Předsókratovská filozofie až po vystoupení sofistů

 

IV. Hérakleitos a přírodní filozofie 5. století

1. Hérakleitos

2. Leukippos

3. Démokritos

4. Anaxagorás

 

1. Hérakleitos z Efesu

 

 

Ö     asi * r. 540 př. n. l. narodil Hérakleitos, kterému potomci dali přídomek „temný"

x    H. byl samotář, tupitel davu a nepřítel demokracie

x    své myšlenky uložil v spise o přírodě - asi sto jednotlivých zlomků

x    ve vysokém věku se prý Hérakleitos zcela odloučil od lidí a žil jako poustevník v horách, kde se živil rostlinami - pravděpodobně byl prvním poustevníkem na evropské půdě

Ö     učenosti ve smyslu pouhého mnohovědění si H. cení málo

Ö     množství vědění neformuje ducha; jde o to nalézt jednu myšlenku, která otevírá tajemství světa.

Ö     H. spatřuje JEDNO mimo mnohost – na rozdíl od Parmenida, v neproměnlivě trvajícím bytí

x    H. pronesl výrok: „Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky" (neboť přitekla mezitím nová voda a také my sami jsme podruhé již jiní)

x    slavná slova „Vše plyne, nic netrvá" se sice nenacházejí mezi zachovanými fragmenty, ale antičtí i novodobí učenci mu je jednomyslně

Ö     velikost jeho poznání tkví v tom, že za nepřetržitým tokem a v něm spatřil jednotu – jednotný zákon

x    jednotu v mnohosti a mnohost v jednotě

Ö     H. zřejmě předpokládal jednu substanci - mluví o praohni, z něhož podle věčného zákona - „podle míry" - jeho vzplanutím a uhasínáním vystupuje svět se svými protiklad opět se do něho navrací

Ö     nemyslí oheň doslova, ale v obecnějším a přeneseném významu, praenergii

Ö     tento původní oheň je zároveň božský a že H. považuje lidskou duši za jeho část

Ö     velký zákon, podle kterého se z praenergie nepřetržitě rozvíjí mnohost, je jednota protikladů

Ö     veškerý vývoj se odehrává v polární souhře protikladných sil. „Bůh je den i noc, zima i léto, boj i mír, nasycení i hlad

Ö     v tomto smyslu je boj, válka „otcem všeho, králem všeho

Ö     každá věc potřebuje k svému bytí svůj protiklad.

Ö     pomine-li tvůrčí napětí, zavládne naprostý klid a nastane smrt

Ö     touto naukou o sounáležitosti a spolupůsobení protikladů vytvořil H. model dialektického učení o vývoji

x    slovo „dialektika" může být použito ve dvojím smyslu:

x    v původním, řeckém smyslu jako umění dokazovat pomocí argumentu a protiargumentu - termín sám se odvozuje od řeckého slova „rozmlouvat"

x    v moderním smyslu pro vývojovou nauku, která zákon postupujícího proudu dění spatřuje v rozporu protikladných sil, který se neustále obnovuje na nové rovině - přičemž „rozmluvu" zde nevedou diskutující filozofové, nýbrž samy svářející se síly skutečnosti

Ö     pro zákon světa Hérakleitos poprvé používá slova „logos", jež v řečtině znamená zprvu jednoduše „slovo", pak „rozumnou řeč", pak vůbec rozum

Ö     úkolem člověka je, aby poznal logos, světový rozum, který vším vládne

Ö     je moudré podrobit se jeho zákonům

Ö     čím více poznáváme, že naše duše je jen částí všemocného logu, do něhož se pak po smrti vrací - „jako světlo, které za noci vyhasíná" - tím více se učíme podřídit mu v dobrovolném odevzdání naši vlastní vůli a dosáhnout onoho duševního míru, v němž jedině může člověk nalézt štěstí; neboť „pro boha jsou všechny věci krásné, dobré a spravedlivé; avšak lidé považují jedno za nespravedlivé, druhé za spravedlivé"

 

2. Empedoklés

 

 

Ö     * asi r. 490 př. n. 1. v Akragantu na Sicílii, státník, básník, učitel náboženství, prorok, lékař, divotvorce a filozof, je pro dějiny filozofie významnější jako muž, který z předchozích systémů vybíral některé myšlenky a snažil se je spojit v nový celek, než jako originální myslitel

Ö     byl proto nazván eklektikem (tj. „vybírajícím") - stěhování duší - Pythagoras / Indie, periodické střídání vzniku a zániku světa - Hérakleitos

x    mílétská přírodní filozofii pralátka – voda/vzduch

x    Hérakleitos – oheň

x    Eleaté – pralátka spíše země

Ö     E. staví čtyři základní látky jako rovnoprávné vedle sebe a zakládá tím představu o „čtyřech elementech", ohni, vodě, vzduchu a zemi

Ö     tím je stará přírodní filozofie, která hledala jednu pralátku, v jistém smyslu završena

Ö     hnací a formující síly všeho dění se u E. objevují síla sjednocující a síla oddělující, které nazývá láska a nenávist

