Analyzátor
podává základní informace o vnějším světě
každý a. se skládá z:
receptorů – dostředivé nervy
mozkového ústředí – jádro a., vzniká
v něm vlastní počitek
Čití
činnost analyzátorů
poznáváme tak např:
vůni, chuť k jídlu, barvu, zvuk, …
Počitek
výsledný efekt činnosti a.
je formou psychického spojení organismu
s prostředím
Druhy počitků
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Fyziologický (vlevo) a psychologický (vpravo) model bolesti. Akutní bolest vzniká v periferii při jakémkoliv podnětu, který je takové intenzity, že může poškodit tkáň. Vzruchová aktivita vzniká v nervových zakončeních v místě poškození a dostředivými nervovými vlákny se přenáší do míchy. V míše se tato informace dostává synaptickým přenosem na vzestupné nervové dráhy, které ji po zpracování vedou do mozku, kde je bolest vnímána a iniciuje se na ni reakce. Psychologové zpravidla dávají přednost abstraktnějším modelům, v nichž je patrno, že bolest má svůj původ ve zdroji podráždění (nocicepce) a je provázena utrpením a bolestivým chováním. |
Zdroj: http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=4335 |
|
|
Zdroj: http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=2675 |
Vnímání
Každý jev je souhrnem odrážených vlastností. Nikdy neposuzujeme jev na základě jednoho počitku. Vždy jde o souhrn počitků.
součinnost a. při odrážení vnějšího světa
nazýváme vnímáním (vn.)
výsledek procesu vn.
nazýváme vjemem (vj.)
vj. je odrazem
souhrnu vlastností těch předmětů a jevů, které momentálně působí na naše a.
předměty a jevy se ve vj.
odrážejí jako celky
vj. – stejně jako
počitky – vznikají výhradně přímým působením předmětů a jevů na receptory
Rozbor procesu
vnímání
Vn. se uskutečňuje činností analyticko-syntetických a.
smyslová recepční analýza (r.a.):
každý receptor zobrazí pouze ty vlastnosti, ke
kterým je uzpůsoben
receptory takto jako by
rozkládají předmět podle jednotlivých vlastností
r.a. se zpřesňuje
korovou (mozkovou) analýzou
ta umožní od sebe odlišit jednotlivé vnímané
předměty – např.: tvar dvou listů různých stromů
korová (mozková) syntéza:
jde o vjem
složky vnímaného předmětu se spojují
v jeden celek
utváří se nový celek
Pozorování
jde o plánovité a cílevědomé vnímání
Základní druhy
vnímání
|
|
|
|
|
|
S vnímáním souvisí i tzv. vjemové klamy – tzv. iluze. Vznikají při vnímání určitého jevu na určitém pozadí.
Představivost
je psychický proces
výsledky její činnosti nazýváme představami
představa je názorný odraz předmětů a jevů,
které v daném okamžiku nevnímáme
představy spolu s počitky a vjemy tvoří určitý
stupeň smyslového poznání skutečnosti
jsou zároveň přechodem mezi smyslovým a
rozumovým (abstrahujícím, zobecňujícím) poznáním
Fantazie
je psychický proces
umožňuje nám
představovat si takové předměty a jevy, které jsme v dané podobě nikdy
nevnímali
můžeme si
představovat i neexistující jevy (vodníka, draka, zámek na kuří nožce apod.)
jsme schopni si
vytvářet i obrazy věcí a dějů budoucích - vynález,
stavba, opera, nebo vědecké dílo existují nejprve ve vědomí autora, uskuteční
se později
Základní druhy
představ
jedinečné
jde o př. Určitého, konkrétního předmětu, jevu,
osoby
obecné
jde o schématické obrazy; př.: obecná představa
domu nám neříká o jaký dům jde,
jestli panelový, cihlový, …
Druhy fantazie
rekonstrukční
· utvářejí se představy předmětů a jevů na základě jejich slovního popisu, grafického nebo symbolického zobrazení (zeměpisných značek, not, schémat, výkresů apod.)
