Hegelovské školy a německý materialismus a Karl Marx

 

 

 

Karl Marx

Friedrich Engels

 

 

 

 

IV. Karl Marx

1.     Život a dílo

2.     Konfrontace Hegela a Marxe

a)    Dialektický materialismus

b)    Člověk a prostředí

3.     Marxův historický materialismus

4.     Kapitál

5.     Význam Marxovy filozofie

 

1. Život a dílo

 

*      *1818 v Trevíru, †1883 v Londýně

x    syn advokáta, studoval práva v Bonnu a Berlíně, zabýval se Hegelovou filozofii

x    doktorská dizertace (Jena, 1840—41) – poaristotelská filozofie – vybral si ji proto, že situace v německé filozofii byla po smrti Hegera stejná, jako byla situace po smrti Aristotela v Řecku

§         co může nového následovat po tom nejlepším = Hegelovi / Aristotelovi

*      usiloval o akademickou kariéru – byla mu znemožněna pro jeho „značně levicově hegeliánský“ postoj

x    vláda Friedricha Wilhelma IV. (1840) = protihegelovský duch

x    M. se tedy stal novinářem

x    nejprve spolu­pracovníkem

§         od roku 1842 šéfredaktorem levicových, měšťansko-demokratických Rheinische Zeitung, vycházejících v Kolíně nad Rýnem

§         cenzurní zákazy ho donutily, aby se svého místa vzdal

x    rozhodl se pro emigraci

*      předtím se oženil se svou přítelkyní z mládí Jenny von Westphalen

x    dcera ze šlechtické rodiny pruského úředníka

x    její bratr se později stal pruským ministrem vnitra

*      M. žil nejprve v Paříži – chtěl publikovat Německo-francouzské ročenky

x    vydal pouze jeden sešit – studie Úvod ke kritice Hegelovy filozofie práva

x    v Paříži se blíže seznámil s Friedrichem (Bedřichem) Engelsem – celoživotní přátelství i spolupráce obou

§         F. Engels (1820—1895)

·        syn textilního továrníka z Barmenu

·        stejně jako Marx zpočátku mladohegelián, se stal jeho nejbližším spolupracovníkem

*      v emigraci mohl Marx pokračovat ve své vědecké práci pouze dík Engelsově podpoře

x    na zákrok pruské vlády byl M. z Paříže vykázán – odjel do Bruselu

§         zde ve spolupráci s Engelsem vznikla Německá ideologie (1845)

*      spis obsahuje:

x    téze k Feuerbachově filozofii, jehož kritiku náboženství Marx i Engels vcelku převzali

x    rozbor názorů Němce Maxe Stirnera (1806—1856)

§         Stirner se ve své knize Jedinec a jeho vlastnictví hlásil k extrémnímu individualismu

*      v Bruselu také vznikla Marxova polemika s francouzským utopickým socialistou Proudhonem – Bída filozofie (1847) (ironický název, protože Proudhon napsal dílo s podobným názvem – Filozofie bídy)

x    v Bruselu  se M. a E. zabývali mezinárodní politikou

x    vstoupili do Svazu komunistů

x    sepsali Komunistický manifest (1848) – později základní východisko „marxistického socialismu“

 

*      1848

*      německá revoluce

x    M. a E. se stěhují do Kolína nad Rýnem

x    vydávají zde rok Neue Rheinische Zeitung

*      po porážce revoluce byl M. souzen, osvobozen, ale znovu vypovězen

*      vrátil se do Paříže – znovu vypovězen – odešel do Londýna, kde také zemřel

x    v Londýně začal důkladně studovat národohospodářství

x    1859 vychází jeho Kritika politické ekonomie

§         její myšlenky převzal i do prvního svazku svého hlavního díla Kapitálu

§         dokončil pouze jeho první svazek Kapitálu (1867)

§         druhý a třetí svazek Kapitálu vydal Engels v roce 1885 a 1894.

*      1864 – založena tzv. První internacionála – stal se jejím duchovním vůdcem

 

2. Konfrontace Hegela a Marxe

 

a) Dialektický materialismus

 

*      východiskem M. filozofického myšlení jsou tři hlavní proudy evropského myšlení:

x    Hegelův systém a Feuerbachova filozofie

x    francouzské revoluční teorie, zvláště teorie francouzských utopických socia­listů

x    poznatky klasických anglických ekonomů

 

Marxův vztahu k Hegelovi

*      přejímá jeho dialektiku jako metodu X ale naplňuje ji protikladným obsahem ð obrací ji o „stoosmdesát“ stupňů

x    tzn.:

§         dialektice vidí revoluční princip

§         základní myšlenkou je to, že:

·        svět není soubor hotových věcí, nýbrž procesů

·        neexistuje nic konečného a absolutního

·        existuje pouze nepřetržitý proces vznikání a zanikání

 

§         Lenin, největší Marxův žák, popisuje dialektické učení o vývoji takto:

·        „Vývoj, který jakoby znovu prochází stupni, kterými již proběhl, ale jinak, na vyšší rovině ('negace negace'), vývoj který probíhá abych tak řekl ve spirále, nikoli v přímce; vývoj ve skocích, katastrofický, revoluční; 'přerušení postupných změn'; 'přeměna kvantity v kvalitu'; vnitřní hybné síly vývoje, vyvolávané rozporem, srážkou různých sil a tendencí, které působí na daný jev nebo uvnitř dané společnosti; vzájemná závislost a nejtěsnější nerozlučná souvislost všech stránek každého jevu (přičemž dějiny odkrývají stále nové a nové stránky), spojitost tvořící jednotný, zákonitý světový proces pohybu – to jsou některé rysy dialektiky."

x    M. nenaplňuje dialektický vývoj idealistickým nazíráním světa jako Hegel

x    ale materialistickým nazíráním světa

 

*      základní otázku novověké filozofie spatřuje M. v problému vztahu mezi myšlením a bytím

x    ð co je původnější?

§         je hmota produktem ducha (idealismus)

§         anebo je duch výtvorem hmoty (materialismus)

x    ð pro M. není ideálno – duch – nic jiného, než materiálno přenesené do lidské hlavy a v ní přetvořené

x    je tedy zajedno s Feuerbachem a s francouzskými materia­listy 18. století

§         !!!ale!!! ve dvou bodech je kritizuje a překonává:

·        1. starý materia­lismus byl nedialektický, statický, a proto ahistorický

-         neznal dynamický princip dialektiky a nemohl proto správně chápat fenomén vývoje

·        2. starý materialismus byl příliš abstraktní

-         podstatu člověka zkoumal izolovaně od společenských poměrů

 

b) Člověk a společnost

 

*      podle M. nelze člověka studovat jako izolovanou bytost

x    je nutné ho studovat v jeho společenském prostředí – zejména jako pracující živou bytost

x    Hegel chápe práci jako podmínku člověka

§         !!!ale!!! práci chápe jen jako abstraktní práci myšlenkovou – idealistický postoj

*      M. zdůrazňuje význam tzv. smyslově předmětné práce (fyzické práce)

x    v té zpředmětňuje svou vlastní podstatu – vytváří něco vnějšího = např. materiální hodnoty

*      tento vnějšek se:

x    proti němu staví jako něco samostatného

x    ale začíná ho ovládat a brání mu v realizaci jeho pravého určení – tím je svoboda = zákon o přebujení prostředků nad cíli

§         jako příklad M. uvádí fenomén státu

·        nejdříve společnosti sloužil – chránil ji

·        nyní samoúčelně stojí proti společnosti

x    ideálním stavem je podle M. tzv. „pravdivá demokracie"

§         stát nestojí proti člověku jako byrokracie

§         být člověkem a být občanem spadá vjedno

 

3. Marxův historický materialismus

 

M. historický materialismus se opírá o odpovědi na otázky po původu materiálního bytí.

*      1. co znamená přenést dialektický materialismus na život společnosti?

§         Lenin:

·        „Jestliže materialismus vykládá vědomí z bytí a nikoli naopak, požaduje materialismus aplikovaný na společenský život lidí výklad společenského vědomí ze společenského bytí."

x    tzn., že hmota je pro materialismus jedinou skutečností – tím, co skutečně existuje a má ve světě smysl

§         myslící vědomí je pouhým zrcadlem této skutečnosti – odvíjí se od skutečnosti

·        kdyby nebyla žádná fyzická skutečnost, nebylo by ani žádné vědomí

-         vědomí je tedy druhořadé, sekundární, po hmotě

x    stejně je tomu i ve společenském životě – jedinou skutečností je společenské bytí – samotná fyzická existence společnosti – život (soužití) několika jedinců za účelem přežití

§         společenské vědomí – myšlenky, teorie, názory atd. – je pouhým odrazem této skutečnosti

 

*      2. jak ale poznáme hnací síly společnosti?

x    jedině tak, že se nebudeme zaměřovat na ideje a teorie

§         protože jsou jen odrazem, „ideologickou nadstavbou" skutečnosti

§         jediné, co můžeme dělat, je hledání materiálního základnu společenského života – tzn., všímat si toho, že jak lidé žijí, tak také myslí

 

*      3. co ale je vlastní základna společenského života, ono „materiálno" v něm?

x    k těmto základům patří:

§         vnější geografické podmínky

§         růst a hustota obyvatelstva

·        nejsou ale určující momenty, protože:

-         nezdůvodňují, proč v určité zemi vládne v určité době určitá společenská forma

x    určující je způsob výroby materiálních statků

§         při takové výrobě spolupůsobí dva faktory:

·        1. materiální výrobní síly

-         suroviny

-         výrobní prostředky (nástroje, stroje)

-         pracovní schopnosti a zkušenosti pracujícího obyvatelstva

·        2. materiální výrobní vztahy = vlastnické vztahy

-         lidé nepůsobí na přírodu izolovaně, ale společně – společně něco produkují, vyrábějí

