Psychologie činnosti, jednání a chování

Aktivace

 

Definice pojmu

*      aktivací rozumíme:

o       uvedení organismu do vnitřní nebo vnější činnosti (aktivity)

o       a stupeň intenzity vnitřní nebo vnější aktivity

*      označujeme jím především začátek (počáteční bod) ať už vnitřního prožívání, či vnějšího chování

*      dále jí rozu­míme i intenzitu vnitřní nebo vnější aktivity (činnosti)

*      prochází tě­mito stupni (citová reakce vystupňovaná do:):

o       afektu (horní, nejvyšší bod aktivace)

o       soustředěná (intenzívní) pozornost

o       relaxované (uvolněné) bdění

o       dřímota

o       lehký spánek

o       hluboký spánek

o       koma (stav hlubokého bezvědomí)

o       smrt (dolní, nulový bod akti­vace)

*      hladina aktivace úzce souvisí s výkonností člověka

o       z tohoto hlediska má svou ustálenou křivku

§         má po probuzení vzestup­nou tendenci - narůstající čilost a příjemné pocity

§         po dosažení optima nastává její pokles - vzrůstající neklid, úzkost, únava

*      aktivace má charakteristickou strukturu:

o       odehrání událostí (ve vnějším prostředí nebo v or­ganismu)

o       informace o události

o       vznik potřeby

o       sekvence čin­nosti

o       výsledek činnosti

o       zrušení stavu potřeby

 

*      činností (aktivitou) rozumíme vnější projev aktivace spojený se změnou vlastního postavení v prostoru, se změnami vztahu k okolí a s manipulací s předměty

o       může se jednat o uvědomovaný i o ne­uvědomovaný projev

o       činnost už tak nezahrnuje vnitřní aktivaci neprojevovanou navenek

 

*      jednáním chápeme vnější, vědomý, volní projev aktivace

o       v tomto vymezení však aktivace nezahrnuje celou činnost člověka, ale pouze tu její část, která představuje cílevědomou regulaci vztahů orga­nismu s prostředím

 

*      chování v užším významu (širší význam = celá vnější aktivita) je vnější projev aktivace (tedy v činnosti, ale zejména v jednání) hodnocený ze společenského hlediska

 

Aktivační činitelé

*      všechno, co vede k aktivaci člo­věka

*      každá aktivita člo­věka začíná nějakým impulsem - činnost energetizuje (uvádí do aktivity) a usměrňuje

*      zdroj aktivace si někdy ani neuvědomujeme, jindy si ho uvědo­mujeme a zvažujeme (proč děláme to či ono)

*      uvědomovaný zdroj se nazývá pohnutka neboli motiv

*      uvědomování a záměrné vyvolávání pohnutek k aktivitě (ať už vnějších nebo vnitřních) = motivace činnosti

*      každý člověk má trvalou tendenci k tomu, aby v něm určité motivy vyvolaly a udržely aktivitu = moti­vační dispozice

*      aktivační činitele dělíme na:

o       vnitřní = autogenní (zakotvené v samotném jedinci)

o       vnější = heterogenní (existují mimo jedince - ukládané úkoly, požadavky okolí apod.)

*      další dělení na:

o       biologické (biologické potřeby, pudy, vrozené dispozice, emoce)

o       společenské (sociální potřeby, společenské úkoly)

o       osobní (zájmy, sklony, city, aspirace, resp. ambice včetně život­ních plánů, ideálů a zvyků)

 

Tato stránka WWW je 7