tvořivá (konstrukční)
· se utvářejí nové, originální názorně obrazy, které dosud neexistovaly (vznikají tak nová díla – hudební, výtvarná, literární … stavby, …)
bdělé snění
· je vytváření představ o vlastní budoucnosti, kterou si člověk přeje
Typy
představivosti
zraková – vizuální
snadné zapamatování osob, textu, předmětů, …
snadné zapamatování barevně podtržených textů,
grafů, schémat
vynikají jí malíři
sluchová – auditivní
zvukové představy
rychlé zapamatování a vybavování melodií, výkladu
(učení podle výkladu)
vynikají jí hudebníci
pohybová – motorická
snadné zapamatování a vybavování pracovních,
sportovních, tanečních výkonů
snadné zapamatování a vybavování napsaného,
nakresleného – sami tuto činnost vykonali
vynikají jí sportovci, tanečníci
Charakteristika
myšlení
zprostředkované poznávání
· neprojevují se navenek vlastnosti určitého jevu
· není proto možné poznat je přímo smyslovými orgány, ale pouze zprostředkovaně (lékař x slepé střevo)
poznávání souvislostí a vztahů
· poznání vztahů, vzájemných souvislostí a závislostí, zejména příčinných vztahů
· vztahy mezi jeho součástmi stroje a jejich vzájemná podmíněnost
dospět k obecnějšímu poznatku znamená odpoutat
se od nepodstatných 'vlastností poznávaných předmětů a jevů a orientovat se na
vlastnosti typické a podstatné
· např. dospět k poznatku, co je v rostlinné říši strom, znamená odpoutat se od takových konkrétních vlastností jednotlivých stromů, jako je jejich výška, rozměry nebo tvar, a orientovat se na společné, podstatné a typické vlastnosti: všechny stromy mají kořeny, kmen, větve, listy apod.
· takovýto způsob poznávání nazýváme abstrahujícím poznáváním
uvedené způsoby poznání umožňuje psychický
proces zvaný myšlení
myšlení
je tedy:
zprostředkovaný a zobecňující, abstrahující způsob poznávání, které vede k poznání podstatných, obecných vlastností předmětů, jevů a souvislostí (vztahů) mezi nimi
myšlenkové poznávání je vývojově (fylogeneticky i
ontogeneticky) nejvyšší formou
poznávání
Myšlenkové operace
Podstatou myšlení je
vykonávání určitých myšlenkových postupů,
které běžně nazýváme myšlenkovými operacemi.
Jsou to:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Analýza:
myšlenkové členění celku na části, vyčleňování
jednotlivých stránek (vlastností, vztahů) předmětů a jevů skutečnosti
Syntéza
myšlenkové sjednocování, spojování vyčleněných
částí, vlastností nebo vztahů předmětů a jevů skutečnosti
Srovnávání
myšlenková operace, kterou se zjišťuje podobnost
a odlišnost mezi více předměty nebo jevy
Abstrakce
myšlenková operace, jíž vyčleňujeme podstatné
a obecné vlastnosti předmětů a jevů a nevšímáme si ostatních (nepodstatných,
individuálních)
Zobecňování
myšlenkové zjišťování a spojování společných
vlastností jednotlivých předmětů a jevů určité skupiny (třídy), určování
společných zákonitostí, které se vztahují na předměty a jevy určité skupiny - třídy
Indukce
myšlenkové vyvozování obecného tvrzení z
jednotlivých případů (ze zjištění, že železo, měd,
stříbro, hliník atd. jsou elektricky vodivé, vyvozujeme obecný poznatek, že
kovy jsou elektricky vodivé)
opačný myšlenkový postup nazýváme dedukcí,
která je vlastně aplikací obecného poznatku na konkrétní případ
Analogie
znamená vyvozování poznatku o nějakém předmětu
a jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty nebo jevy
· indukci, dedukci a analogii nazýváme také úsudky
Formy myšlení
|
|
|
Pojem
p. je základní formou myšlení
p. je slovním vyjádřením obecných a
podstatných znaků nějakého předmětu nebo jevu
každý pojem je tedy určitým stupněm abstrakce
a zobecnění
p. je nenázorným odrazem objektivní
skutečnosti
s p. souvisí definice – vyjmenování
základních znaků pojmu
Soud
je vyjádřením vztahu mezi dvěma pojmy
·
př.:
Jan |
|
smělý |
|
je |
|
strom |
|
listy |
|
má |
|
s. něco tvrdí nebo popírají
Úsudek
je vyjádřením vztahu mezi dvěma nebo více
soudy
·
premisa - latinsky
předpoklad; podmínka úsudku, z níž se úsudek vyvozuje
Premisa |
Voda v jezeře je sladká. |
Voda v řece je sladká. |
Voda v rybníce je
sladká. |
Úsudek |
Voda na kontinentech
je sladká. |
Základní druhy myšlení
|
|
|
|
|
|
Praktické
problém řešíme bezprostředně praktickou
činností
tzv. metodou pokusů a omylů
Konkrétně názorné
problém řešíme využíváním názorných představ
Abstraktní
pracujeme převážně s abstraktním materiálem
(abstraktními pojmy, symboly)
uplatňuje se zejména při teoretické činnosti
vyžaduje vyšší stupeň myšlení
Konvergentní (sbíhavé)
uplatňuje se v takových úlohách, které mají
jen jediné možné řešení (při řešení matematických úloh, při sestavování
souvislého děje ze série neutříděných obrázků apod.)
celá myšlenková práce se ubírá jediným směrem,
k jedinému cíli: najít toto řešení
Divergentní (rozbíhavé)
uplatňuje se při řešení úloh, které mohou mít
více řešení
jeho základní charakteristikou je, že hledá
všechna možná řešení, resp. postupy řešení, a vybírá z nich ty nejvhodnější
Rozumové schopnosti - inteligence
Obecnou rozumovou výkonnost (schopnost) člověka označujeme pojmem
inteligence.