Ö     ve vývoji světa převládá střídavě jedna nebo druhá. Někdy jsou všechny elementy spjaty „láskou" v dokonalou, blaženou jednotu, jindy jsou roztrženy „nenávistí"

Ö     vznik živých by tostí probíhal dle Empedokla tak, že vznikaly nejprve nižší, pak vyšší organismy, nejprve rostliny a živočichové, pak lidé; nejprve existovaly bytosti, v nichž byla obě pohlaví spojena, později se pohlaví rozdělila do dvou samostatných individuí

Ö     v poznání platí zásada, že každý element vnějšího světa je poznáván elementem stejného druhu v nás

 

3. Leukippos a Démokritos

 

 

Ö     Leukippos

x    pocházel z Mílétu nebo z Abdéry, ležící v Thrákii na severním pobřeží Egejského moře, kde okolo poloviny 5. století působil

x    z jeho nauky se zachoval v doslovném znění jediný fragment: „Ani jedna věc nevzniká bez příčiny, ale vše vzniká z nějakého důvodu a nutnosti" patrně první jasná formulace zákona kauzality

x    jeho učení o atomech známe jen prostřednictvím jeho velkého žáka Démokrita, který pravděpodobně celé učení Leukippovo pojal do svého systému

Ö     Démokritos

x    pocházel z Abdéry, působiště svého učitele, a žil asi v letech 470-360 př. n. 1. - prý totiž dosáhl věku 109 let

x    studijní cesty - Egypt, Persie a lndie.

x    po návratu žil ve svém rodném městě až do konce života a věnoval sestudiu a přemýšlení

x    veřejných rozprav se stranil a nezaložil ani žádnou školu

x    jeho publikace zahrnovaly podle antických pramenů matematiku, fyziku, astronomii, navigaci, geografii, anatomii, fyziologii, psychologii, lékařství, hudbu a filozofii

Ö     existuje nejsoucno - prázdný prostor

Ö     následkem toho sestává svět z plného jsoucna, které vyplňuje prostor, a nejsoucího prázdna, prostoru

Ö     atomy - vyplňují prostor

x    nemají v sobě žádné prázdno - svůj prostor zcela vyplňují

x    nejsou také dělitelná, proto se nazývají „atomy" (atomos = „nedělitelný)

x    nezanikají, jsou neměnné, všechny jsou z téže látky, mají ale rozličnou velikost a odpovídající váhu

x    všechno složené vzniká spojením oddělených atomů a všechen zánik spočívá v rozlučování atomů dosud spojených

Ö     primární a sekundární vlastnosti

x    všechny vlastnosti věcí jsou výsledkem rozdílů ve tvaru, poloze, velikosti a uspořádání atomů, z nichž jsou složeny

x    věcem přísluší jen vlastnost tíže, hustoty (neprostupnosti) a tvrdosti – primární vlastnosti

x    všechno ostatní, co se nám jeví jako vlastnost věcí, např. barva, teplo, vůně, chut, zvuky - subjektivní realita - vlastnost „sekundární"

Ö     n pohyb atomů

x    pohybují se v nekonečném prostoru podle zákona tíže

x    z jejich srážek a odrazů vzniká víření, ve kterém se atomy spojují ve shluky, komplexy atomů

x    takový vznik světa nevyžaduje žádného plánujícího a řídícího ducha, ani pohybující síly

x    všechno se naopak děje podle železné zákonitosti, která je jsoucnu vlastní (imanentní)

Ö     duše člověka

x    člověk, jeho tělo a duše, se skládá z atomů

x    duše je tudíž něco tělesného, i když je tělesem velmi jemným

x    po smrti se atomy duše rozptýlí

Ö     etika

x    blaženost, které může člověk dosáhnout, spočívá v radostné spokojenosti mysli (řecky: ataraxiá)

x    vede k ní umírněnost, pohrdám smyslovými požitky, především ale vysoké hodnocení duchovních statků

 

4. Anaxagorás

Ö     * okolo r. 500 v Klazomenách v Malé Asii

Ö     byl první, kdo přivedl filozofii do Athén

Ö     zaměřil především na nebeské jevy, pokoušeje se vysvětlit je přirozenou cestou, se v Athénách dostal do takového rozporu s konzervativními názory usedlíků, že byl proti němu veden proces pro obvinění z bezbožnosti

x    nepomohl ani Perikles - jeho přítel

x    vykonání rozsudku smrti se mohl vyhnout jen útěkem

x    zemřel v exilu

Ö     n filozofické názory

x    A. přijímá neomezené množství kvalitativně navzájem odlišných pralátek, které nazývá „semeny" či „zárodky" věcí

x    zavedl abstraktní filozofický princip - NUS myslící, rozumný,

x    ten existuje zcela pro sebe, není „s ničím smíšen„

x    je „nejčistší a nejjemnější ze všech věcí„

x    tento duch dal popud k tomu, aby se z původního chaosu vytvořil krásný a účelně uspořádaný celek světa

 

 

 

 

Tato stránka WWW je 7