Anglická filozofie 19. století – pozitivizmus

 

 

Jeremy Bentham

John Stuart Mill

 

I. Jeremy Bentham a John Stuart Mill

1.     Duchovní situace a pozitivizmus

2.     Jeremy Bentham

3.     John Stuart Mill

 

1. Duchovní situace a pozitivizmus

Východisko anglického pozitivismu

*      Comtova pozitivní filozofie nalezla v Anglii větší ohlas než ve své vlasti (Francii)

*      tradice renesance a osvícenství

o       Bacon Locke Hume

o       odpor proti metafyzické spekulaci

o       střízlivý smysl pro fakta

*      politický vývoj v Anglii ušetřen hlubokých revolučních otřesů kontinentální Evropy

o       jiná byla situace ve Francii a v Německu

*      nepůsobila zde Svatá aliance

*      Anglie měla relativně liberální ústavu

o       vzmáhající se levicové síly a dělnictvo nebylo tak radikální jako v kontinentální Evropě

*      v Anglii byl proces industria­lizace nejrozvinutější a sociální nespravedlnost i rozpory se tu poprvé vyjevily se vší ostrostí

o       tomu odpovídá, že anglické společensko-ekonomické myšlení příliš nehlásá revoluci, ale spíše se snaží spojit myšlenku sociálního pokroku se starými liberálními principy individuální svobody

*      to je charakteristické pro „anglický socialismus“ dodnes

*      představitelé pozitivizmu:

o       Jeremy Bentham

o       John Stuart Mill

o       Herbert Spencer

*      odpůrci pozitivizmu:

o       William Hamilton (1788-1856)

o       Thomas H. Green (1836-1882)

o       Henry Sidgwick (1838-1900)

 

Pozitivismus

*      jeden z nejvlivnějších filozofických směrů 19. a 20. stol.

*      vychází z pozitivních (daných) poznatků a z pozitivních faktů empirických věd

*      usiluje být filozofií a metodologií vědy

*      metodologicky jsou pro pozitivismus příznačné:

o       objektivismus

o       opisnost

o       faktografie

*      odmítá jakékoli metafyzické otázky, tedy úvahy mimo oblast vědeckých pravd vyvozených (a experimentálně potvrzených) ze vztahů a zákonů vykazatelných ve zkušenosti

*      zakladatelem pozitivismu je A. Comte - stanovil zákon tří stadií

o       zdůrazňoval pozitivní stránku jevů

o       otázku o podstatě věcí a jevů považoval za nevýznamnou

*      další významní představitelé:

o       J. S. Mill

o       H. Spenser

*      koncem 19. stol. a na počátku 20. stol. se jako druhá fáze pozitivismu osamostatnil empiriokriticismus

*      ve 30. letech 20. stol. vznikl pozitivismus logický (novopozitivismus), který dodnes ovlivňuje myšlení zejména v přírodních vědách

 

2. Jeremy Bentham

 

*      Benthemovo heslo:

o       „bojovat proti zlu a napomáhat obecnému blahu"

*      jeho nauka je čistá filozofie užitečnosti (utilitarismus), a to sociální utilitarismus

o       co nejvíce štěstí co největšímu počtu lidí

*      utilitarismus

o       z latinského utilis - vhodný, užitečný

o       etické stanovisko snažící se odvodit lidské jednání a veškeré etické kategorie a mravní hodnoty z prosté užitečnosti čehokoli pro člověka

*      utilitární morálka podle zakladatele utilitarismu J. Benthama usiluje nalézt takové mechanismy, které povedou k zajištění maximálního blaha pro maximum jednotlivců

*      tím, že zdůrazňuje následky jednání, nepovažuje žádné jednání za správné či nesprávné samo o sobě

 

*      slovníková definice

Bentham [bentem] Jeremy

·        15. 2. 1748, † 6. 6. 1832, anglický právník, sociální myslitel a teoretik morálky

