Předsókratovská filozofie až po vystoupení sofistů

 

II. Pýthagoras a pýthagorovci

1. Život a učení Pýthagory

2. Pýthagorovci

3. Pýthagoreismus

4. Ostatní pýthagorovci

 

1. Život a učení Pýthagory

 

n      asi *580 př. n. l., † 500 př. n. l. (* asi 570 př. n. l., † 500 až 490 př. n. l.)

n      matematik, astronom a filozof, narodil se na ostrově Samos

n      po dlouhých letech putování, které ho prý podle antických pramenů zavedlo i do Egypta a do Orientu - leccos v jeho učení to potvrzuje -, se stal učitelem a zakladatelem náboženského řádu v Krotónu, dnešním Cotrone v jižní Itálii

n      matematické poučky:

q     čtverec nad odvěsnou pravoúhlého trojúhelníka se rovná součtu čtverců nad oběma odvěsnami (Pythagorova věta)

q     rovněž poznatek, že součet úhlů trojúhelníka je roven dvěma pravým, pochází od něho

n      Pythagoras postavil matematiku, především nauku o číslech, do středu své filozofie

n      Pythagoras byl podle staré tradice první, kdo použil slovo „filozofie" v našem dnešním smyslu

q     připadalo mu totiž troufalé, aby se nazýval „sofos", toje mudrc, jak bylodo té doby běžné, a tak se nazval skromněji „filosofos", přítelem či milovníkem moudrosti

n      v číslech spatřuje pythagorejská nauka vlastní tajemství a stavební prvky světa

n      každé z čísel od 1 do 10 má zvláštní moc a význam, především však dokonalá a úplná desítka

n      harmonie světa - Pythagoras byl první, který svět nazval „kosmem" - spočívá v tom, že je v něm vše uspořádáno dle číselných vztahů

n      důkazem toho je Pythagorovi především hudba

n      zdá se, že byl první, kdo za harmonickým souzvukem tónů a za intervaly stupnic objevil číselné vztahy, nikoliv ovšem mezi kmitočty, ale mezi délkami znějících strun

n      hudební harmonii je i ve stavbě vesmíru

n      tak jako těleso v pohybu vydává zvuk, který závisí na velikosti tělesa a rychlosti pohybu, tak i nebeská tělesa, když probíhají svou drahou, vyvolávají nepřetržitě znějící „hudbu sfér", kterou my ovšem nevnímáme

n      Pythagoras na rozdíl od Mílétanů nehledá tajemství světa v nějaké pralátce, nýbrž v prazákonu, totiž v neměnných číselných vztazích mezi jednotlivými součástmi našeho světa – dnes periodická soustava prvků

n      s naukou o číslech Pythagoras spojuje hluboké náboženské a mystické ideje, patrně orientálního původu

n      zvláště víru ve stěhování duší, která vykazuje značnou podobnost s naukou indickou

n      podle ní prochází nesmrtelná lidská duše dlouhým procesem očištování ve stále nových vtěleních, v nichž může přijímat i podobu zvířete

n      s tím souvisí stejně jako v Indii zákaz zabít nebo obětovat zvíře a požívat maso

n      jelikož cílem života je vysvobodit duši čistotou a zbožností z koloběhu nových a nových zrození, vykazuje i pýthagorejská etika příbuzné rysy s etikou indickou: požaduje disciplínu, střídmost, zdrženlivost

 

2. Pýthagorovci

 

n      Pýthagorejský spolek:

q     řada přísných pravidel

q     společenství navenek uzavřené

q     střežící svá tajemství

q     stát ve státě

q     členové museli při přijetí slíbit, že budou žít zdrženlivě a skromně, že neusmrtí zvíře, které nenapadá člověka, že každý večer budou zpytovat své svědomí a zkoumat, jakých se dopustili chyb, které příkazy zanedbali

q     byli také zavázáni k bezpodmínečné poslušnosti a mlčenlivosti.