Inteligence se nejvýrazněji projevuje v situacích, činnostech a při
řešení problémů, které jsou charakteristické svou:
·
novostí (originálností)
·
obtížností
·
složitostí
·
abstraktností
·
úsporností
·
nevyhnutelností
soustředit energii a odolat emocionálním vlivům
Inteligence se zjišťuje převážně pomocí inteligenčních testů; jejich
výsledek se vyjadřuje inteligenčním kvocientem (zkratka IQ).
Inteligenční kvocient (v bodech)
1 |
pod 20 |
|
idiotie |
2 |
20 - 49 |
|
imbecilita |
3 |
50 - 69 |
|
debilita |
4 |
70 - 79 |
|
hraniční pásmo mezi rozumovou zaostalostí
a normou |
5 |
80 - 89 |
|
podprůměrná inteligence |
6 |
90 -109 |
|
průměrná inteligence |
7 |
110 -119 |
|
nadprůměrná inteligence |
8 |
120 -139 |
|
vysoká inteligence |
9 |
|
|
velmi vysoká inteligence |
|
|
|
|
Gaussova křivka (křivka normálního rozložení)
·
asi 50 %
populace má průměrnou inteligenci
·
mezní případy
inteligence (hranice pod 70 bodů a nad 140 bodů) jsou zastoupené asi u 1-2 % populace
|
zdroj: http://www.ssvp.wz.cz/Texty/inteligence.html |
Oligofrenie (slabomyslnost)
podnormální rozumovou výkonnost
příčinou bývá zejména nesprávný vývoj mozku a
jeho poruchy (ve stáří rozpad mozkových buněk)
slabší stupně slabomyslností se mohou objevit
i v důsledku zanedbané výchovy.
Nadnormální inteligence se může vyskytovat od stupně nadprůměrné inteligence přes vysokou až po velmi vysokou inteligenci, přičemž s výší stupně se snižuje její výskyt v populaci.
Výzkumy a zkušenosti z praktického života ukazují, že každý druh povolání (práce) vyžaduje určitou úroveň inteligence. Pokud ji má příslušník určitého povolání podstatně nižší, není jeho práce dost kvalitní. Jestliže ji má naopak podstatně vyšší, nebývá s prací vnitřně spokojený, necítí se plně realizován.
Charakteristika řeči
Myšlení se uskutečňuje a jeho výsledky se vyjadřují pomocí řeči.
Rozvinuté lidské myšlení neexistuje bez řeči.
Řečí zároveň oznamujeme výsledky svého myšlení, ale i prožívání vůbec.
Proto říkáme, že řeč má i dorozumívací (komunikativní) funkci.
Rozlišujeme řeč a jazyk.
Řeč je nástrojem myšlení a formou dorozumívání (na rozdíl od jiných forem, např. světelných signálů, dorozumívání technickými prostředky, např. vlajkou u námořníků apod.)
Zatímco jazyk je prostředkem dorozumívání, materiálem, nástrojem řeči (slovenský, německý, anglický aj.).
Při používání řeči se člověk musí podrobit pravidlům používaného jazyka.
Druhy řeči
|
- řeč pro sebe, myslíme jí, formulujeme pomocí ní své myšlenky |
|
- vyjadřujeme se navenek, jde o mluvenou řeč |
|
- je ř. vnější, ale má psanou, stylizovanou, podobu |
Vymezení paměti
p. je psychický proces, který odráží minulé
prožívání a chování ve vědomí člověka
p. se pokládá za schopnost
Teorie paměti
fyziologická
·
podle
fyziologických teorií zajišťuje činnost paměti plastičnost nervové soustavy,
která umožňuje utvářet po vzruchu určité stopy v mozkových buňkách a na
synapsích, jakož i dočasné nervové spoje mezi těmito stopami, a určitou dobu je
uchovávat
chemická
·
chemické teorie
vysvětluji činnost paměti pomocí specifických chemických změn v mozkových
buňkách pod vlivem působení vnějších podnětů
·
za nositele
individuální paměti pokládají kyselinu ribonukleovou (RNK)
Fáze paměti
|
|
|
Druhy a typy paměti
|
|
|
|
·
neúmyslná - úmyslná |
|
|
·
mechanická
– logická |
|
|
·
bezprostřední - dlouhodobá |
|
|
|
|
|
·
názorná |
výrazněji se uplatňuje první signální soustava (představy) |
|
·
slovně
logická |
výrazněji se uplatňuje druhá signální soustava (slova) |
|
·
citová |
lehčí a rychlejší zapamatování citů a citově silně zabarvených zážitků |
Tato stránka WWW je 4