-         vzájemně se mezi sebou ovlivňují – vytvářejí vzájemné vztahy a vzájemné poměry

x    zásadní pro toto spolupůsobení je změna výrobních sil, protože vždy následně dojde i ke změně výrobních (vlastnických) vztahů a přechodu společnosti na jinou kvalitativní – pokrokovou – úroveň

§         odhalování nových přírodních zdrojů

§         nové objevy v oblasti výrobních nástrojů

 

x    změna výrobních sil má tedy za následek přechod:

§         od prvobytné společnosti k antickému otroctví

·        otrokář vlastní otroka a jeho výsledek práce – vykořisťoval ho

§         od otroctví k feudalismu

·        feudál má výsadní právo na půdu, ale má omezené vlastnické právo na pracovní sílu

§         od feudalismu ke kapitalistické společnosti

·        kapitalista vlastní finální výrobek, nikoliv pracovní sílu – námezdní dělník; tu si pronajímá

·        kapitalista – výrobce má výhradní právo na materiální výrobní prostředky

-         námezdní dělník je „svobodný“ – osobně nezávislý

-         ale také „osvobozený" od všech výrobních prostředků, a proto nucený prodávat svou pracovní sílu jako zboží

x    všechny tyto systémy však mají něco společného

§         vlastnictví výrobních sil – půda, stroje atd. – vlastnili je buď jednotlivci nebo jednotlivé skupiny

 

*      na základě změny výrobních sil se společnost třídně rozděluje

x    dějiny jsou tedy dějinami třídních bojů

§         každá třída svou vlastní ideologii

§         střet teorií odráží sociální třídní boj

·        z tohoto pohledu M. považuje vládnoucí třídy za reakční a nevládnoucí za pokrokové

 

4. Kapitál

 

*      je postaven na obrazu třídního zapasu

*      ten je zjednodušen – stojí proti sobě pouze dvě třídy:

x    kapitalisté – vlastní výrobní prostředky

x    proletáři – vlastní pouze svou pracovní sílu a jsou kapitalisty vykořisťováni

*      vykořisťováni se děje pomocí tzv. „nadhodnoty"

x    dělník vytváří svou prací více hodnoty, než za kolik je placen

x    jako odměnu za práci dostává pouze tolik, aby kapitalistovi zachoval svou pracovní sílu

x    tyto podmínky přijímat musí přijímat, protože je odkázán na prodej své pracovní síly

x    nadhodnotu, kterou vytváří, dostává kapitalista jako zisk

*      vzniká tak rozpor mezi mohutně narůstajícími výrobními silami a výrobními vztahy

*      soulad mezi nimi musí být obnoven zespolečenštěním výrobních prostředků – vyvlastněním

x    vyvlastnění – revoluci provede proletariát

§         převede výrobní prostředky do společenského vlastnictví

§         vznikne socialistická společnost – třídní boj nebude nahrazen žádným novým

§         budoucí společnost bude beztřídní společností

 

5. Význam Marxovy filozofie

 

*      další vývoj marxismu probíhal ve dvou směrech:

x    „revizionistický" socialismus sociálnědemokratických stran (ovšem pouze na kontinentu, neboť anglický socialismus nemá základ v Marxovi), který chce uskutečnit socialistický řád pozvolnou reformou

x    revoluční komunismus, který se dostal k moci v Rusku revolucí z roku 1917

*      z revolučního komunismu vznikl:

x    leninismus a stalinismus

§         leninismus je marxismus doplněný Vladimírem Iljičem Leninem o:

·        marxistický výklad zvláštních poměrů v Rusku

·        o rozpracování teorie a taktiky proletářské revoluce

§         stalinismus je ta forma komunismu

·        zrodilo ji upevňování bolševického panství v Sovětském svazu a zápas sovětského Ruska s okolním světem

·        po Stalinově smrti došlo v marxisticko-leninském myšlení:

-         k všeobecnému uvolňování tuhé Stalinovy diktatury

-         k počínající účasti čínských komunistů na teoretické diskusi o marxismu a leninismu

*      M. jako první v plném rozsahu popsal význam:

x    ekonomické základny společenského života

x    fakt třídního boje v dějinách

x    vliv těchto faktorů na kulturní i duchovní vývoj

§         jeho protivníci nepopírají, že toto poznání má naprosto zásadní význam pro budoucí uspořádání společnosti

*      kritika marxismu

x    1. nedoceňuje duchovní fenomény a hodnoty, zvláště náboženství a umění, chápe-li je (ostatně dosti násilně) jako pouhou nadstavbu a odraz ekonomických procesů

x    2. emocionálně motivované nepřátelstvím vůči vládnoucímu řádu brání marxismu vidět jinou cestu, než je cesta totálního revolučního zvratu;

x    3. vývoj jak kapitalistických, tak socialistických států se ubíral jinou cestou, než kterou předpovídal Marx

 

*      slovníková definice

Karl Marx

*      1818, † 14. 3. 1883, německý filozof, ekonom a politik

*      spolu s F. Engelsem zakladatel marxismu jako vědecké teorie komunistického hnutí

