Předsókratovská filozofie až po vystoupení sofistů

 

III. Eleaté

1. Xenofanés

2. Parmenidés

3. Zénon z Eleje

 

1. Xenofanés

 

v     narodil se pravděpodobně kolem r. 580 př. n. L, pocházel ze západního pobřeží Malé Asie, osídleného Řeky, cestoval po celá desetiletí jako putující básník a pěvec po řeckých městech, až se nakonec usadil v Eleji a stal se zakladatelem tamější filozofické školy

v     zahajuje útok filozofie proti starému řeckému náboženství

v     bohové mají příliš mnoho lidských vlastností - nejsou hodni jména bůh

v     Homér a Hésiodos přisoudili bohům činy, které mezi lidmi platí za hanebné, jako je krádež, podvod a cizoložství

v     Xenofanés:

Ö  nemůže být množství bohů

Ö  jeden bůh nemůže vládnout nad ostatními

Ö  to, co je nejvyšší a nejlepší, může být jen jedno

Ö  tento bůh je všudypřítomný a jeho podobu ani jeho myšlení nelze srovnávat se smrtelníky

Ö  nejvyšší bůh je ale pro Xenofana zároveň identický s jednotou celku světa, takže jeho nauka může být nazvána panteistickou

v     X. odmítá náboženství, pověry, víru v zázraky nauku o putování duší

v     X. ztotožnil nejvyšší bytost s jednotou celku světa

 

2. Parmenidés

 

v     Parmenidés - Xenofanův žák; *okolo r. 540 př. n. l. v Eleji, kde byl později ctěným občanem

v     stal se nejvýznamnějším filozofem elejské školy

Ö  ve starověku byl jedním z nejváženějších filozofů vůbec

Ö  přijal Xenofanovu myšlenku o neproměnlivém jsoucnu a systematicky ji zformuloval

v     P. proti sobě postavil pravdu a vědění na jedné straně, zdání a pouhé mínění na straně druhé

v     pravého vědění se dosahuje čistým rozumovým poznáním

v     to ale učí, že může být jen bytí a nikoliv nejsoucno

v     „jen jsoucno jest, nejsoucno není a nemůže být myšleno“

 

v     jsoucnem se přitom rozumí to, co vyplňuje prostor, je tedy popírána možnost prázdného prostoru

v     hypotéza pohybu vždy předpokládá nejsoucno - aby se mohlo jsoucno pohybovat na nějaké místo, musel by tam být nejprve prázdný prostor, tedy nic

v     právě tak se to má s hypotézou vývoje, dění - nebo to, co se teprve má „stát", předtím ještě není „jsoucí„

v     závěr, že vskutku nemůže existovat ani dění, ani pohyb, nýbrž jen neproměnlivě trvající bytí

v     protože jsoucno vyplňuje všechno, není ani nějaké myšlení, které by stálo mimo bytí

v     naopak, myšlení a jsoucno je totéž

v     smysly, které předvádějí svět stálé změny a vznikání a stálého pohybu, klamou, jsou zdrojem všeho omylu

 

3. Zénón z Eleje

 

v     Parmenidova nauka popírá jakoukoli změnu

v     žák Zénón považoval za svou hlavní úlohu bránit Parmenidovu nauku proti kritickým námitkám

v     vyvinul tak důvtipné a rafinované umění důkazu, že byl považován za zakladatele dialektiky, která později v Řecku dosáhla neobyčejného rozkvětu

v     Zénón vychází z námitky, že naopak právě přijetí mnohosti jsoucna a reality pohybu vede k neřešitelným rozporům

v     dva z jeho důkazů proti pohybu:

Ö   1. Achilles želvou nikdy nedohoní

Ö   2. letící šíp stojí

v     čas však ve skutečnosti nesestává z řady časových bodů; podstatné je pro něj stálé plynutí

 

 

 

 

 

Tato stránka WWW je 6