VZTAHOVĚ-POSTOJOVÉ VLASTNOSTI OSOBNOSTI

CHARAKTER

Vymezení

      označujeme jím:

o       souhrn těch psychických vlastností osobnosti, které se zakládají:

§         na jejím morálním přesvědčeni

o       a projevují se v:

§         mravní stránce jejího chování a jednání

      hovoříme-li o charakteru člověka z psychologického hlediska, máme na mysli:

      souhrn všech jeho mravních vlastností, tj. klad­ných i záporných

o       do tohoto pojmu zahrnujeme tedy i to, co běžně označujeme slovy:

§         „nemá charakter" (má špatný charakter, je bezcharakterní)

§         „má charakter" (dobrý charakter, kladné mravní vlast­nosti)

      je složka osobnosti

o       je sám o sobě složitým komplexem vlastností, které ho utvářejí

Struktura

      širší pojetí

o       všechny vlastnosti osobnosti

o       vlastnosti seberegulační (volní, sebekoncepce, kritika a svědomí)

o       vztahově-postojové (postoje, ideály, citové vztahy)

o       aktivačně-motivační (potřeby, záliby, sklony, aspirace, životní plány, částečně i zvyky)

      užší pojetí

o       světonázorové, mravní, pracovní a společenské vlastnosti

o       včetně vlastností, ve kterých člověk vyjadřuje vztah k sobě samému (vlastnosti sebevztahu)

      světový názor člověka

o       je souhrn:

§         zásad

§         postojů

§         názorů

o       na tyto základní otázky:

§         na původ a smysl bytí

§         na existenci člověka

§         na jeho místo ve světě

§         na smysl života

§         na uspořádání společenských vztahů aj.

o       podílí se na základní charakteristice člověka

POSTOJ

Vymezení

      postoj se většinou vymezuje jako:

      relativně ustálená tendence (pohotovost) reagovat charakteristickým způsobem na určité podněty

      p. je během života relativně ustálený systém pozitivních nebo negativních hodnocení určitých předmětů, jevů, situací, osob apod.

      v tomto systému hodnocení je zastoupena rozumová, citová, ale i racionální (neuvědomovaná) složka, která způsobuje, že si svůj postoj mnohdy nedovedeme rozumově vysvětlit

      ustálený postoj ne­jednou brání střízlivému pohledu na věci, jejich kritickému zhod­nocení

Dělení postojů

      postoje dělíme podle toho, zda v nich převládá racionální nebo iracionální složka

Přesvědčení, názor

      je postoj, ve kterém převládá kognitivní (poznávací, vědomostní) složka

      na rozdíl od předsudku se vždy utváří vědomě

      vyjadřuje souhlas nebo nesouhlas, kladný nebo záporný názor na předmět

      př. může mít různou hloubku racionálního zdůvodnění

Mínění

      verbalizované př. (vyjádřené slovy) obvykle nazýváme

Předsudky

      jsou takové postoje, ve kterých převládá iracionální (rozumovými argumenty nepodložená) složka

      je to tedy iracionální hodnotící vztah

      jsou obvykle zaměřené proti někomu, nebo něčemu bez přesvědčivých, logických argumentů

      iracionální základ předsudků je často historicky podmíněn (např. vůči určitým rasám, společenským třídám)

      přd. také vznikají neopodstatněným zobecněním (jedna špatná zkušenost s příslušníkem jiného národa se zobecní a vniknou předsudky vůči národu jako celku)

Víra

      je-li iracionální složka postoje i emocionálně zabarvená, hovoříme o víře

Utváření postojů

      člověk se s postoji nerodí

      postoje se utvářejí vlivem životních zkušeností (počínaje třetím až čtvrtým rokem života)

      vznikají především jako důsledek mnohých opakovaných reakcí, dojmů, cítění, chováni, ale zejména dramatických zkušeností a psychických traumat

      na vznik postojů má velký vliv unáhlené zobecnění

o       může uskutečnit jak na racionální, tak na iracionální rovině

      významnou úlohu má i napodobování postojů (rodičů, učitelů, spolužáků)

      vznik a změna postojů úzce souvisí i s přebíráním rolí

o       významně je ovlivňují i hromadné sdělovací prostředky a mínění většiny ve skupině

      utváření postojů závisí také na vlastnostech osobnosti (na jejím světonázoru, charakteru a mnoha dalších)

      postoje se mohou měnit v závislosti na:

o       zkušenosti jedince

o       jeho převládajícím racionálním a iracionálním hodnocení

o       měnících se společenských podmínkách, ve kterých osobnost žije

IDEÁL

Vymezení

      vnitřní životni cíle, o jejichž realizaci člověk usiluje

      i. může být:

      vzor člověka, jehož vlastnosti si chce něk­do osvojit

      nebo způsob života, kterého by chtěl někdy dosáh­nout

      každý ideál v sobě obsahuje určitou dokonalost, a to z objektiv­ního i subjektivního hlediska

      z objektivního hlediska v tom smyslu, že ideály jsou nejlepším modelem, jsou něčím vysloveně dokonalým

      ze subjektivního hlediska v tom, že ideál představuje něco, co nejvíce uspokojuje naše touhy, přání, psy­chické potřeby

Ideologie

      Systém společenských ideálů

      i. je systém tezí a hypotéz týkajících se místa člověka ve světě, smyslu jeho existence a perspektiv vědomého utváření této existence.

CITOVÉ VZTAHY

      mezi vztahově-postojové vlastnosti osobnosti řadíme i citové vztahy, které předurčují citové reakce na určité podněty

      význam­né jsou zejména citové vztahy k jiným lidem (sympatie, láska, přá­telství, obdiv) a k sobě samému

 

Tato stránka WWW je 12