·        zakladatel utilitarismu

·        podle Benthama může být morálka matematicky vyčíslena jako souhrn radostí a utrpení vznikajících v důsledku jakéhokoli jednání

·        je proto třeba hledat takové modely chování, které jsou schopny zajistit pro co nejvíce lidí to největší potěšení s co nejmenšími útrapami

·        jako právník se pokoušel o zdokonalení trestního práva a vytvořil projekt vzorného vězení

o       Bentham Jeremy (* 1748 – † 1832), znamenitý právník a filosof anglický. Pocházel z rodiny zámožné a jevil již v útlém věku neobyčejné nadání. Již roku 1760 poslán byl na studia do Oxfordu, roku 1768 dosáhl akademické hodnosti magistra a r. 1772 stal se barristerem při Lincoln Innu. Praktická činnost právnická brzy se mu znechutila; vzdal se jí a odebral se na cesty po Východě, na Rusi a v Německu. Roku 1802 jmenován byl členem francouzského Institutu. Po svém návratu z cest zabýval se pilně otázkou opravy anglického práva (naproti škole Blackstoneově), při čemž ovšem proniknouti mu bylo k filosofickým základům práva, mravnosti i vůbec všeho společenského řádu. V právnictví stal v čele t. zv. analytických právníků, ve filosofii pak v čele utilitaristů šíře své idee více osobními styky než tiskem. Mnohé spisy jeho byly teprv jeho přátely, některé po smrti vydány. Z hlavních spisů B-ových uvedeny buďtež: A fragment on Governement (Londýn, 1776), výklady na Blackstoneovy »Commentaries«, jež potkaly se s neobyčejným úspěchem; Defence of Usury (Lond., 1787), kritika zákonů o lichvě; Essay on Political Tactics (t., 1791) o praxi parlamentární (franc. vyd. od Dumonta Essai sur la tactique des assemblées législatives 1815 v Ženevě); Introduction to the Principles of Morals and Legislation (t.. 1789, 1823), úvahy o hlavních úkolech zákonodárných (něm. vyd. Kolín n. R, 1833); Panoptic on the Inspection House (t., 1791, o reformě vězenství a o vzorném zařízení káznic, pracoven a podobných ústavů; Draught of a Rule for the Organisation of the Judicial Establishment of France (t., 1 792), o organisaci soudnictví ve Francii; Traités de législation civile et pénale (Paříž, 1802, 1857) a Théorie des peines et des récompenses (t., 1812), jež vydal přítel B-ův Etienne Dumont, a z nichž prvý spis přeložen byl později do angličiny (Hildreth, 1871) a do němčiny (Beneke 1830). Kromě toho vyšla celá řada příležitostných spiskův a pojednání B-ových obsahu politického, právnického, národohospodářského a j. Úplné vyčtení podává S. Raffalovich: Bentham (»Petite Bibl. économique française et étrangčre«, Paris, 1889). Částečný soubor B-ových spisů vydal Bowring, Deontology or the science of morality 1834). Později obstaral Bowring úplné vydání angl. (Edinburg, 1838); francouzské vydání (Oeuvres de B.) vyšlo v Brusselu (1840). B. byl hlavním theoretickým zastáncem oprav staršího anglického práva (Common law), plného přežilých institucí a všelikých nedůsledností, hájených autoritou Blackstoneovou. Sám praktickou politikou se sice nezabýval (ač mnohé měl styky s předáky strany liberální, Chathamem, Pittem a j.), a také jeho spisy nedošly nikdy onoho rozšíření a oné populárnosti jako spisy