*      aktivně činný v mezinárodním dělnickém hnutí

*      1847 – 48 napsal spolu s F. Engelsem pro Svaz komunistů Komunistický manifest

*      po roce 1849 žil většinou v Londýně

*      spoluzakladatel a sekretář I. internacionály

*      ostře potíral anarchismus (M. A. Bakunin) a učení F. Lassalla

*      zpočátku mladohegelovec, ovlivněn L. Feuerbachem, zejm. jeho teorií odcizení

*      později odmítl z materialistických pozic Hegelovo učení o absolutní ideji jako základu světa a materialisticky reinterpretoval Hegelovu dialektickou metodu (viz též materialismus dialektický)

*      člověka pochopil jako souhrn společenských vztahů, jejichž základem jsou vztahy vznikající při materiální výrobě a dělbě práce (viz též materialismus historický)

*      na základě podrobné analýzy (Kapitál) ekonomického mechanismu kapitalistické společnosti volné soutěže dospěl k přesvědčení o historickém poslání proletariátu a nevyhnutelnosti nastolení nové beztřídní společnosti, která vyřeší všechny reálné rozpory a problémy a bude znamenat úplnou emancipaci lidstva

*      výrazně ovlivnil dějiny 2. pol. 19. a 20. století, inspiroval různé proudy levicově orientovaného filozofického a ideologického myšlení

*      další díla: Ekonomicko-filozofické rukopisy, Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta

o       Marx Heinrich Karl (slovníková definice podle Ottova slovníku naučného vydaného v letech 1888 – 1909 ve 28 svazcích) (*5. květ. 1818 v Treviru v Porýnsku – †14. břez. 1883 v Londýně). Studoval na univers. v Bonnu a v Berlíně filosofii a práva, byl r. 1841 promovován na doktora filosofie a pomýšlel na dráhu akademického učitele. Myšlénky této vzdal se však z důvodů politických a stal se r. 1842 redaktorem liberálního listu »Rheinische Zeitung« v Kolíně n. R. R. 1843 opustil redakci tohoto listu, jenž se mu zdál býti málo radikálním, oženil se s Jenny hraběnkou Westfalenovou, sestrou potomního prus. ministra, s kterou žil pak dlouho ve šťastném manželství, a odebral se do Paříže, kde společně s Arnoldem Rugem redigoval časopis »Deutsch-französische Jahrbücher«, v němž vydal mezi jiným pojednání svá Zur Kritik der Hegelschen Rechtsphilosophie a Zur Judenfrage. Pro útoky na krále pruského byl nátlakem diplomatickým z Paříže vypověděn a odebral se r. 1845 do Brusselu. Zde vydal r. 1847 spis: Misère de la philosophie. Réponse à la philosophie de la misère de M. Proudhon, jenž jest vědeckou polemikou s anarchismem Proudhonovým. M. vstoupil v Brusselu v organisaci tajného mezinárodního spolku »Spravedlivých« a společně s Bedřichem Engelsem, k němuž jej pojilo od doby té trvalé literární i osobní přátelství, vydal r. 1847 Kommunistický manifest, v němž stručně obsažen a zdůvodněn tehdejší kommunistický programm a který končí významným heslem »Proletáři všech zemí, spojte se!« Po vypuknutí franc. únorové revoluce uchýlil se M. opět do Paříže, ale nesetrval zde dlouho, nýbrž vrátil se do Německa, kam jej táhlo nastalé revoluční kvašení. V čnu 1848 založil v Kolíně n. R. demokratický list »Neue Rheinische Zeitung«, v jehož redakci soustředil vynikající německé živly radikální. Byv pro politické zločiny pohnán před soud, byl porotou zproštěn, ale po potlačení revolučního hnutí, v němž měl čilé účastenství, r. 1849 opět z Německa vypověděn, obrátil se zase do Paříže, ale byv i odtud vyhoštěn uchýlil se koncem r. 1849 do Londýna, kde došel konečného klidu až do smrti. M. oddal se v Londýně činnosti jednak literární, jednak agitační. Měl zde příležitost prohloubiti vědomosti své národohospodářské důkladným studiem vynikajících spisovatelů klassické politické oekonomie a osvojiti si znalost anglických poměrů hospodářských, průmyslových a dělnických. R. 1859 vydal M. spis Zur Kritik der politischen Oekonomie, který sloužil za podklad a východisko nejdůležitějšímu dílu jeho Das Kapital. Prvý svazek »Kapitálu, přeloženého skoro do všech evropských jazyků, vyšel r. 1867, ostatní dva péčí Engelsovou teprve po M-ově smrti. Vedle těchto větších prací jest M. autorem ještě četných drobnějších článků a úvah, roztroušených v různých časopisech obsahu hospodářského, filosofického a politického. Vedle činnosti literární zabýval se M. ve svém vyhnanství horlivě též praktickou agitací v oboru hnutí dělnického. On byl zakladatelem i duší t. zv. mezinárodního dělnického sdružení. – Význam M-ův nespočívá však v působeni jeho agitačním, nýbrž v literárním. M. snažil se dosavadní fantastický a utopický ráz socialismu přiodíti rouchem vědeckým a uspořádati jej v určitou soustavu filosofickou a národohospodářskou. Odtud mluviti lze o marxismu, jakožto určité škole socialistické a filosofické, jež jest podkladem samostatného, uceleného názoru světového. M. odchován zejména po stránce methodologické německou filosofií Hegelovou vychází z t. zv. materialistického názoru dějinného. On pokládá totiž rozčlenění společnosti v každém dějinném období za výsledek dočasných poměrů výrobních. Soudobá hospodářská struktura společnosti tvoří podklad, z něhož celé ústrojí právních a politických zřízení, jakož i náboženských, filosofických a jiných představ každého dějinného období na konec lze vysvětliti. Dějiny společnosti od vývoje soukromého vlastnictví k půdě jsou dějinami třídních bojů mezi vrstvami vládnoucími a ovládanými, vykořisťujícími a vykořisťovanými. Třídy ty jsou dnes bourgeoisie a proletářstvo a odtud dějinná nutnost dnešního boje třídního. Pramenem hodnoty hospodářských statků, jež na dnešním stupni vývoje hospodářství kapitalistického jsou zbožím, jest lidská práce. Hodnota každého zboží řídí se prací v něm ztělesněnou a lze hodnotu měřiti jedině pracovní dobou k výrobě tohoto zboží »společensky« (t. j. za normálních společenských podmínek výrobních a při průměrném stupni schopnosti a píle) nutnou. Také lidská pracovní síla na trhu pracovním za platnosti svobodné smlouvy námezdní jest zbožím. Její cena, to jest mzda, určuje se tedy rovněž pracovní dobou společensky nutnou k její reprodukci, t. j. k reprodukci prostředků výživy k zachování lidské pracovní síly nezbytných. Kdyby zaměstnatel přijímající dělníka do své služby za pevnou mzdu, jemuž za to připadá celý výsledek výrobní činnosti dělníkovy, tomuto dával pracovati jen tak dlouho, kolik třeba k vyrobení nutných prostředků výživy, tedy mzdy, neměl by sám z práce dělníkovy žádného prospěchu. Poněvadž však jest sám vlastníkem prostředků výrobních, bez nichž dnešní výroba není možna, nutí dělníka pracovati déle. Touto absolutně – co do času – nebo relativně – co do intensivnosti – delší prací vyrábí dělník více, on vyrábí nadhodnotu, již si zaměstnatel přisvojuje. V processu výrobním na základě dnešních právních řádů vytvořuje se tedy nadhodnota pomocí cizí práce, v něm jest také původní pramen všech odvozených forem různých důchodů bez práce. Důsledky tohoto kapitalistického processu výrobního jsou anarchie výrobní, stálá záloha nezaměstnaného dělnictva, obchodní krise, pauperism. Ježto však určení pravého výtěžku práce, který by v dnešním processu výrobním připadnouti měl dělníku, jest nemožno a bylo by utopické, nelze vznik a trvání nadhodnoty odstraniti leč sespolečněním všech prostředků výrobních. K tomu dle M-a také celý hospodářský vývoj směřuje. Stále ostřejší protivy majetkové a soustřeďování výroby kapitalistické vedou nutně ke konečné expropriaci a »vyvlastňovatelé sami budou vyvlastněnį. M. v důsledcích svého dějinně materialistického názoru střeže se uměle konstruovati obraz příští socialistické společnosti, čímž se vyvaroval utopismu svých socialistických předchůdců. Kdežto marxism pro přísné stoupence M-ovy nabyl rázu dogmatického a přímo neomylného vyznání národohospodářského a filosofického, stal se s druhé strany předmětem útoků nejen protivných stran politických, nýbrž i pronikavé kritiky vědecké. Jak filosofický a historický podklad marxismu, zejména dějinný materialism, třídní boj, tak i národohospodářský výklad jeho o nadhodnotě, zejména pak nekriticky převzaté axioma pracovní theorie hodnoty byly novějším vědeckým badáním značně otřeseny a také v lůně samé sociální demokracie povstal mocný proud, který usiluje o revisi některých skutečností nepotvrzených předpokladů marxismu, jako pokračující proletarisace společnosti, soustřeďování kapitálu, blížící se hospodářské a sociální katastrofy a j. Jakožto vážný pokus o vědecké zdůvodnění socialismu a ideový podklad mocného hnutí sociálního a politického má přes to marxism důležitý význam literárně historický i praktický. – Z literatury vedle soustavných dějin národního hospodářství a socialismu lze zejména uvésti: G. Gross, Karl BM. (1885); K. Kautzky, Karl M., oekonomische Lehren (1894); V. Liebknecht, Karl M. zum Gedächtniss (1896); A. Wenckstern, M. (1896); T. G. Masaryk, Otázka sociální (1899). CH.

