Psychické procesy a stavy

Poznávací procesy

Čití a vnímání

Analyzátor

*  podává základní informace o vnějším světě

*  každý a. se skládá z:

      * receptorů – dostředivé nervy

      * mozkového ústředí – jádro a., vzniká v něm vlastní počitek

 

Čití

*  činnost analyzátorů

*  poznáváme tak např:

      * vůni, chuť k jídlu, barvu, zvuk, …

 

Počitek

*  výsledný efekt činnosti a.

*  je formou psychického spojení organismu s prostředím

 

Druhy počitků

* zrakové

* polohy a rovnováhy

* sluchové

* pohybu

* chuťové

* bolesti

* tepelné

* kožní a hmatové

* tlakové

* viscerální – orgánové

 

 

Fyziologický (vlevo) a psychologický (vpravo) model bolesti. Akutní bolest vzniká v periferii při jakémkoliv podnětu, který je takové intenzity, že může poškodit tkáň. Vzruchová aktivita vzniká v nervových zakončeních v místě poškození a dostředivými nervovými vlákny se přenáší do míchy. V míše se tato informace dostává synaptickým přenosem na vzestupné nervové dráhy, které ji po zpracování vedou do mozku, kde je bolest vnímána a iniciuje se na ni reakce. Psychologové zpravidla dávají přednost abstraktnějším modelům, v nichž je patrno, že bolest má svůj původ ve zdroji podráždění (nocicepce) a je provázena utrpením a bolestivým chováním.

Zdroj: http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=4335

 

Zdroj: http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=2675

 

Vnímání

Každý jev je souhrnem odrážených vlastností. Nikdy neposuzujeme jev na základě jednoho počitku. Vždy jde o souhrn počitků.

*  součinnost a. při odrážení vnějšího světa nazýváme vnímáním (vn.)

*  výsledek procesu vn. nazýváme vjemem (vj.)

            * vj. je odrazem souhrnu vlastností těch předmětů a jevů, které  momentálně působí na naše a.

            * předměty a jevy se ve vj. odrážejí jako celky

            * vj. – stejně jako počitky – vznikají výhradně přímým působením předmětů a jevů na receptory

 

Rozbor procesu vnímání

Vn. se uskutečňuje činností analyticko-syntetických a.

*  smyslová recepční analýza (r.a.):

      * každý receptor zobrazí pouze ty vlastnosti, ke kterým je uzpůsoben

      * receptory takto jako by rozkládají předmět podle jednotlivých vlastností

      * r.a. se zpřesňuje korovou (mozkovou) analýzou

* ta umožní od sebe odlišit jednotlivé vnímané předměty – např.: tvar dvou listů různých stromů

*  korová (mozková) syntéza:

*  jde o vjem

*  složky vnímaného předmětu se spojují v jeden celek

*  utváří se nový celek

 

Pozorování

*  jde o plánovité a cílevědomé vnímání

 

Základní druhy vnímání

* vn. tvaru

* vn. pohybu

* vn. prostoru

* vn. času

* vn. hloubky

 

S vnímáním souvisí i tzv. vjemové klamy – tzv. iluze. Vznikají při vnímání určitého jevu na určitém pozadí.

 

 

Představivost – představy a fantazie

Představivost 

*       je psychický proces

*       výsledky její činnosti nazýváme představami

*       představa je názorný odraz předmětů a jevů, které v daném okamžiku nevnímáme

*       představy spolu s počitky a vjemy tvoří určitý stupeň smyslové­ho poznání skutečnosti

*       jsou zároveň přechodem mezi smyslovým a rozumovým (abstrahujícím, zobecňujícím) poznáním

 

Fantazie

*      * je psychický proces

*      umožňuje nám představovat si takové předměty a jevy, které jsme v dané podobě nikdy nevnímali

*      můžeme si představovat i neexistující jevy (vodníka, draka, zámek na kuří nožce apod.)

