Definice pojmu
aktivací rozumíme:
o uvedení organismu do vnitřní nebo vnější činnosti (aktivity)
o a stupeň intenzity vnitřní nebo vnější aktivity
označujeme jím především začátek (počáteční bod)
ať už vnitřního prožívání, či vnějšího chování
dále jí rozumíme i intenzitu vnitřní nebo
vnější aktivity (činnosti)
prochází těmito stupni (citová reakce
vystupňovaná do:):
o afektu (horní, nejvyšší bod aktivace)
o soustředěná (intenzívní) pozornost
o relaxované (uvolněné) bdění
o dřímota
o lehký spánek
o hluboký spánek
o koma (stav hlubokého bezvědomí)
o smrt (dolní, nulový bod aktivace)
hladina
aktivace úzce souvisí s výkonností člověka
o z tohoto hlediska má svou ustálenou křivku
§ má po probuzení vzestupnou tendenci - narůstající čilost a příjemné pocity
§
po dosažení optima nastává její pokles - vzrůstající
neklid, úzkost, únava
aktivace má charakteristickou strukturu:
o odehrání událostí (ve vnějším prostředí nebo v organismu)
o informace o události
o vznik potřeby
o sekvence činnosti
o výsledek činnosti
o zrušení
stavu potřeby
činností
(aktivitou) rozumíme vnější projev aktivace spojený se změnou vlastního postavení v prostoru, se
změnami vztahu k okolí a s manipulací s předměty
o může se jednat o uvědomovaný i o neuvědomovaný projev
o činnost
už tak nezahrnuje vnitřní aktivaci neprojevovanou navenek
jednáním
chápeme vnější, vědomý, volní projev aktivace
o v tomto
vymezení však aktivace nezahrnuje celou činnost člověka, ale pouze tu její
část, která představuje cílevědomou regulaci vztahů organismu s prostředím
chování
v užším významu (širší význam = celá vnější aktivita) je vnější projev aktivace (tedy v činnosti, ale zejména
v jednání) hodnocený ze společenského hlediska
Aktivační činitelé
všechno, co vede k aktivaci člověka
každá aktivita člověka začíná nějakým impulsem - činnost energetizuje (uvádí
do aktivity) a usměrňuje
zdroj aktivace si někdy ani neuvědomujeme, jindy
si ho uvědomujeme a zvažujeme (proč děláme to či ono)
uvědomovaný
zdroj se nazývá pohnutka neboli motiv
uvědomování a záměrné vyvolávání pohnutek k
aktivitě (ať už vnějších nebo vnitřních) = motivace
činnosti
každý člověk má trvalou tendenci k tomu, aby v
něm určité motivy vyvolaly a udržely aktivitu = motivační dispozice
aktivační činitele dělíme na:
o vnitřní = autogenní (zakotvené v samotném jedinci)
o vnější = heterogenní (existují mimo jedince - ukládané úkoly, požadavky okolí apod.)
další dělení na:
o biologické (biologické potřeby, pudy, vrozené dispozice, emoce)
o společenské (sociální potřeby, společenské úkoly)
o osobní (zájmy, sklony, city, aspirace,
resp. ambice včetně životních plánů, ideálů a zvyků)
Tato stránka WWW je 7