 

dialektický materialismus

*      filozofická soustava marxismu zabývající se nejobecnějšími principy vývoje veškerenstva

*      aplikuje a přetváří Hegelovu dialektickou metodu vzhledem k materialistickému názoru

*      kosmos považuje za jednotný celek výlučně hmotné povahy, který se dynamicky vyvíjí na základě vzájemného působení všech jevů, zákona přechodu od kvantitativních změn ke kvalitativním a zákona jednoty a boje protikladných prvků

*      viz též materialismus historický

 

historický materialismus

*      v rámci filozofie marxismu aplikace zákonů a poznatků materialismu dialektického na společnost a její dějiny

*      za rozhodující dějinotvorný faktor považuje vztahy lidí vznikající při materiální výrobě; samotné dějiny chápe jako dějiny třídních bojů

*      viz též výrobní způsob

 

výrobní způsob

*      jednota výrobních sil a výrobních vztahů charakterizující úroveň dané společnosti v určitém historickém období

*      jeden ze základních termínů marxistické filozofie a ekonomie

 

marxismus

*      filozofický a ekonomický systém vycházející z děl K. Marxe a F. Engelse

*      vznikl ve 40. letech 19. stol. jako filozofie praxe

*      kriticky a tvořivě navázal na německou klasickou filozofii, anglickou politickou ekonomii a francouzský utopický socialismus

*      marxismus je ucelenou teorií přeměny reálných poměrů ve společnosti, především změnou vlastnických vztahů pomocí revolučně vedeného třídního boje

*      cílem je dovést proletariát k revoluci nastolující beztřídní společnost, osvobozující člověka od společenského útlaku a rozvíjející jeho schopnosti a síly

*      člověka chápe jako „souhrn společenských vztahů“, jejichž základem jsou vztahy vznikající při materiální výrobě a dělbě práce

*      dějiny interpretuje jako postupný vývoj, jehož hybnou silou je třídní boj

*      tradičně se marxismus dělí na marxistickou politickou ekonomii, marxistickou filozofii (materialismus dialektický a materialismus historický) a tzv. vědecký komunismus – teorii přechodu k beztřídní společnosti a jejího budování a rozvoje

*      jednostranným absolutizováním a zvulgarizováním původního marxismu, zejm. názorů na třídní boj, vznikl leninismus (marxismus-leninismus)

*      některé teoretické proudy vyšlé z marxismu obohatily evropskou myšlenkovou tradici

*      jde zejména o marxistickou antropologii (H. Marcuse, částečně E. Fromm, v Čechách Z. Kalandra), marxismem ovlivněný existencialismus (J.-P. Sartre v jedné fázi svého vývoje), ideologii frankfurtské školy aj.

*      marxismus výrazně ovlivnil dějiny konce 19. a celého 20. stol.

*      filozofickým přínosem marxismu bylo obrácení pozornosti k jevům, které dosud stály na okraji teoretického zájmu (materiální faktory v dějinách, význam práce jako předmětné praktické činnosti, třídní vztahy aj.)

 

marxismus-leninismus

*      marxistické učení přetvořené v oficiální státní a stranickou ideologii SSSR, Komunistické strany Sovětského svazu a dalších tzv. socialistických zemí a komunistických stran

*      je spojen zejména s vůdčími politickými osobnostmi komunistického hnutí 20. století: Lenina, Stalina, Mao Ce-tunga

 

marxistická politická ekonomie

*      ekonomická teorie K. Marxe a F. Engelse

*      součást systému marxismu

*      základem Marxovy ekonomické teorie je pracovní teorie hodnoty: dělníkům je placena hodnota pracovní síly, nikoli hodnota vykonané práce

*      rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami je tzv. nadhodnota, jejíž akumulací se zvětšuje kapitál

 

 

 

Vladimír Iljič Lenin - Uljanov

Josif Visarionovič Stalin - Džugašvili

Mao Ce-tung

 

 

 

Vladimír Iljič Lenin, vl. jm. Uljanov

*      22. 4. 1870, † 21. 1. 1924, ruský a sovětský politik

*      od 90. let 19. stol. byl profesionální revolucionář

*      od roku 1900 pobýval v exilu, žil střídavě v Německu, Belgii, Francii, Anglii, ve Švýcarsku a v Rakousku-Uhersku

*      postupně se stal vůdcem militantního křídla SDDSR, od roku1903 bolševiků

*      za revoluce v roce 1905 se vrátil do Ruska, po její porážce žil znovu v exilu

*      v letech 1912 – 14 definitivně oddělil bolševické křídlo SDDSR od zbytku strany

*      za 1. světové války byl v exilu ve Švýcarsku, po únorové revoluci v roce 1917 se vrátil do Ruska, zčásti jako německý agent, s cílem podlomit bojeschopnost ruské armády

*      po nezdařeném pokusu o komunistický převrat v červenci 1917 uprchl do Finska, ale již v říjnu (listopadu) 1917 se podílel spolu s L. D. Trockým povstání v Petrohradě (Říjnová revoluce v Rusku), jež smetlo Prozatímní vládu