Blackstoneovy; nicméně podněcoval účinně snahy po zákonodárných opravách ve všech oborech práva soukromého i veřejného. Velmi mnoho jeho návrhů opravných stalo se za života i po smrti jeho skutkem, a jeho zásluha o novější značné přeměny práva anglického dle potřeb nynějšího života se všeobecně uznává. V tomtéž směru působily idee jeho též mohutně v Severoamer. Státech. Důmyslně a přesvědčivě zastával zavedení tajného hlasování volebního, rozšíření práva hlasovacího, rovnost všech státních občanů před právem, reformu parlamentu, zrušení trestu smrti, zrušení přísahy v soudnictví, emancipaci irských katolíků, opravu práva chudinského, snížení státních výdajův a j. V oboru mezinárodního práva hájil myšlénku věčného míru a navrhl plán organisace mezinárodní, i nyní běžný název »International Law«. Kromě toho vyjednával s presidentem Spoj. Obcí severoamer., s carem ruským, s vládou bavorskou a španělskou v příčině vypracování všeobecného zákonníka. Zákonodárné myšlénky jeho nejsou vždy důsledky jeho filosofické theorie utilitaristické (mezi přívrženci jeho jsou mnozí odpůrci utilitarismu, Brougham, Denman, Romilly a j.) i sluší je namnoze o sobě posuzovati. Filosofický názor B-a spočívá na principu užitečnosti (utilitarismus), k němuž byl veden studiem Pristleye, Helvétia a j. Odtud vyvozené výklady jeho týkají se proto více toho, co by mělo dle účelu užitečnosti býti právem (věda zákonodárná, právní politika), mravností (praktická ethika), méně toho, co jest positivným právem (theoretická právní filosofie) a mravností (theoretická ethika). Toto pojímání práva a mravnosti se stanoviska společného jich účelu (užitečnosti) jest B-ovi také na závadu při rozlišení obou, jakožto samostatných částí řádu společenského. Neprávem vyličuje se názor B-ův jako systém čirého egoismu (Reybaud, Jouffroy). – Vzpomenouti sluší jeho odporu proti učení o t. zv. právu přirozeném, rozšířeném v minulém století (srv. ostrou kritiku francouzské Déclaration des droits de l'homme v »Sophismes anarchiques« vyd. Dumontem). Důsledky, jež učení socialistická a kommunistická z B-ových spisů dovozovala, nelze v těchto nalézti. Naopak hájil vždy B. nutnost platných základních institucí společenského řádu. V národním hospodářství byl B. přívržencem laissez faire, svobody obchodu a práce a doplnil v mnohém směru učení A. Smitha. Pozoruhodno jest též jeho zvláštní třídění věd (Chrestomathie ou essai sur la classification des sciences). B-ovo učení filosofické mělo značný vliv na mnohé pozdější filosofy v Anglii (Mill, Spencer, Bain), i na pevnině. K výkladu positivního práva užil jich s úspěchem Austin. Srv. Guyau, La morale angłaise contemporaine (1879); Birks, Modern Utilitarianism, or the systems of Paley B. and Mill (Lond.. 1877); A. Bain, Mental and Moral science (Lond., 1884), 659 násl.; Mohl, Die Geschichte und Literatur der Staatswissenschaften, Monogr. XVIII.; Hepp, B. Grundsätze der Kriminalpolitik (Tübingen, 1839): Reinwald von Birkenfeld, Die erste Frage (Leipzig, 1832); Carle, La vita del diritto (Torino, 1880) 437 násl.; Trakal, Hlavní směry právní a státní filosofie (Praha, 1885) 109 násl. a j. Tkl.

