Psychické procesy a stavy

Poznávací procesy

Čití a vnímání

Analyzátor

  podává základní informace o vnějším světě

  každý a. se skládá z:

       receptorů – dostředivé nervy

       mozkového ústředí – jádro a., vzniká v něm vlastní počitek

 

Čití

  činnost analyzátorů

  poznáváme tak např:

       vůni, chuť k jídlu, barvu, zvuk, …

 

Počitek

  výsledný efekt činnosti a.

  je formou psychického spojení organismu s prostředím

 

Druhy počitků

zrakové	polohy a rovnováhy
sluchové	pohybu
chuťové	bolesti
tepelné	kožní a hmatové
tlakové	viscerální – orgánové

Fyziologický (vlevo) a psychologický (vpravo) model bolesti. Akutní bolest vzniká v periferii při jakémkoliv podnětu, který je takové intenzity, že může poškodit tkáň. Vzruchová aktivita vzniká v nervových zakončeních v místě poškození a dostředivými nervovými vlákny se přenáší do míchy. V míše se tato informace dostává synaptickým přenosem na vzestupné nervové dráhy, které ji po zpracování vedou do mozku, kde je bolest vnímána a iniciuje se na ni reakce. Psychologové zpravidla dávají přednost abstraktnějším modelům, v nichž je patrno, že bolest má svůj původ ve zdroji podráždění (nocicepce) a je provázena utrpením a bolestivým chováním.

Zdroj: http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=4335

Zdroj: http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=2675

 

Vnímání

Každý jev je souhrnem odrážených vlastností. Nikdy neposuzujeme jev na základě jednoho počitku. Vždy jde o souhrn počitků.

  součinnost a. při odrážení vnějšího světa nazýváme vnímáním (vn.)

  výsledek procesu vn. nazýváme vjemem (vj.)

             vj. je odrazem souhrnu vlastností těch předmětů a jevů, které  momentálně působí na naše a.

             předměty a jevy se ve vj. odrážejí jako celky

             vj. – stejně jako počitky – vznikají výhradně přímým působením předmětů a jevů na receptory

 

Rozbor procesu vnímání

Vn. se uskutečňuje činností analyticko-syntetických a.

  smyslová recepční analýza (r.a.):

       každý receptor zobrazí pouze ty vlastnosti, ke kterým je uzpůsoben

       receptory takto jako by rozkládají předmět podle jednotlivých vlastností

       r.a. se zpřesňuje korovou (mozkovou) analýzou

 ta umožní od sebe odlišit jednotlivé vnímané předměty – např.: tvar dvou listů různých stromů

  korová (mozková) syntéza:

  jde o vjem

  složky vnímaného předmětu se spojují v jeden celek

  utváří se nový celek

 

Pozorování

  jde o plánovité a cílevědomé vnímání

 

Základní druhy vnímání

vn. tvaru	vn. pohybu
vn. prostoru	vn. času
vn. hloubky

S vnímáním souvisí i tzv. vjemové klamy – tzv. iluze. Vznikají při vnímání určitého jevu na určitém pozadí.

 

 

Představivost – představy a fantazie

Představivost 

       je psychický proces

       výsledky její činnosti nazýváme představami

       představa je názorný odraz předmětů a jevů, které v daném okamžiku nevnímáme

       představy spolu s počitky a vjemy tvoří určitý stupeň smyslové­ho poznání skutečnosti

       jsou zároveň přechodem mezi smyslovým a rozumovým (abstrahujícím, zobecňujícím) poznáním

 

Fantazie

       je psychický proces

      umožňuje nám představovat si takové předměty a jevy, které jsme v dané podobě nikdy nevnímali

      můžeme si představovat i neexistující jevy (vodníka, draka, zámek na kuří nožce apod.)

      jsme schopni si vytvářet i obrazy věcí a dějů budoucích - vynález, stavba, opera, nebo vědecké dílo existují nejprve ve vědomí autora, uskuteční se později

 

Základní druhy představ

       jedinečné

      jde o př. Určitého, konkrétního předmětu, jevu, osoby

       obecné

      jde o schématické obrazy; př.: obecná představa domu nám neříká o jaký dům jde, jestli panelový, cihlový, …

 

Druhy fantazie

       rekonstrukční

·        utvářejí se představy předmětů a jevů na základě jejich slovního popisu, grafického nebo symbolického zobrazení (zeměpisných značek, not, schémat, výkresů apod.)

       tvořivá (konstrukční)

·        se utvářejí nové, origi­nální názorně obrazy, které dosud neexistovaly (vznikají tak nová díla – hudební, výtvarná, literární … stavby, …)

       bdělé snění

·        je vytváření představ o vlastní budoucnosti, kterou si člověk přeje

 

Typy představivosti

       zraková – vizuální

      snadné zapamatování osob, textu, předmětů, …

      snadné zapamatování barevně podtržených textů, grafů, schémat

      vynikají jí malíři

       sluchová – auditivní

      zvukové představy

      rychlé zapamatování a vybavování melodií, výkladu (učení podle výkladu)

      vynikají jí hudebníci

       pohybová – motorická

      snadné zapamatování a vybavování pracovních, sportovních, tanečních výkonů

      snadné zapamatování a vybavování napsaného, nakresleného – sami tuto činnost vykonali

      vynikají jí sportovci, tanečníci

 

