Předsókratovská filozofie až po vystoupení sofistů
III.
Eleaté
1. Xenofanés
2. Parmenidés
3. Zénon z Eleje
1. Xenofanés
v
narodil se
pravděpodobně kolem r. 580 př. n. L, pocházel ze západního pobřeží Malé Asie, osídleného
Řeky, cestoval po celá desetiletí jako putující básník a pěvec po řeckých
městech, až se nakonec usadil v Eleji a stal se zakladatelem tamější
filozofické školy
v
zahajuje
útok filozofie proti starému řeckému náboženství
v
bohové mají
příliš mnoho lidských vlastností - nejsou hodni jména bůh
v
Homér a
Hésiodos přisoudili bohům činy, které mezi lidmi platí za hanebné, jako je
krádež, podvod a cizoložství
v
Xenofanés:
Ö nemůže být
množství bohů
Ö jeden bůh nemůže
vládnout nad ostatními
Ö to, co je nejvyšší
a nejlepší, může být jen jedno
Ö tento bůh je
všudypřítomný a jeho podobu ani jeho myšlení nelze srovnávat se smrtelníky
Ö nejvyšší bůh je
ale pro Xenofana zároveň identický s jednotou celku světa, takže jeho nauka
může být nazvána panteistickou
v
X. odmítá
náboženství, pověry, víru v zázraky nauku o putování duší
v
X.
ztotožnil nejvyšší bytost s jednotou celku světa
2. Parmenidés
v
Parmenidés
- Xenofanův žák; *okolo r. 540 př. n. l. v Eleji, kde byl později ctěným
občanem
v
stal se
nejvýznamnějším filozofem elejské školy
Ö ve starověku byl
jedním z nejváženějších filozofů vůbec
Ö přijal
Xenofanovu myšlenku o neproměnlivém jsoucnu a systematicky ji zformuloval
v
P. proti
sobě postavil pravdu a vědění na jedné straně, zdání a pouhé mínění na straně
druhé
v
pravého
vědění se dosahuje čistým rozumovým poznáním
v
to ale učí,
že může být jen bytí a nikoliv nejsoucno
v
„jen
jsoucno jest, nejsoucno není a nemůže být myšleno“
v
jsoucnem se
přitom rozumí to, co vyplňuje prostor, je tedy popírána možnost prázdného
prostoru
v
hypotéza
pohybu vždy předpokládá nejsoucno - aby se mohlo jsoucno pohybovat na nějaké
místo, musel by tam být nejprve prázdný prostor, tedy nic
v
právě tak
se to má s hypotézou vývoje, dění - nebo to, co se teprve má „stát",
předtím ještě není „jsoucí„
v
závěr, že
vskutku nemůže existovat ani dění, ani pohyb, nýbrž jen neproměnlivě trvající
bytí
v
protože
jsoucno vyplňuje všechno, není ani nějaké myšlení, které by stálo mimo bytí
v
naopak,
myšlení a jsoucno je totéž
v
smysly,
které předvádějí svět stálé změny a vznikání a stálého pohybu, klamou, jsou
zdrojem všeho omylu
3. Zénón z Eleje
v
Parmenidova
nauka popírá jakoukoli změnu
v
žák Zénón
považoval za svou hlavní úlohu bránit Parmenidovu nauku proti kritickým
námitkám
v
vyvinul tak
důvtipné a rafinované umění důkazu, že byl považován za zakladatele dialektiky,
která později v Řecku dosáhla neobyčejného rozkvětu
v
Zénón
vychází z námitky, že naopak právě přijetí mnohosti jsoucna a reality pohybu
vede k neřešitelným rozporům
v
dva z jeho důkazů
proti pohybu:
Ö 1. Achilles želvou nikdy nedohoní
Ö 2. letící šíp stojí
v
čas však ve
skutečnosti nesestává z řady časových bodů; podstatné je pro něj stálé plynutí
Tato stránka WWW je 6