*      jsme schopni si vytvářet i obrazy věcí a dějů budoucích - vynález, stavba, opera, nebo vědecké dílo existují nejprve ve vědomí autora, uskuteční se později

 

Základní druhy představ

*       jedinečné

*      jde o př. Určitého, konkrétního předmětu, jevu, osoby

*       obecné

*      jde o schématické obrazy; př.: obecná představa domu nám neříká o jaký dům jde, jestli panelový, cihlový, …

 

Druhy fantazie

*       rekonstrukční

·        utvářejí se představy předmětů a jevů na základě jejich slovního popisu, grafického nebo symbolického zobrazení (zeměpisných značek, not, schémat, výkresů apod.)

*       tvořivá (konstrukční)

·        se utvářejí nové, origi­nální názorně obrazy, které dosud neexistovaly (vznikají tak nová díla – hudební, výtvarná, literární … stavby, …)

*       bdělé snění

·        je vytváření představ o vlastní budoucnosti, kterou si člověk přeje

 

Typy představivosti

*       zraková – vizuální

*      snadné zapamatování osob, textu, předmětů, …

*      snadné zapamatování barevně podtržených textů, grafů, schémat

*      vynikají jí malíři

*       sluchová – auditivní

*      zvukové představy

*      rychlé zapamatování a vybavování melodií, výkladu (učení podle výkladu)

*      vynikají jí hudebníci

*       pohybová – motorická

*      snadné zapamatování a vybavování pracovních, sportovních, tanečních výkonů

*      snadné zapamatování a vybavování napsaného, nakresleného – sami tuto činnost vykonali

*      vynikají jí sportovci, tanečníci

 

Myšlení a řeč

Charakteristika myšlení

*       zprostředkované poznávání

·        neprojevují se navenek vlastnosti určitého jevu

·        není proto možné poznat je přímo smyslovými orgány, ale pouze zprostředkovaně (lékař x slepé střevo)

*       poznávání souvislostí a vztahů

·        poznání vztahů, vzájemných sou­vislostí a závislostí, zejména příčinných vztahů

·        vztahy mezi jeho součástmi stroje a jejich vzájemná podmíněnost

*       dospět k obecnějšímu poznatku znamená odpou­tat se od nepodstatných 'vlastností poznávaných předmětů a jevů a orientovat se na vlastnosti typické a podstatné

·        např. dospět k poznatku, co je v rostlinné říši strom, znamená odpoutat se od takových konkrétních vlastností jednotlivých stromů, jako je jejich výška, rozměry nebo tvar, a orientovat se na společné, podstatné a typické vlastnosti: všechny stromy mají kořeny, kmen, větve, listy apod.

·        takovýto způsob poznávání nazýváme abstrahujícím poznáváním

*       uvedené způsoby poznání umožňuje psychický proces zvaný myšlení

myšlení je tedy:

*       zprostředkovaný a zobecňující, abstrahující způsob poznávání, které vede k poznání podstatných, obecných vlast­ností předmětů, jevů a souvislostí (vztahů) mezi nimi

*       myšlenkové poznávání je vývojově (fylogeneticky i ontogeneticky) nejvyšší formou poznávání

 

Myšlenkové operace

Podstatou myšlení je vykonávání určitých myšlenkových postu­pů, které běžně nazýváme myšlenkovými operacemi.

Jsou to:

 analýza

 zobecňování

 syntéza

 indukce

 srovnávání

 dedukce

 abstrakce

 analogie

 konkretizace

 

 

Analýza:

*       myšlenkové členění celku na části, vyčleňování jed­notlivých stránek (vlastností, vztahů) předmětů a jevů skutečnosti

Syntéza

*       myšlenkové sjednocování, spojování vyčleněných částí, vlastností nebo vztahů předmětů a jevů skutečnosti

Srovnávání

*      myšlenková operace, kterou se zjišťuje podobnost a odlišnost mezi více předměty nebo jevy

