Psychické procesy a stavy

Poznávací procesy

Čití a vnímání

Analyzátor

podává základní informace o vnějším světě

každý a. se skládá z:

receptorů – dostředivé nervy

mozkového ústředí – jádro a., vzniká v něm vlastní počitek

Čití

činnost analyzátorů

poznáváme tak např:

vůni, chuť k jídlu, barvu, zvuk, …

Počitek

výsledný efekt činnosti a.

je formou psychického spojení organismu s prostředím

Druhy počitků

zrakové	polohy a rovnováhy
sluchové	pohybu
chuťové	bolesti
tepelné	kožní a hmatové
tlakové	viscerální – orgánové

Fyziologický (vlevo) a psychologický (vpravo) model bolesti. Akutní bolest vzniká v periferii při jakémkoliv podnětu, který je takové intenzity, že může poškodit tkáň. Vzruchová aktivita vzniká v nervových zakončeních v místě poškození a dostředivými nervovými vlákny se přenáší do míchy. V míše se tato informace dostává synaptickým přenosem na vzestupné nervové dráhy, které ji po zpracování vedou do mozku, kde je bolest vnímána a iniciuje se na ni reakce. Psychologové zpravidla dávají přednost abstraktnějším modelům, v nichž je patrno, že bolest má svůj původ ve zdroji podráždění (nocicepce) a je provázena utrpením a bolestivým chováním.

Zdroj: http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=4335

Zdroj: http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=2675

Vnímání

Každý jev je souhrnem odrážených vlastností. Nikdy neposuzujeme jev na základě jednoho počitku. Vždy jde o souhrn počitků.

součinnost a. při odrážení vnějšího světa nazýváme vnímáním (vn.)

výsledek procesu vn. nazýváme vjemem (vj.)

vj. je odrazem souhrnu vlastností těch předmětů a jevů, které momentálně působí na naše a.

předměty a jevy se ve vj. odrážejí jako celky

vj. – stejně jako počitky – vznikají výhradně přímým působením předmětů a jevů na receptory

Rozbor procesu vnímání

Vn. se uskutečňuje činností analyticko-syntetických a.

smyslová recepční analýza (r.a.):

každý receptor zobrazí pouze ty vlastnosti, ke kterým je uzpůsoben

receptory takto jako by rozkládají předmět podle jednotlivých vlastností

r.a. se zpřesňuje korovou (mozkovou) analýzou

ta umožní od sebe odlišit jednotlivé vnímané předměty – např.: tvar dvou listů různých stromů

korová (mozková) syntéza:

jde o vjem

složky vnímaného předmětu se spojují v jeden celek

utváří se nový celek

Pozorování

jde o plánovité a cílevědomé vnímání

Základní druhy vnímání

vn. tvaru	vn. pohybu
vn. prostoru	vn. času
vn. hloubky

S vnímáním souvisí i tzv. vjemové klamy – tzv. iluze. Vznikají při vnímání určitého jevu na určitém pozadí.

Představivost – představy a fantazie

Představivost

je psychický proces

výsledky její činnosti nazýváme představami

představa je názorný odraz předmětů a jevů, které v daném okamžiku nevnímáme

představy spolu s počitky a vjemy tvoří určitý stupeň smyslového poznání skutečnosti

jsou zároveň přechodem mezi smyslovým a rozumovým (abstrahujícím, zobecňujícím) poznáním

Fantazie

je psychický proces

umožňuje nám představovat si takové předměty a jevy, které jsme v dané podobě nikdy nevnímali

můžeme si představovat i neexistující jevy (vodníka, draka, zámek na kuří nožce apod.)

jsme schopni si vytvářet i obrazy věcí a dějů budoucích - vynález, stavba, opera, nebo vědecké dílo existují nejprve ve vědomí autora, uskuteční se později

Základní druhy představ

jedinečné

jde o př. Určitého, konkrétního předmětu, jevu, osoby

obecné

jde o schématické obrazy; př.: obecná představa domu nám neříká o jaký dům jde, jestli panelový, cihlový, …

Druhy fantazie

rekonstrukční

· utvářejí se představy předmětů a jevů na základě jejich slovního popisu, grafického nebo symbolického zobrazení (zeměpisných značek, not, schémat, výkresů apod.)

tvořivá (konstrukční)