*      Lenin stanul v čele revoluční vlády rady lidových komisařů, jíž předsedal až do své smrti

*      příměří s centrálními mocnostmi (brestlitevský mír) a pozemková reforma v roce 1918 byly ruským obyvatelstvem zčásti přijaty, ale pokus o komunistickou ekonomickou revoluci a současně vedení občanské války vedly koncem roku 1920 ke kolapsu ruské ekonomiky

*      na jaře 1921 byl proto nucen souhlasit s odklonem od „válečného komunismu“ a se startem NEP (nové ekonomické politiky)

*      jeho nedobrý zdravotní stav se prudce zhoršoval, proto se od roku 1923 prakticky již neúčastnil politického života

*      k mýtům 20. stol. patří mj. teorie, že komunistickou totalitu nastolil až J. V. Stalin

*      teorii, jejímž výsledkem byl totalitární systém, propracoval právě Lenin (významně přispěl L. D. Trockij) a současně ji uvedl do praxe (viz též leninismus), jak o tom svědčí likvidace politické opozice všech směrů i soukromého vlastnictví

*      z díla: Materialismus a empiriokriticismus, Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, Stát a revoluce

 

leninismus

*      soubor filozofických, ekonomických a politických tezí V. I. Lenina; revidovaný marxismus

*      Lenin dokazoval (Stát a revoluce), že revoluce povede k přímé (nereprezentativní) vládě dělníků a rolníků, načež stát se svým donucovacím aparátem „odumře“ (vznik beztřídní společnosti )

*      vzhledem k tomu, že revoluce musí být řízena předvojem proletariátu, čili komunistickou politickou stranou (tj. disciplinovanou organizací profesionálních revolucionářů, vybavených „vědeckým světovým názorem“), Leninova teorie přímé vlády se záhy v praxi změnila v totalitní vládu jedné politické strany nad celou společností

*      dalším zužováním zdroje moci vznikl z leninismu stalinismus

 

Josif Visarionovič Stalin, vl. jm. J. V. Džugašvili

*      21. 12. 1879, † 5. 3. 1953, sovětský politik a diktátor

*      nedokončil pravoslavný seminář a stal se profesionálním revolucionářem

*      od roku 1898 byl činný v sociálně demokratické straně v Gruzii

*      stoupenec V. I. Lenina

*      několikrát zatčen, poslán do vyhnanství na Sibiři

*      od roku 1912 po osamostatnění bolševické strany její přední funkcionář

*      ve snaze upevnit bolševismus ho V. I. Lenin 1921 – 22 prosadil proti L. D. Trockému do vedoucích stranických funkcí (od roku 1922 generální sekretář)

*      po Leninově smrti obhájil svou pozici v mocenském boji – intrikoval a dosazoval do důležitých postavení své přívržence (V. M. Molotov, S. M. Kirov, G. K. Ordžonikidze aj.)

*      1924 – 28 odstranil všechny své konkurenty (L. D. Trockij, G. J. Zinověv, L. B. Kameněv, N. I. Bucharin a A. I. Rykov)

*      jeho působení v úřadu bylo vládou státního teroru a totální kontroly s pomocí komunistické ideologie

*      předložil program národního komunismu, tj. vybudování socialismu a komunismu ještě pro žijící generace

*      v roce 1927 zahájil socialistickou industrializaci a 1928 kolektivizaci, která se změnila ve druhou občanskou válku a skončila plánovaným hladomorem

*      zcela zlikvidoval soukromé vlastnictví a prosadil direktivní centrální plánování

*      1. 12. 1934 zahájil období státního teroru, vrcholící moskevskými procesy

*      v zahraniční politice usiloval o ukončení mezinárodní izolace SSSR a spolupracoval se všemi podle vlastního prospěchu – zpočátku s výmarským Německem, na začátku 30. let (po neúspěšných jednáních s A. Hitlerem) navázal kontakty se Západem (politika kolektivní bezpečnosti)

*      koncem 30. let opět jednal s A. Hitlerem (sovětsko-německý pakt o neútočení a přátelství 1939) a začal sledovat imperiální cíle (anexe části Polska a Rumunska, Pobaltí, zimní válka s Finskem)

*      po přepadení SSSR Německem v roce 1941 se obával o další existenci sovětské moci, ale ve Velké vlastenecké válce získal podporu veřejnosti

*      po porážce Německa utužil režim útisku, v zahraničí usiloval o stále větší vliv a moc

*      Stalin patří k největším diktátorům v dějinách; decimoval celé společenské skupiny a národy

*      viz též stalinismus

 

stalinismus

*      ideologie vlády a diktátorská praxe J. V. Stalina v období sovětských dějin 1928 – 53

*      ideologicky byla založena na marxismu-leninismu (viz též leninismus), ale hlavní otázkou byl problém moci

*      nejúplnější a nejpropracovanější diktatura v dějinách, která vládla pomocí lží a teroru

*      základní Stalinovou myšlenkou bylo zmocnit se sovětské společnosti natolik, aby byla vhodnou základnou pro vítězství komunismu ve světě