Abstrakce

*       myšlenková operace, jíž vyčleňujeme podstatné a obecné vlastnosti předmětů a jevů a nevšímáme si ostatních (nepodstatných, individuálních)

Zobecňování

*       myšlenkové zjišťování a spojování společných vlastností jednotlivých předmětů a jevů určité skupiny (třídy), určování společných zákonitostí, které se vztahují na předměty a jevy určité skupiny - třídy

Indukce

*       myšlenkové vyvozování obecného tvrzení z jednotli­vých případů (ze zjištění, že železo, měd, stříbro, hliník atd. jsou elektricky vodivé, vyvozujeme obecný poznatek, že kovy jsou elektricky vodivé)

*       opačný myšlenkový postup nazýváme dedukcí, která je vlastně aplikací obecného poznatku na konkrétní případ

Analogie

*       znamená vyvozování poznatku o nějakém předmětu a jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty nebo jevy

·        indukci, dedukci a analogii nazýváme také úsudky

 

Formy myšlení

 

 pojem

 soud

 úsudek

 

Pojem

*       p. je základní formou myšlení

*       p. je slovním vyjádřením obec­ných a podstatných znaků nějakého předmětu nebo jevu

*       každý pojem je tedy určitým stupněm abstrakce a zobecnění

*       p. je nenázorným odrazem objektivní skutečnosti

*       s p. souvisí definice – vyjmenování základních znaků pojmu

Soud

*       je vyjádřením vztahu mezi dvěma pojmy

·        př.:

Jan

 

smělý

 

je

 

strom

 

listy

 

 

*       s. něco tvrdí nebo popírají

Úsudek

*       je vyjádřením vztahu mezi dvěma nebo více soudy

·        premisa - latinsky předpoklad; podmínka úsudku, z níž se úsudek vyvozuje

Premisa

Voda v jezeře je sladká.

Voda v řece je sladká.

Voda v rybníce je sladká.

Úsudek

Voda na kontinentech je sladká.

 

Základní druhy myšlení

 

 praktické

 konvergentní

 konkrétně názorné

 divergentní

 abstraktní

 

 

Praktické

*       problém řešíme bezprostředně praktickou činností

*       tzv. metodou pokusů a omylů

Konkrétně názorné

*       problém řešíme využíváním názorných představ

Abstraktní

*       pracujeme převážně s abstraktním ma­teriálem (abstraktními pojmy, symboly)

*       uplatňuje se zejména při teoretické činnosti

*       vyžaduje vyšší stupeň myšlení

Konvergentní (sbíhavé)

*       uplatňuje se v takových úlo­hách, které mají jen jediné možné řešení (při řešení matematických úloh, při sestavování souvislého děje ze série neutříděných obráz­ků apod.)

*       celá myšlenková práce se ubírá jediným směrem, k jedinému cíli: najít toto řešení

Divergentní (rozbíhavé)

*       uplatňuje se při řešení úloh, které mohou mít více řešení

*       jeho základní charakteristikou je, že hledá všechna mož­ná řešení, resp. postupy řešení, a vybírá z nich ty nejvhodnější

 

Rozumové schopnosti - inteligence

Obecnou rozumovou výkonnost (schopnost) člověka označujeme pojmem inteligence.

Inteligence se nejvýrazněji projevuje v situacích, činnostech a při řešení problémů, které jsou charakteristické svou:

·        novostí (ori­ginálností)

·        obtížností

·        složitostí

·        abstraktností

·        úspor­ností

·        nevyhnutelností soustředit energii a odolat emocionálním vlivům

Inteligence se zjišťuje převážně pomocí inteligenčních testů; jejich výsledek se vyjadřuje inteligenčním kvocientem (zkratka IQ).