· se utvářejí nové, originální názorně obrazy, které dosud neexistovaly (vznikají tak nová díla – hudební, výtvarná, literární … stavby, …)

bdělé snění

· je vytváření představ o vlastní budoucnosti, kterou si člověk přeje

Typy představivosti

zraková – vizuální

snadné zapamatování osob, textu, předmětů, …

snadné zapamatování barevně podtržených textů, grafů, schémat

vynikají jí malíři

sluchová – auditivní

zvukové představy

rychlé zapamatování a vybavování melodií, výkladu (učení podle výkladu)

vynikají jí hudebníci

pohybová – motorická

snadné zapamatování a vybavování pracovních, sportovních, tanečních výkonů

snadné zapamatování a vybavování napsaného, nakresleného – sami tuto činnost vykonali

vynikají jí sportovci, tanečníci

Myšlení a řeč

Charakteristika myšlení

zprostředkované poznávání

· neprojevují se navenek vlastnosti určitého jevu

· není proto možné poznat je přímo smyslovými orgány, ale pouze zprostředkovaně (lékař x slepé střevo)

poznávání souvislostí a vztahů

· poznání vztahů, vzájemných souvislostí a závislostí, zejména příčinných vztahů

· vztahy mezi jeho součástmi stroje a jejich vzájemná podmíněnost

dospět k obecnějšímu poznatku znamená odpoutat se od nepodstatných 'vlastností poznávaných předmětů a jevů a orientovat se na vlastnosti typické a podstatné

· např. dospět k poznatku, co je v rostlinné říši strom, znamená odpoutat se od takových konkrétních vlastností jednotlivých stromů, jako je jejich výška, rozměry nebo tvar, a orientovat se na společné, podstatné a typické vlastnosti: všechny stromy mají kořeny, kmen, větve, listy apod.

· takovýto způsob poznávání nazýváme abstrahujícím poznáváním

uvedené způsoby poznání umožňuje psychický proces zvaný myšlení

myšlení je tedy:

zprostředkovaný a zobecňující, abstrahující způsob poznávání, které vede k poznání podstatných, obecných vlastností předmětů, jevů a souvislostí (vztahů) mezi nimi

myšlenkové poznávání je vývojově (fylogeneticky i ontogeneticky) nejvyšší formou poznávání

Myšlenkové operace

Podstatou myšlení je vykonávání určitých myšlenkových postupů, které běžně nazýváme myšlenkovými operacemi.

Jsou to:

analýza	zobecňování
syntéza	indukce
srovnávání	dedukce
abstrakce	analogie
konkretizace

Analýza:

myšlenkové členění celku na části, vyčleňování jednotlivých stránek (vlastností, vztahů) předmětů a jevů skutečnosti

Syntéza

myšlenkové sjednocování, spojování vyčleněných částí, vlastností nebo vztahů předmětů a jevů skutečnosti

Srovnávání

myšlenková operace, kterou se zjišťuje podobnost a odlišnost mezi více předměty nebo jevy

Abstrakce

myšlenková operace, jíž vyčleňujeme podstatné a obecné vlastnosti předmětů a jevů a nevšímáme si ostatních (nepodstatných, individuálních)

Zobecňování

myšlenkové zjišťování a spojování společných vlastností jednotlivých předmětů a jevů určité skupiny (třídy), určování společných zákonitostí, které se vztahují na předměty a jevy určité skupiny - třídy

Indukce

myšlenkové vyvozování obecného tvrzení z jednotlivých případů (ze zjištění, že železo, měd, stříbro, hliník atd. jsou elektricky vodivé, vyvozujeme obecný poznatek, že kovy jsou elektricky vodivé)

opačný myšlenkový postup nazýváme dedukcí, která je vlastně aplikací obecného poznatku na konkrétní případ

Analogie

znamená vyvozování poznatku o nějakém předmětu a jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty nebo jevy

· indukci, dedukci a analogii nazýváme také úsudky

Formy myšlení

pojem

soud

úsudek

Pojem

p. je základní formou myšlení

p. je slovním vyjádřením obecných a podstatných znaků nějakého předmětu nebo jevu

každý pojem je tedy určitým stupněm abstrakce a zobecnění

p. je nenázorným odrazem objektivní skutečnosti

s p. souvisí definice – vyjmenování základních znaků pojmu

Soud

je vyjádřením vztahu mezi dvěma pojmy

· př.:

Jan		smělý
	je
strom		listy
	má

s. něco tvrdí nebo popírají

Úsudek

je vyjádřením vztahu mezi dvěma nebo více soudy

· premisa - latinsky předpoklad; podmínka úsudku, z níž se úsudek vyvozuje

Premisa

Voda v jezeře je sladká.

Voda v řece je sladká.

Voda v rybníce je sladká.

Úsudek

Voda na kontinentech je sladká.

Základní druhy myšlení

praktické	konvergentní
konkrétně názorné	divergentní
abstraktní

Praktické

problém řešíme bezprostředně praktickou činností

tzv. metodou pokusů a omylů

Konkrétně názorné

problém řešíme využíváním názorných představ

Abstraktní

pracujeme převážně s abstraktním materiálem (abstraktními pojmy, symboly)

uplatňuje se zejména při teoretické činnosti

vyžaduje vyšší stupeň myšlení

Konvergentní (sbíhavé)

uplatňuje se v takových úlohách, které mají jen jediné možné řešení (při řešení matematických úloh, při sestavování souvislého děje ze série neutříděných obrázků apod.)

celá myšlenková práce se ubírá jediným směrem, k jedinému cíli: najít toto řešení

Divergentní (rozbíhavé)

uplatňuje se při řešení úloh, které mohou mít více řešení

jeho základní charakteristikou je, že hledá všechna možná řešení, resp. postupy řešení, a vybírá z nich ty nejvhodnější

Rozumové schopnosti - inteligence

Obecnou rozumovou výkonnost (schopnost) člověka označujeme pojmem inteligence.