Myšlení a řeč

Charakteristika myšlení

       zprostředkované poznávání

·        neprojevují se navenek vlastnosti určitého jevu

·        není proto možné poznat je přímo smyslovými orgány, ale pouze zprostředkovaně (lékař x slepé střevo)

       poznávání souvislostí a vztahů

·        poznání vztahů, vzájemných sou­vislostí a závislostí, zejména příčinných vztahů

·        vztahy mezi jeho součástmi stroje a jejich vzájemná podmíněnost

       dospět k obecnějšímu poznatku znamená odpou­tat se od nepodstatných 'vlastností poznávaných předmětů a jevů a orientovat se na vlastnosti typické a podstatné

·        např. dospět k poznatku, co je v rostlinné říši strom, znamená odpoutat se od takových konkrétních vlastností jednotlivých stromů, jako je jejich výška, rozměry nebo tvar, a orientovat se na společné, podstatné a typické vlastnosti: všechny stromy mají kořeny, kmen, větve, listy apod.

·        takovýto způsob poznávání nazýváme abstrahujícím poznáváním

       uvedené způsoby poznání umožňuje psychický proces zvaný myšlení

myšlení je tedy:

       zprostředkovaný a zobecňující, abstrahující způsob poznávání, které vede k poznání podstatných, obecných vlast­ností předmětů, jevů a souvislostí (vztahů) mezi nimi

       myšlenkové poznávání je vývojově (fylogeneticky i ontogeneticky) nejvyšší formou poznávání

 

Myšlenkové operace

Podstatou myšlení je vykonávání určitých myšlenkových postu­pů, které běžně nazýváme myšlenkovými operacemi.

Jsou to:

analýza	zobecňování
syntéza	indukce
srovnávání	dedukce
abstrakce	analogie
konkretizace

 

Analýza:

       myšlenkové členění celku na části, vyčleňování jed­notlivých stránek (vlastností, vztahů) předmětů a jevů skutečnosti

Syntéza

       myšlenkové sjednocování, spojování vyčleněných částí, vlastností nebo vztahů předmětů a jevů skutečnosti

Srovnávání

      myšlenková operace, kterou se zjišťuje podobnost a odlišnost mezi více předměty nebo jevy

Abstrakce

       myšlenková operace, jíž vyčleňujeme podstatné a obecné vlastnosti předmětů a jevů a nevšímáme si ostatních (nepodstatných, individuálních)

Zobecňování

       myšlenkové zjišťování a spojování společných vlastností jednotlivých předmětů a jevů určité skupiny (třídy), určování společných zákonitostí, které se vztahují na předměty a jevy určité skupiny - třídy

Indukce

       myšlenkové vyvozování obecného tvrzení z jednotli­vých případů (ze zjištění, že železo, měd, stříbro, hliník atd. jsou elektricky vodivé, vyvozujeme obecný poznatek, že kovy jsou elektricky vodivé)

       opačný myšlenkový postup nazýváme dedukcí, která je vlastně aplikací obecného poznatku na konkrétní případ

Analogie

       znamená vyvozování poznatku o nějakém předmětu a jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty nebo jevy

·        indukci, dedukci a analogii nazýváme také úsudky

 

Formy myšlení

 

pojem

soud

úsudek

 

Pojem

       p. je základní formou myšlení

       p. je slovním vyjádřením obec­ných a podstatných znaků nějakého předmětu nebo jevu

       každý pojem je tedy určitým stupněm abstrakce a zobecnění

       p. je nenázorným odrazem objektivní skutečnosti

       s p. souvisí definice – vyjmenování základních znaků pojmu

Soud

       je vyjádřením vztahu mezi dvěma pojmy

·        př.:

Jan		smělý
	je
strom		listy
	má

       s. něco tvrdí nebo popírají

Úsudek

       je vyjádřením vztahu mezi dvěma nebo více soudy

·        premisa - latinsky předpoklad; podmínka úsudku, z níž se úsudek vyvozuje

Premisa

Voda v jezeře je sladká.

Voda v řece je sladká.

Voda v rybníce je sladká.

Úsudek

Voda na kontinentech je sladká.

 

Základní druhy myšlení

 

praktické	konvergentní
konkrétně názorné	divergentní
abstraktní

 

Praktické

       problém řešíme bezprostředně praktickou činností

       tzv. metodou pokusů a omylů

Konkrétně názorné

       problém řešíme využíváním názorných představ

Abstraktní

       pracujeme převážně s abstraktním ma­teriálem (abstraktními pojmy, symboly)

       uplatňuje se zejména při teoretické činnosti

       vyžaduje vyšší stupeň myšlení

Konvergentní (sbíhavé)

       uplatňuje se v takových úlo­hách, které mají jen jediné možné řešení (při řešení matematických úloh, při sestavování souvislého děje ze série neutříděných obráz­ků apod.)

       celá myšlenková práce se ubírá jediným směrem, k jedinému cíli: najít toto řešení

Divergentní (rozbíhavé)

       uplatňuje se při řešení úloh, které mohou mít více řešení

       jeho základní charakteristikou je, že hledá všechna mož­ná řešení, resp. postupy řešení, a vybírá z nich ty nejvhodnější

 

Rozumové schopnosti - inteligence

Obecnou rozumovou výkonnost (schopnost) člověka označujeme pojmem inteligence.