 

Inteligenční kvocient (v bodech)

1

pod 20

 

idiotie

2

20 - 49

 

imbecilita

3

50 - 69

 

debilita

4

70 - 79

 

hraniční pásmo mezi rozumovou  zaostalostí a normou

5

80 - 89

 

podprůměrná inteligence

6

90 -109

 

průměrná inteligence

7

110 -119

 

nadprůměrná inteligence

8

120 -139

 

vysoká inteligence

9

140 a více

 

velmi vysoká inteligence

 

 

 

 

 

Gaussova křivka (křivka normálního rozložení)

·        asi 50 % populace má průměrnou inteligenci

·        mezní případy inteligence (hranice pod 70 bodů a nad 140 bodů) jsou zastoupené asi u 1-2 % populace

 

zdroj: http://www.ssvp.wz.cz/Texty/inteligence.html

 

Oligofrenie (slabomyslnost)

*       podnormální rozumovou výkonnost

*       příčinou bývá zejména nesprávný vývoj mozku a jeho poruchy (ve stáří rozpad mozkových buněk)

*       slabší stup­ně slabomyslností se mohou objevit i v důsledku zanedbané výchovy.

Nadnormální inteligence se může vyskytovat od stupně nadprů­měrné inteligence přes vysokou až po velmi vysokou inteligenci, přičemž s výší stupně se snižuje její výskyt v populaci.

Výzkumy a zkušenosti z praktického života ukazují, že každý druh povolání (práce) vyžaduje určitou úroveň inteligence. Pokud ji má příslušník určitého povolání podstatně nižší, není jeho práce dost kvalitní. Jestliže ji má naopak podstatně vyšší, nebývá s prací vnitřně spokojený, necítí se plně realizován.

 

Charakteristika řeči

 

Myšlení se uskutečňuje a jeho výsledky se vyjadřují pomocí řeči.

Rozvinuté lidské myšlení neexistuje bez řeči.

Řečí zároveň ozna­mujeme výsledky svého myšlení, ale i prožívání vůbec.

Proto říkáme, že řeč i dorozumívací (komunikativní) funkci.

Rozli­šujeme řeč a jazyk.

Řeč je nástrojem myšlení a formou dorozumívání (na rozdíl od jiných forem, např. světelných signálů, dorozumívání technickými prostředky, např. vlajkou u námořníků apod.)

Zatímco jazyk je prostředkem dorozumívání, materiálem, nástrojem řeči (slovenský, německý, anglický aj.).

Při používání řeči se člověk musí podrobit pravidlům používaného jazyka.

 

Druhy řeči

 vnitřní

- řeč pro sebe, myslíme jí, formulujeme pomocí ní své myšlenky

 vnější

- vyjadřujeme se navenek, jde o mluvenou řeč

 psaná

- je ř. vnější, ale má psanou, stylizovanou, podobu

 

Paměť

Vymezení paměti

*       p. je psychický pro­ces, který odráží minulé prožívání a chování ve vědomí člověka

*       p. se pokládá za schopnost

 

Teorie paměti

*       fyziologická

·        podle fyziologických teorií zajišťuje činnost paměti plastičnost nervové soustavy, která umožňuje utvářet po vzruchu určité stopy v mozkových buňkách a na synapsích, jakož i dočasné nervové spoje mezi těmito stopami, a určitou dobu je uchovávat

*       chemická

·        chemické teorie vysvětluji činnost paměti pomocí specifických chemických změn v mozkových buňkách pod vlivem působení vnějších podnětů

·        za nositele individuální paměti pokládají kyselinu ribo­nukleovou (RNK)

 

Fáze paměti

 

 zapamatování – vštípení

 pamatování – podržení v paměti a zapomínání

 vybavování

 

Druhy a typy paměti

 

 Druhy

 

 

 

·        neúmyslná - úmyslná

 

 

·        mechanická – logická

 

 

·        bezprostřední - dlouhodobá

 

 Typy

 

 

 

·        názorná

výrazněji se uplatňuje první signální soustava  (představy)

 

·        slovně logická

výrazněji se uplatňuje druhá signální soustava (slova)

 

·        citová

lehčí a rych­lejší zapamatování citů a citově silně zabarvených zážitků

 

Tato stránka WWW je 4

 

webzdarma.cz