Inteligence se nejvýrazněji projevuje v situacích, činnostech a při řešení problémů, které jsou charakteristické svou:

· novostí (originálností)

· obtížností

· složitostí

· abstraktností

· úsporností

· nevyhnutelností soustředit energii a odolat emocionálním vlivům

Inteligence se zjišťuje převážně pomocí inteligenčních testů; jejich výsledek se vyjadřuje inteligenčním kvocientem (zkratka IQ).

Inteligenční kvocient (v bodech)

1	pod 20	idiotie
2	20 - 49	imbecilita
3	50 - 69	debilita
4	70 - 79	hraniční pásmo mezi rozumovou zaostalostí a normou
5	80 - 89	podprůměrná inteligence
6	90 -109	průměrná inteligence
7	110 -119	nadprůměrná inteligence
8	120 -139	vysoká inteligence
9	140 a více	velmi vysoká inteligence

Gaussova křivka (křivka normálního rozložení)

· asi 50 % populace má průměrnou inteligenci

· mezní případy inteligence (hranice pod 70 bodů a nad 140 bodů) jsou zastoupené asi u 1-2 % populace

zdroj: http://www.ssvp.wz.cz/Texty/inteligence.html

Oligofrenie (slabomyslnost)

podnormální rozumovou výkonnost

příčinou bývá zejména nesprávný vývoj mozku a jeho poruchy (ve stáří rozpad mozkových buněk)

slabší stupně slabomyslností se mohou objevit i v důsledku zanedbané výchovy.

Nadnormální inteligence se může vyskytovat od stupně nadprůměrné inteligence přes vysokou až po velmi vysokou inteligenci, přičemž s výší stupně se snižuje její výskyt v populaci.

Výzkumy a zkušenosti z praktického života ukazují, že každý druh povolání (práce) vyžaduje určitou úroveň inteligence. Pokud ji má příslušník určitého povolání podstatně nižší, není jeho práce dost kvalitní. Jestliže ji má naopak podstatně vyšší, nebývá s prací vnitřně spokojený, necítí se plně realizován.

Charakteristika řeči

Myšlení se uskutečňuje a jeho výsledky se vyjadřují pomocí řeči.

Rozvinuté lidské myšlení neexistuje bez řeči.

Řečí zároveň oznamujeme výsledky svého myšlení, ale i prožívání vůbec.

Proto říkáme, že řeč má i dorozumívací (komunikativní) funkci.

Rozlišujeme řeč a jazyk.

Řeč je nástrojem myšlení a formou dorozumívání (na rozdíl od jiných forem, např. světelných signálů, dorozumívání technickými prostředky, např. vlajkou u námořníků apod.)

Zatímco jazyk je prostředkem dorozumívání, materiálem, nástrojem řeči (slovenský, německý, anglický aj.).

Při používání řeči se člověk musí podrobit pravidlům používaného jazyka.

Druhy řeči

vnitřní	- řeč pro sebe, myslíme jí, formulujeme pomocí ní své myšlenky
vnější	- vyjadřujeme se navenek, jde o mluvenou řeč
psaná	- je ř. vnější, ale má psanou, stylizovanou, podobu

Paměť

Vymezení paměti

p. je psychický proces, který odráží minulé prožívání a chování ve vědomí člověka

p. se pokládá za schopnost

Teorie paměti

fyziologická

· podle fyziologických teorií zajišťuje činnost paměti plastičnost nervové soustavy, která umožňuje utvářet po vzruchu určité stopy v mozkových buňkách a na synapsích, jakož i dočasné nervové spoje mezi těmito stopami, a určitou dobu je uchovávat

chemická

· chemické teorie vysvětluji činnost paměti pomocí specifických chemických změn v mozkových buňkách pod vlivem působení vnějších podnětů

· za nositele individuální paměti pokládají kyselinu ribonukleovou (RNK)

Fáze paměti

zapamatování – vštípení

pamatování – podržení v paměti a zapomínání

vybavování

Druhy a typy paměti

Druhy
	· neúmyslná - úmyslná
	· mechanická – logická
	· bezprostřední - dlouhodobá
Typy
	· názorná	výrazněji se uplatňuje první signální soustava (představy)
	· slovně logická	výrazněji se uplatňuje druhá signální soustava (slova)
	· citová	lehčí a rychlejší zapamatování citů a citově silně zabarvených zážitků

Tato stránka WWW je 4