jsou vnitřní
hybné síly jednáni a chování člověka
to, co je bezprostřední
příčinou, pohnutkou činnosti nebo jednání
motivem je vše, co podnítí člověka k
tělesné nebo psychické aktivitě a
udržuje ho v ní, udává její směr, který je podmíněný cílem činnosti
motiv je tedy dynamizující činitel, který vede k
pohotovosti začít nebo udržet chování směřující k určitému cíli
motivy jsou důsledkem narušené biologické nebo
psychické rovnováhy jedince s biologickým nebo sociálním prostředím
o Impulsy
§ motivy vycházející z nitra člověka (např. rozhodnutí nesledovat dále televizní pořad, uspokojit potřebu hladu)
o incentivy (nebo podněty, stimuly)
§ motivy vycházejí z okolního prostředí člověka
· patří mezi ně například úkoly, které má člověk plnit
§ incentivy mohou podněcovat nebo tlumit motivovanou činnost (uvědomění si hrozícího trestu při porušení zákazu)
lidské motivy jsou uspořádány hierarchicky od
nejnižších až po nejvyšší
o vyšší motivy (např. aspirace)
o nižší motivy (uspokojí-li se biologické potřeby)
je aktivita
člověka vyvolaná motivem a končící realizací
(uspokojením) motivu
pod pojem motivace zahrnujeme ty uvědomované i
neuvědomované psychické faktory, na jejichž základě se uskutečňuje naše chtění
a jednání
motivace v nejširším smyslu se chápe jako:
o příčina pohybu, aktivity
o psychický stav organismu a následnost změn, které směřují k optimálnímu stavu organismu
o determinanta zaměřenosti chování na určitý cíl
o příčina rozhodování
potřeba se vymezuje jako nedostatek nebo nadbytek
něčeho
je to stav jednotlivce, který se odchyluje od jeho životního optima
o tento stav charakterizuje zejména celkové napětí se záporným emocionálním zabarvením a příprava na činnost
potřeba působí aktivačně do doby, pokud není
uspokojena
o nutí nás vykonávat činnosti, které slouží k jejímu uspokojení.
síla
potřeby může být různá
potřeby můžeme rozdělit na:
o biologické
§ vrozené (prvotní)
§ vznikají při nedostatku nebo nadbytku něčeho, bez čeho anebo s čím by nebylo možné zachování života jedince nebo rodu
§ utvářejí se především ze vztahu jedinec – příroda
§ jsou to tyto potřeby: dýchání (kyslík), světlo, teplo, poloha, pokrm, voda, vyprazdňování, aktivita (činnost), odpočinek, bezpečí, bydlení, rozmnožování, informace
o psychické
§ vznikají se vznikem lidské psychiky, lidského vědomi, se společenským životem člověka
§ jsou vlastní pouze člověku
§ existují u všech lidí ve všech etapách historického vývoje lidstva, i když se utvářejí individuálně
§ vznikají ze vztahu člověk - člověk, respektive člověk - sociální prostředí
§ na základě dvou zásadních vztahů součinnosti a soutěže vzniká potřeba:
· pomoci (jejího přijímáni i poskytování)
· společenské prestiže (významu, důstojnosti, důležitosti, úspěchu, uznání)
§ při jejich trvalém neuspokojováni nastává stav psychické deprivace (duševního nedostatku)
o kulturní
§ během individuálního vývoje, a to v závislosti na individuálně kulturních podmínkách života jedince
§ vznikají ze vztahu člověk – kultura
§ mají individuální charakter a lidé je nevlastní ve stejné podobě ani míře
§ nelze je tedy ani přesně vymezit
· potřeba vzdělávat se, poslouchat hudbu, pravidelně číst noviny…
· uspokojování kulturních potřeb není pro existenci člověka nevyhnutelné
psychické a kulturní potřeby někdy souhrnně
nazýváme potřebami sociálními.
je vrozená
hnací síla k činnosti
o vztah mezi pudy a potřebami není jednoznačně vyřešen
§ někteří autoři ztotožňují pudy s biologickými potřebami
§ podle jiných obsah pudu určuje charakter potřeby (potřeba péče a opatrováni se zvýrazňuje v mateřském pudu, potřeba bezpečí v pudu ochrany proti škodlivým vlivům)
mezi základní pudy patří:
o pud hladu, žízně a bolesti (projevuje se úsilím uniknout jí)
o pud sebezáchovy (vyhýbat se škodlivým, ohrožujícím vlivům)
o mateřský, resp. rodičovský (projevuje se péčí, pomocí, starostlivostí)
o pohlavní pud, pud závislosti (výrazný je u dětí nebo některých manželských partnerů, kteří očekávají pomoc, jistotu, bezpečí od osoby, na kterou je závislost váže) atd.
