Předsókratovská filozofie až po vystoupení sofistů

III. Eleaté

1. Xenofanés

2. Parmenidés

3. Zénon z Eleje

1. Xenofanés

v narodil se pravděpodobně kolem r. 580 př. n. L, pocházel ze západního pobřeží Malé Asie, osídleného Řeky, cestoval po celá desetiletí jako putující básník a pěvec po řeckých městech, až se nakonec usadil v Eleji a stal se zakladatelem tamější filozofické školy

v zahajuje útok filozofie proti starému řeckému náboženství

v bohové mají příliš mnoho lidských vlastností - nejsou hodni jména bůh

v Homér a Hésiodos přisoudili bohům činy, které mezi lidmi platí za hanebné, jako je krádež, podvod a cizoložství

v Xenofanés:

Ö nemůže být množství bohů

Ö jeden bůh nemůže vládnout nad ostatními

Ö to, co je nejvyšší a nejlepší, může být jen jedno

Ö tento bůh je všudypřítomný a jeho podobu ani jeho myšlení nelze srovnávat se smrtelníky

Ö nejvyšší bůh je ale pro Xenofana zároveň identický s jednotou celku světa, takže jeho nauka může být nazvána panteistickou

v X. odmítá náboženství, pověry, víru v zázraky nauku o putování duší

v X. ztotožnil nejvyšší bytost s jednotou celku světa

2. Parmenidés

v Parmenidés - Xenofanův žák; *okolo r. 540 př. n. l. v Eleji, kde byl později ctěným občanem

v stal se nejvýznamnějším filozofem elejské školy

Ö ve starověku byl jedním z nejváženějších filozofů vůbec

Ö přijal Xenofanovu myšlenku o neproměnlivém jsoucnu a systematicky ji zformuloval

v P. proti sobě postavil pravdu a vědění na jedné straně, zdání a pouhé mínění na straně druhé

v pravého vědění se dosahuje čistým rozumovým poznáním

v to ale učí, že může být jen bytí a nikoliv nejsoucno

v „jen jsoucno jest, nejsoucno není a nemůže být myšleno“

v jsoucnem se přitom rozumí to, co vyplňuje prostor, je tedy popírána možnost prázdného prostoru

v hypotéza pohybu vždy předpokládá nejsoucno - aby se mohlo jsoucno pohybovat na nějaké místo, musel by tam být nejprve prázdný prostor, tedy nic

v právě tak se to má s hypotézou vývoje, dění - nebo to, co se teprve má „stát", předtím ještě není „jsoucí„

v závěr, že vskutku nemůže existovat ani dění, ani pohyb, nýbrž jen neproměnlivě trvající bytí

v protože jsoucno vyplňuje všechno, není ani nějaké myšlení, které by stálo mimo bytí

v naopak, myšlení a jsoucno je totéž

v smysly, které předvádějí svět stálé změny a vznikání a stálého pohybu, klamou, jsou zdrojem všeho omylu

3. Zénón z Eleje

v Parmenidova nauka popírá jakoukoli změnu

v žák Zénón považoval za svou hlavní úlohu bránit Parmenidovu nauku proti kritickým námitkám

v vyvinul tak důvtipné a rafinované umění důkazu, že byl považován za zakladatele dialektiky, která později v Řecku dosáhla neobyčejného rozkvětu

v Zénón vychází z námitky, že naopak právě přijetí mnohosti jsoucna a reality pohybu vede k neřešitelným rozporům

v dva z jeho důkazů proti pohybu:

Ö 1. Achilles želvou nikdy nedohoní

Ö 2. letící šíp stojí

v čas však ve skutečnosti nesestává z řady časových bodů; podstatné je pro něj stálé plynutí

Tato stránka WWW je 6