 

3. John Stuart Mill

 

*      * 20. 5. 1806 Londýn, † 8. 5. 1873 Avignon

o       ve třech letech se začal učit řecky a latinsky

o       v deseti diferenciálnímu počtu

o       ve dvanácti napsal svou první knihu

o       v sedmnácti založil „Utilitaristickou společnost" a krátce nato zahájil skvělou novinářskou činnost

o       ve dvaceti letech k těžká zdravotní krize – tu překonal

*      přijal Comtovu filozofii – napsal o ní knihu

*      neměl existenční starostí

o       pomáhal jiným, např. Comtovi i svému současníku Spenserovi

o       zastával i politické úřady a stal se členem parlamentu.

*      hlavní díloSystém deduktivní a induktivní logiky (1843)

*      snaží se dát pozitivismu pevný psychologický, logický a epistemologický základ

o       psychologie je základní věda a je také základem filozofie

o       psychologie zkoumá fakta vědomí a to jsou nám dané počitky a jejich spojení

*      úkolem logiky je odlišit nahodilá spojení představ od trvalých, zákonitých

*      protože zkušenost je jediným pramenem poznání, je indukce jedině přípustnou metodou poznání

o       vypracoval logiku induktivního postupu

*      rozlišil přírodní a duchovní vědy

*      duchovní vědy

o       psychologii

o       „etologii" (mravouku)

o       sociologii

*      přírodní vědy

o       jsou ty ostatní

o       historii počítá k přírodovědám, resp. chce ji přivést k exaktnosti přírodních věd

*      Benthamova etika

*      snaží se sladit požadavky jednotlivce a společnosti

*      vychází při tom z psychologické úvahy

o       cílem lidského usilování je dosáhnout slasti

o       předměty, jež nám to umožňují, nazýváme „hodnotnými"

o       „hodnota" je tedy pouze obecná schopnost přinášet slast

o       to ovšem znamená, že naše hodnotové soudy, a tím i soudy o mravním jednání, nemají přísně vzato žádné obecně platné měřítko, nýbrž se postupně vyvinuly na základě zkušenosti

 

*      slovníková definice

John Stuart Mill

·        20. 5. 1806, † 8. 5. 1873, britský filozof a logik; představitel pozitivismu

·        ovlivněn G. Berkeleym, D. Humem, J. Benthamem a A. Comtem

·        zastával metodologický empirismus, odmítající všechny apriorní předpoklady

·        vypracoval systém, tzv. induktivní logiky, zejména metodu kauzální analýzy

·        logiku a filozofii podřizoval psychologii

·        v etice stoupenec utilitarismu

·        hlavní díla: Principy politické ekonomie, Logický systém, Utilitarismus, Poddanství žen

logika induktivní

·        jedna z logik neklasických; logický sytém zaměřený na logickou analýzu induktivního usuzování

·        zkoumá metody, jejichž prostřednictvím lze na základě pozorování vyvodit tvrzení, popř. obecnou zákonitost

·        tvrzení odvozené indukcí nemá jednoznačnou pravdivostní hodnotu, platí pouze s určitou pravděpodobností

·        pravděpodobnost může být v tomto kontextu chápána dvěma způsoby: jako stupeň pravdivosti daného tvrzení, nebo jako stupeň, se kterým je subjekt přesvědčen o pravdivosti daného tvrzení