q     spolek přijímal i ženy, a „pythagorejské ženy", které byly vzdělány ve filozofii a literatuře, ale i v ženských a domácích dovednostech, byly prý ve starověku uctívány jako nejvyšší typ ženství, jaký kdy Řecko zplodilo

q     předepsáno bylo dále absolvovat pětileté studium při dodržování přísné mlčenlivosti

q     vzdělání ve vědách si pýthagorovci vysoce vážili a vedle hudby, gymnastiky a lékařství ho velmi podporovali

n      autorita Mistra přitom stála nade vším; objevy učiněné v řádu byly připsány jemu a „autos efá" - „on sám to řekl" - bylo nejsilnějším myslitelným potvrzením správnosti nějakého výroku

n      pokus pythagorejského spolku uplatnit svůj vliv na poli politickém, a to - v souladu s Pythagorovým vlastním postojem - ve prospěch vysloveně aristokratických tendencí, brzy vyvolal výpady proti němu a nakonec došlo k jeho násilnému rozehnání a vypálení pythagorejského shromaždiště v Krotónu

q     podle některých zpráv při tom zahynul s mnoha svými stoupenci i sám Pythagoras, podle jiných opustil město a zemřel ve vysokém věku v Metapontu

n      historicky zůstává pythagorejský spolek významný jako pozoruhodný pokus uskutečnit náboženské a filozofické myšlenky v praxi uzavřeného a disciplinovaného společenství

 

3. Pýthagoreismus

 

n      řecký filozofický směr založený ve 2. polovině 6. století př. n. l. Pýthagorem ze Samu

n      z přímých Pýthagorových žáků nejvíce prosluli Alkmaión a Epicharmos, z pozdějších Archytás, Filoláos aj.

n      objevy některých matematických vztahů ve fyzikální oblasti (např. závislosti výšky tónů na délce struny) je přivedly k myšlence, že počátkem (arché) všeho je kvantitativně omezující princip, který chápali buď jako číslo, nebo jako jednotku

n      čísly vysvětlovali geometrické prvky jsoucna (1 – bod, 2 – čára, 3 – plocha, 4 – těleso) i jsoucno samo (1 + 2 + 3 + 4 = 10) a také jednotlivé etické hodnoty a mezilidské vztahy. rozvíjeli znalosti o číslech přísně deduktivním způsobem, zabývali se pravidelnými mnohoúhelníky

q     dokázali Pýthagorovu větu (známou ovšem již dříve)

q     objevili nesouměřitelnost strany čtverce a jeho úhlopříčky, což vyvracelo jejich vlastní teorii, že vše lze vyjádřit poměry přirozených čísel, a později vedlo k vytvoření čísel iracionálních

q     uznávali 10 dvojic základních protikladů, tvořících ve svém souhrnu jednotu a harmonii

q     domnívali se, že podle určitých číselných poměrů vydávají tóny i jednotlivá nebeská tělesa (tzv. harmonie sfér)

 

4. Ostatní pýthagorejci

 

n      Alkmaión z Krotónu

q     * asi 570 př. n. l., † kolem 500 př. n. l., řecký filozof a lékař; žák Pýthagorův

q     aplikoval pýthagorejskou myšlenku kosmické harmonie i na lidský organismus

q     zdraví interpretoval jako rovnováhu různých prvků a sil, nemoc jako poruchu této rovnováhy

q     sídlo duševní činnosti umístil do mozku

n      Epicharmos ze sicilských Megar

q     * asi 550 př. n. l., † 460 př. n. l., řecký dramatik a filozof působící v Syrákúsách; žák Pýthagorův

q     uvedl do literatury sicilskou lidovou frašku (krátké dramatické scénky parodující mytologické náměty), složil přes 30 her (česky v souboru Bohové se smějí), z nichž čerpala antická komedie a jimiž se údajně inspiroval Platón při vytváření nauky o ideách

q     autor četných mravních sentencí a sbírky zásad řecké přírodní filozofie

n      Archytás z Tarentu

q     * asi 400 př. n. l., † asi 350 př. n. l., řecký filozof, astronom, matematik a politik; představitel tzv. mladšího pýthagoreismu

q     kladl důraz na filozofický význam matematiky; považován za zakladatele teoretické mechaniky.

q     ovlivnil Platóna

n      Filoláos z Krotónu

q     5. stol. př. n. l., řecký filozof, matematik a astronom

q     významný představitel pythagoreismu; první autor, který vyložil toto učení ve spisech určených ke zveřejnění

q     jako první zastával názor, že se Země pohybuje po kruhové dráze

 

 

Tato stránka WWW je 5