síla pudu může být rozmanitá (síla mateřského
pudu může mít rozpětí intenzity od téměř nulového bodu až po úplné sebeobětování,
i vlastního života)
o pro charakteristiku osobnosti je významná zejména intenzita a dominance některého pudu nad ostatními (pudu prosazování se, pohlavního pudu, pudu závislosti, zvídavosti) a stupeň ovládaní pudů
je trvalé
úsilí člověka zabývat se předměty
nebo činnostmi, které ho upoutávají z poznávací nebo citové stránky
vyznačuje se výběrovým vztahem k
předmětům a činnostem
člověk mu připisuje
subjektivně zvláštní význam
projevuje se:
o úsilím o aktivní střetávání se s předmětem zájmu
o úsilím o dokonalejší poznání a ovládání předmětu zájmu
o kladným citovým zabarvením činnosti spojené s předmětem zájmu
o silným aktivačně-motivačním činitelem
vyvíjejí se v činnosti z potřeb, vloh,
schopností a citových vztahů (koníček+relaxace)
je vyhraněný,
ústřední zájem
materiální
– projevují se zvýšeným úsilím uspokojit svoje materiální potřeby
společenské
– projevují se aktivní společenskou, organizační činností
duchovní
– vyznačují se touhou poznat rozmanité oblasti přírodního a společenského
života a zvýšenou aktivitou v různých uměleckých činnostech
o zájmy obvykle posuzujeme nejen podle jejich obsahu, ale i podle jejich vlastnosti (šířky, hloubky, stálosti apod.)
§ šířkou (bohatostí) zájmů rozumíme jejich mnohostrannost, pestrost
§ hloubku (sílu) zájmu určuje míra úsilí, které mu člověk věnuje
zaměření
člověka k vykonávání určitých činností
obvykle se vyvíjejí ze zájmů, ale neztotožňují
se s nimi – nemusí vždy vyústit do sklonů (zájem o divadlo se nemusí pojit
se sklonem hrát divadlo)
směřování
k určitým hodnotám, které jsou ztělesněny ve vytyčených cílech a plánech
hodnota, náročnost cílů a plánů určuje aspirační úroveň
o na aspirační úrovni závisí, jaké cíle a plány (jejich hodnotu a náročnost) si jedinec vytyčuje
o aspirační úroveň určuje i míru osobní angažovanosti na vykonávané činnosti
pro osobnost je charakteristická:
o přiměřenost nebo nepřiměřenost aspirační úrovně (ambici)
o chování při jejím dosahování (především z morálního aspektu) a zejména v situacích, kdy jsou aspirace blokovány.
je uvědomovaný
směr aktivity
rozlišujeme cíle krátkodobé a dlouhodobé
pro osobnost je příznačné to, jaké cíle si
vytyčuje a kolik úsilí věnuje na jejich dosažení
představuji systém
cílů, kterých chce člověk v budoucnosti
dosáhnout
na rozdíl od bezprostředních cílů je obsahem
životních plánů:
o uskutečnit změny ve světě i v sobě samém
o vykonat činy zásadního významu pro vlastní život nebo život jiných
odrážejí chápání smyslu života, jeho plánované
náplně.
jsou výsledkem
vývoje, dozrávání a zkušeností
jedince i poznávání světa
v dětství často mění, v adolescenci se relativně ustalují, což předznamenává ukončení dospívání a zformování
relativně ustálené, vyhraněné osobnosti.
pokládají se za neuvědomované aktivační činitele
dobře upevněné (zakořeněné) zvyky (ale i
zlozvyky) jako naučené a zafixované způsoby chování jsou svým obsahem a tendencí uplatnit se natolik
příznačné pro danou osobnost, že se často říká, že tvoří „druhou přirozenost člověka"
jsou pro osobnost významné i tím, že jsou-li dobře
upevněné, stávají se vlastnostmi osobnosti (pořádkumilovnost vzniká ze zvyku
udržovat pořádek)
Tato stránka WWW je 11