o       Mill: John Stuart, filosof a polit. oekonom, syn před. (*1806 v Londýně – †8. kv. 1873 v Avignoně), nabyl péčí svého otce rozsáhlého vzdělání; též Jeremy Bentham, známý právník a filosof, rodinný přítel, měl na něho značný vliv. Jeho vychování dálo se v přísné kázni rozumové, tak že záhy zvykl se vší střízlivostí pohlížeti na záhady světa i společnosti, ač přece v sobě neudusil nadšení pro svobodu a lidskost. Poslán r. 1820 na cesty do Francie ztrávil zde půldruhého roku, hlavně v Paříži a v Montpellieru. R. 1823 vstoupil do služeb společnosti Východoindické a došel zde hodnosti prvého jejího úředníka; r. 1858 přešel do výslužby. R. 1851 pojal za choť ovdovělou pí. Taylorovou (†1858 v Avignoně), již zbožňoval a jejíž vliv na sebe s nadšením uznává. V letech 1865-1868 zasedal v parlamentě jako radikál. M. tvořil díla velikých osnov vědeckých současně s plodnou působností publicistickou a s přesným konáním svého úřadu. V l. 1824 – 41 rozvinul neobyčejně pilnou a duchaplnou činnost publicistickou hlavně ve »Westminster Review«, založené J. Benthamem k hájení zásad radikálních, přispívaje články filosofickými, národohospodářskými, aesthetickými a historickými; v l. 1835 – 40 redigoval spojenou »London and Westminster Review«. R. 1832 započal své hlavní dílo filosofické o soustavě logiky deduktivní a induktivní System of logic ratiocinative and inductive (ukončeno 1841, vyd. v Lond. 1843 a opět, úvod odtud přel. a poznámkami opatřil Fr. Čáda: Pojem a obor logiky v »Programmų novoměst. gymn. v Praze, Truhl. ul., 1891 – 92). Proti logice formální obmezené pouhou bezesporostí rozšiřuje se zde obor logiky na zvídání pravdy o záhadách konkretně daných, tak že se ukazuje dílo to jako theorie zpytovacích úkonů, jejichž všeobecný výraz se zde kodifikuje; zvídání pak samo obmezeno jest empirií. M-ovo stanovisko ve filosofii jest fenomenalismus. V Examination of Sir W Hamiltons philosophy (1865, 5. vyd. 1878) uvádí své důvody proti apriorismu zákonu myšlení a rozbírá pojem jistoty vědění; Comte and the positivisme (1865) jest kritikou positivismu a objasňuje styky a ovšem i značné odchylky stanoviska M-ova od francouzského filosofa. Jako národní hospodář drží se soustavy výrobnické. Jest pravda, že se opírá o Malthusa a Ricarda a z nich činí vývody, než on pojal svou úlohu všeobecněji tím, že ukazuje na souvislost politické oekonomie s ostatní filosofií sociální. Theorie jeho pronesené v Essays on some unsettled questions of political economy (Rozpravy o některých nerozhodnutých otázkách nár. hospodářství, 1844, 2. vyd. 1874) a v Principles of political economy with some of their applications to social philosophy (Základy polit. oekonomie s některým upotřebením pro filosofii spolkovědy, 1848, 7. vyd. 1871) působily mnohým směrem reformně na další rozvoj polit. oekonomie. M. jest přívržencem všeobecného práva hlasovacího, které chce míti podmíněno určitou měrou vzdělání, hájí repraesentativní právo menšin, samosprávu a zřízení federalistické (v Thoughts on parliamentary reform, 1859) a proti despotismu společnosti hájí právo individua (On liberty, 1859; česky přeložil H. Kosterka a V. Petržilka, O svobodě, »Vzděl. bibl.«, 1891). Zvýšení blaha všeobecného jest smysl jeho utilitarianismu (Utilitarianism, 1863). Otázka ženské emancipace našla v něm stejně duchaplného jako břitkého zastance (The subjection of women, 1869; český překlad Poddanství žen, »Bibl. vzděl.«, 1890). Mimo citované již spisy vydal drobnější práce: Dissertations and discussions (sv. 4., Londýn, 1859 – 74); Considerations on representative government (3. vyd. 1865; čes. přel. Fr. Vahalík, Úvahy o vládě ústavní, »Bibl. vzděl.«, 1892); Inaugural address at the university of St. Andrews (1867); England and Ireland (1868); Chapters and speeches on the irish land question (1870). Z jeho pozůstalosti vydáno Autobiography (Londýn, 1873) a Three essays on religion: Nature, the utility of religion and theism (t.,1874, do češ. přel. David Zvičínský v Knih. Rozhledů 1900), kde se kloní k náboženství humanity. »O individualitě« přeložil J. Váňa (»Anglicko-slov. knihovnæ, 1880). K literatuře srov.: F. A. Lange, M’s Ansichten über die soziale Frage (1866): Taine, Le positivisme anglais, étude sur Stuart M. (1864); Littré, A. Comte et Stuart M. (3. vyd. 1877); Courtney, The Metaphysics of J. S. M. (Lond., 1879); J. Durdík, J. St. M.Osvětæ, 1873); Überweg-Heinze, Grundriss der Geschichte der Philosophie (III., 1897). Zb.

 

Tato stránka WWW je 53