Seberegulační vlastnosti osobnosti

 

v     jsou takové, kterými člověk řídí (ovládá, usměrňuje, vyvolává a potlačuje) vlastni prožívání a cho­vání

v     děje se to prostřednictvím mechanismů seberegulace:

Ø      sebeuvědomováním

Ø      sebepoznáváním

Ø      prostřednictvím svědomí

Ø      sebekritiky

Ø      vůle

Sebeuvědomování, sebepoznání, sebekoncepce

Sebeuvědomování

v     vědomí vlastni individuální existence

v     projevuje se aktuálním poznáváním vlastního duševního života a připraveností využít vlastní dosavadní zkušenosti

v     člověk:

Ø      současně vnímá okolí i sebe sama

Ø      poznává nejen okolní svět, ale i sebe

v     je bytostí s vědomou činností a prožívá se jako předmět své činnosti

Ø      uvě­domuje jako vlastní zkušenost

Ø      uvědomuje svoji totožnost, ví o ní

§         uvědomovat si vlastní totožnost mu umožňují tři složky:

·        relativní totožnost vnímání vlastní osoby jako předmětu poznávání a jednání

·        relativní totožnost dlouhodobých cílů jednáni jako obsahu duševního života

·        relativní totožnost vnitr­ního světa

v     sebeuvědomování se vyjadřuje různými pojmy:

Ø     

Ø      jáství

Ø      ego apod.

v     sebeuvědomování je prvním předpokladem autoregulace

Sebepoznání

v     uvědomění si zvláštností svého prošívání a chování, zejména kladů a nedostatků

v     dochází k němu při sociální interakci člověka:

Ø      hodnocením jiných lidí se člověk naučí vyčleňovat a poznávat lidské vlastnosti, a ty potom vyčleňovat a poznávat i u sebe

v     člověk se poznává prostřednictvím rozboru, hodnocení vlastního chování, jednání, výsledků činností

v     zvláštní význam přitom mají:

Ø      situace vícealternativní volby

Ø      konflikty

Ø      delší krizové stavy

v     sebe poznáváme i prostřednictvím vědomého i nevědomého hodnocení sebe jinými lidmi – lidé nám „vnucují" určitý pohled na sebe („ty jsi takový a takový")

v     sebepoznávání se začíná výrazněji utvářet při vstupu dítěte do školy, kde se mu nabízí porovnání:

Ø      v čem je lepší a v čem je horší

Ø      v čem se odlišuje od druhých

v     sebepoznávání se urychluje:

Ø      v pubertě, kdy se pozornost dítěte obrací na sebe

Ø      ale zejména v adolescenci

§         v té době se výrazně zabývá sám sebou

v     sebepoznání může vzniknout živelně, může se ale budovat i záměrně

v     při sebepoznávání mohou vzniknout chyby

Ø      nebez­pečné, a ke škodě jedince, je jak sebepřeceňování, tak i sebepodceňování, ale i nedostatečné sebepoznání

Sebekoncepce

v     bezprostřední vztah člověka k sobě samému, založený na sebe­uvědomění, sebepoznání a sebehodnocení se nazývá sebekoncepcí

v     odráží úroveň sebepoznávání, přičemž zahrnuje i postoje a hod­noty, které si člověk osvojil a přes které se dívá na svět i na sebe samého

v     přes sebekoncepci si člověk utváří vztah k jiným lidem:

Ø      váží si u nich, je mu sympatické a odsuzuje, je mu nesympatické obyčejně to, čeho si váží nebo odsuzuje u sebe, co je mu na sobě sympatické nebo nesympatické

Svědomí a sebekritika

Svědomí

v     svědomí je spontánně (sám od sebe) vznikající vnitřní proces

v     odráží konflikt mezi zvnitřněnými mravními zásadami člověka a jeho aktuálním chováním, jednáním

v     svědomí určuje člověku hrani­ce mezi tím, co je možné a potřebné činit, a tím, co se nemá, nebo nesmí činit

v     svědomí je zvnitřněný systém zákazů a příkazů společ­nosti, ve které člověk žije

v     co u jednoho vyvolává silné výčitky svědomí, u druhého nemusí vyvolat ani tu nejslabší reakci

v     závisí na akceptované morálce, světovém ná­zoru, ideálech, životních cílech, charakteru a jiných činitelích

Sebekritika

v     verbalizované sebehodnoceni, zejména hodnoceni vlastních nedostatků (činnosti, chování, jednání apod.)

v     nelze ji ztotožňovat se svědomím, i když mají společný znak

v     nesouhlas s vlastním chováním, jednáním

 

Svědomí

 

Sebekritika

klade důraz na aktuální neshodu konkrétního jednání s přijatými mravními zásadami

 

jde o veřejné slovní hodnocení, posuzování vlastní osobnosti

mechanismus svědomí se uvádí do činnosti spontánně, nezávisle na vůli člověka

 

je vždy výsledkem vlastního záměru, nebo výzvy jiných lidí

se ozývá před vlastním tribunálem", před sebou, zvnitřku

 

se ode­hrává před „veřejným tribunálem", je veřejnou záležitostí

 

Tato stránka WWW je 14