*      za tím účelem prosadil myšlenku budování socialismu v jedné zemi

*      stalinský socialismus byl asketický a militaristický

*      i když Stalin přivedl SSSR k postavení světové velmoci a tím uspokojil nacionalisty, dosáhl tohoto výsledku nevídanými represemi a zločiny

*      odhaduje se, že za Stalinovy vlády přišlo o život nejméně 40 miliónů lidí

*      ideologie a praxe stalinismu byla aplikována obdobně v zemích střední a východní Evropy, kde po druhé světové válce získala moc komunistická strana

 

Mao Ce-tung

*      * 26. 12. 1893, † 9. 9. 1976, čínský politik a předseda ústředního výboru komunistické strany Číny 1943 – 76

*      od roku 1928 v čele revoluční vlády na jihu země, která vedla válku proti Kuomintangu

*      do čela komunistické strany ho přivedl dlouhý pochod 1934 – 35 a zkušenosti vojenského vůdce

*      Mao Ce-tung je považován za tvůrce komunistické Číny

*      vypracoval vlastní pojetí marxismu, maoismus

*      realizace socialismu s pomocí taktiky „velkého skoku vpřed“ a kulturní revoluce však přinesla politickou destabilizaci země a hospodářské problémy; v jejich důsledku několik miliónů lidských obětí

*      v 60. letech došlo k zjevnému vytváření Maova kultu, v 70. letech přenechal rozhodný vliv své manželce Ťiang Čching a jejím spolupracovníkům

*      po jeho smrti došlo ke kontrolované demaoizaci, která neměla větší vliv na směr vývoje v Číně

 

maoismus

*      komunistická ideologie vycházející z myšlenek Mao Ce-tunga

*      krajně militantní směr v komunistickém hnutí 2. pol. 20. stol.

*      vybudován na základě stalinismu, integroval mnohé prvky čínského feudálního i novodobého nacionálního politického myšlení, prodchnut silným subjektivismem a voluntarismem

*      absolutizuje roli násilí v politice, politický systém redukuje na úlohu vůdce (viz též kult osobnosti)

*      rozpracoval leninskou představu světové revoluce jako permanentní revoluce, zdůraznil modelový charakter čínské revoluce pro nastávající komunistickou revoluci v nerozvinutých zemích, vycházel z představy revoluční lidové války jako guerillové války, která povede k obklíčení metropolí

*      v mezinárodním kontextu maoismus vystupoval jako verze radikálního komunismu, usiloval o hegemonii Číny v rozvojovém světě, odmítal mírové soužití kapitalistických a socialistických bloků

*      v 60. letech 20. stol. ovlivnil některé radikální západní intelektuály

 

velký skok

*      série opatření Mao Ce-tunga, které měly urychlit hospodářský rozvoj Číny

 

kulturní revoluce v Číně

*      politická kampaň v Číně v letech 1966 – 76

*      vyhlášena Mao Ce-tungem na zasedání Ústředního výboru komunistické strany 8. 8. 1966

*      předcházela ji krize ve vedení strany, během níž byli funkcí zbaveni mimo jiné Liu Šao-čchi a Teng Siao-pcheng

*      vznikly tzv. rudé gardy, které pod heslem boje proti „starým" autoritám postupně metodou teroru a čistek destabilizovaly zemi

*      v roce 1969 Mao na 9. sjezdu strany oficiálně hnutí ukončil

*      ocenil jeho „úspěchy", ale vliv postupně přecházel do rukou pragmatiků

*      po smrti Mao Ce-tunga byla za nezákonnosti těchto let obviněna banda čtyř

*      zatčení bandy čtyř v roce 1976 znamenalo oficiální konec kulturní revoluce

 

banda čtyř

*      oficiální označení čtyř čínských protagonistů „kulturní revoluce", odsouzených po Mao Ce-tungově smrti

*      tvořili ji manželka Mao Ce-tunga Ťiang Čching a přední komunističtí funkcionáři Čang Čchun-čchiao, Wang Chung-wen a Jao Wen-jüan

*      obviněni po smrti Mao Ce-tunga 1976, od 1977 veřejně skandalizováni a 1980 odsouzeni za protistátní spiknutí

*      Ťiang Čching spáchala ve vězení sebevraždu

 

Ťiang Čching, Jiang Qing

*      1914, † 14. 5. 1991, čínská politička; manželka Mao Ce-tunga

*      původně herečka

*      od roku 1931 členka komunistické strany

*      do politiky vstoupila až za kulturní revoluce v Číně, kdy se svou „kulturní skupinou“ ostře vystupovala proti předním komunistickým funkcionářům

*      v roce 1969 byla povolána do nejvyšších funkcí

*      krátce po Mao Ce-tungově smrti 1976 zatčena se svými třemi spolupracovníky (banda čtyř)

*      v roce 1980 postavena před soud a odsouzena k smrti; trest poté změněn na doživotní vězení

*      v roce 1991 ve vězení spáchala sebevraždu

 

Tato stránka WWW je 58