Inteligence se nejvýrazněji projevuje v situacích, činnostech a při řešení problémů, které jsou charakteristické svou:

·        novostí (ori­ginálností)

·        obtížností

·        složitostí

·        abstraktností

·        úspor­ností

·        nevyhnutelností soustředit energii a odolat emocionálním vlivům

Inteligence se zjišťuje převážně pomocí inteligenčních testů; jejich výsledek se vyjadřuje inteligenčním kvocientem (zkratka IQ).

 

Inteligenční kvocient (v bodech)

1	pod 20		idiotie
2	20 - 49		imbecilita
3	50 - 69		debilita
4	70 - 79		hraniční pásmo mezi rozumovou  zaostalostí a normou
5	80 - 89		podprůměrná inteligence
6	90 -109		průměrná inteligence
7	110 -119		nadprůměrná inteligence
8	120 -139		vysoká inteligence
9	140 a více		velmi vysoká inteligence

 

Gaussova křivka (křivka normálního rozložení)

·        asi 50 % populace má průměrnou inteligenci

·        mezní případy inteligence (hranice pod 70 bodů a nad 140 bodů) jsou zastoupené asi u 1-2 % populace

 

zdroj: http://www.ssvp.wz.cz/Texty/inteligence.html

 

Oligofrenie (slabomyslnost)

       podnormální rozumovou výkonnost

       příčinou bývá zejména nesprávný vývoj mozku a jeho poruchy (ve stáří rozpad mozkových buněk)

       slabší stup­ně slabomyslností se mohou objevit i v důsledku zanedbané výchovy.

Nadnormální inteligence se může vyskytovat od stupně nadprů­měrné inteligence přes vysokou až po velmi vysokou inteligenci, přičemž s výší stupně se snižuje její výskyt v populaci.

Výzkumy a zkušenosti z praktického života ukazují, že každý druh povolání (práce) vyžaduje určitou úroveň inteligence. Pokud ji má příslušník určitého povolání podstatně nižší, není jeho práce dost kvalitní. Jestliže ji má naopak podstatně vyšší, nebývá s prací vnitřně spokojený, necítí se plně realizován.

 

Charakteristika řeči

 

Myšlení se uskutečňuje a jeho výsledky se vyjadřují pomocí řeči.

Rozvinuté lidské myšlení neexistuje bez řeči.

Řečí zároveň ozna­mujeme výsledky svého myšlení, ale i prožívání vůbec.

Proto říkáme, že řeč má i dorozumívací (komunikativní) funkci.

Rozli­šujeme řeč a jazyk.

Řeč je nástrojem myšlení a formou dorozumívání (na rozdíl od jiných forem, např. světelných signálů, dorozumívání technickými prostředky, např. vlajkou u námořníků apod.)

Zatímco jazyk je prostředkem dorozumívání, materiálem, nástrojem řeči (slovenský, německý, anglický aj.).

Při používání řeči se člověk musí podrobit pravidlům používaného jazyka.

 

Druhy řeči

vnitřní	- řeč pro sebe, myslíme jí, formulujeme pomocí ní své myšlenky
vnější	- vyjadřujeme se navenek, jde o mluvenou řeč
psaná	- je ř. vnější, ale má psanou, stylizovanou, podobu

 

Paměť

Vymezení paměti

       p. je psychický pro­ces, který odráží minulé prožívání a chování ve vědomí člověka

       p. se pokládá za schopnost

 

Teorie paměti

       fyziologická

·        podle fyziologických teorií zajišťuje činnost paměti plastičnost nervové soustavy, která umožňuje utvářet po vzruchu určité stopy v mozkových buňkách a na synapsích, jakož i dočasné nervové spoje mezi těmito stopami, a určitou dobu je uchovávat

       chemická

·        chemické teorie vysvětluji činnost paměti pomocí specifických chemických změn v mozkových buňkách pod vlivem působení vnějších podnětů

·        za nositele individuální paměti pokládají kyselinu ribo­nukleovou (RNK)

 

Fáze paměti

 

zapamatování – vštípení

pamatování – podržení v paměti a zapomínání

vybavování

 

Druhy a typy paměti

 

Druhy
	·        neúmyslná - úmyslná
	·        mechanická – logická
	·        bezprostřední - dlouhodobá
Typy
	·        názorná	výrazněji se uplatňuje první signální soustava  (představy)
	·        slovně logická	výrazněji se uplatňuje druhá signální soustava (slova)
	·        citová	lehčí a rych­lejší zapamatování citů a citově silně zabarvených zážitků

 

Tato stránka WWW je 4