekané nápady apod.)

 

Stupně tvořivé činnosti

*      rozeznáváme dva stupně tvořivé činnosti:

*      subjektivní tvořivost

*      produkt, který je nový a nevšední pouze z hlediska toho, kdo ho vytvořil

*      objek­tivní tvořivost

o       v obecném pojetí je ale za tvořivost pokládána pouze objektivní tvořivost

o       např. vytvoření uměleckého díla, vědecký výzkum nebo vynález

o       je to činnost zaměřená do budoucnosti – je to služ­ba druhým lidem, budoucím generacím

o       znamená proto nejvyšší stupeň socializace člověka

 

Fáze tvořivé činnosti

*      t.č.  prochází obvykle těmito etapami (fázemi):

*      přípravným obdobím – fáze studia, …

*      inkubací – období „dozrávání" tvořivého problému

*      inspirací

*      tvorbou

*      ověřováním – jen u některých druhů tvořivé činnosti, zejména technické (u vynálezů) a vědecké (u objevů nových léků apod.)

*      prověrkou správnosti řešení

 

Faktory tvořivé činnosti

*      mezi základní faktory tvořivosti, které ji zejména podmiňují, patří:

*      Fluence

o       pohotově, lehce, v určitém časovém rozsahu vytvořit co nejvíce psychických produktů určitého druhu

o       rozeznáváme fluenci

§         slovní – lehké a pohotové tvoření slov

§         figurální – pohotově tvořit různé obrazce

§         číselnou – pohotové tvoření čísel

§         asociační – pohotovost vytvářet různé asociace

§         expresívní – schopnost pohotově vy­myslet přiměřená slova na vyjádření souvislých myšlenkových celků (vytvořit co nejvíce myšlenkových celků - vět - na daná začáteční písmena slov – např. N...d...j...v...: Náš dům je vyso­ký, Nový dvůr je velký apod.)

§         myšlenkovou – rychle a pohotově vytvářet nápady na dané téma

*      Flexibilita – schopnost pružně vytvářet různorodá řešení problé­mů a překonávat myšlenkovou zaměřenost

*      Originalita – schopnost vytvářet důvtipné, neobyčejné produkty, které odhalují i velmi vzdálené souvislosti

*      Senzitivita (citlivost) k problémům – schopnost všimnout si, postřehnout problémy tam, kde je druzí běžně nevidí, nevšímají si jich

*      Tvoři­vá osobnost – charakterizují ji určité vlastnosti osobnosti

o       silná potřeba tvořit

o       nadprůměrná intelektuální aktivita

o       potřeba a odvaha stále překračovat hranice konvencí

o       zdravé sebevědomí

o       odvaha rozumu a úsudku

o       odvaha riskovat

o       víra v úspěch, nezávislost a samostatnost

o       odvaha projevit se

 

 

Tato stránka WWW je 8