Předsókratovská filozofie až po vystoupení sofistů

 

I. Mílétští přírodní filozofové

1. Thales

2. Anaximandros

3. Anaximenés

 

Mílétská škola

 

n nejstarší filozofický směr v Řecku

 

n vznikla v 1. pol. 6. stol. př. n. l. v maloasijském Mílétu, nejvyspělejším městě tehdejšího řeckého světa

n hlavní představitelé Thalés, Anaximandros a Anaximenés se zabývali nejen filozofií, ale i dalšími obory poznání (např. matematikou a astronomií) a politickou činností

n snaha o racionální výklad světa a světového dění je vedla k přesvědčení, že všechny části přírody jsou různými formami společné základní látky, která je v tomto smyslu jejich „počátkem“ (arché)

nj ejich názory na povahu této látky se lišily, ale společně ji pokládali i za zdroj života – hýlozoismus

q hýlozoismus

n z řeckého hýlé - látka, zoé - život; filozofický názor, že život patří k neoddělitelným vlastnostem látkové podstaty vesmíru, respektive hmoty

n stoupenci hýlozoismu v řecké filozofii zejména myslitelé mílétské školy a Hérakleitos, v renesanci B. Telesius a G. Bruno

 

n na jejich učení navázal celý další vývoj řecké přírodní filozofie

 

Arché

 

n řecky počátek, zdroj, princip, vláda – jeden z ústředních, i když ne jednoznačně vymezených pojmů řecké filozofie

npro představitele přírodní filozofie v předsókratovském období byla vždy jedna základní látka, „počátek" jsoucího (mílétská škola)

n u dalších filozofů čtyři a více základních látek (Anaxagorás, Empedoklés)

n u Aristotela počet ustálen na pěti elementech

n Pýthagorejci pokládali za počátek všeho jsoucího číslo jako kvalitativně omezující princip

n atomisté atomy a prázdno

n slovem arché se v řecké filozofii často mínil i důvod nebo příčina nebo se jím označovala i nedokazovaná východiska nějaké soustavy poznatků, tj. axiomy a tzv. primitivní pojmy

 

1. Thales z Mílétu

 

n první z mílétských přírodních filozofů, * asi 624 př. n. l., † asi 543 př. n. l.,

 

n jeho dílo spadá do první poloviny 6. století

q Thalés byl velmi zcestovalý a světaznalý kupec, který mimo jiné procestoval celý Egypt

q byl také státníkem a všestranným přírodovědcem; seznámil se s astronomickými poznatky Východu a k úžasu svých současníků správně předpověděl zatmění Slunce

q zabýval se magnetismem

q zjistil výšku egyptských pyramid tím, že v určitou dobu změřil jejich stín

q objevil řadu základních matematických pouček, z nichž jedna dodnes nese jeho jméno

q byl filozofem a donedávna byl považován za praotce antické a moderní filozofie

q nesporná je Thaletova sláva jako prvního Řeka, který si osvojil orientální vědění v oboru matematiky a astronomie a samostatně je rozpracoval

q pro Řeky byl jedním ze „sedmera mudrců" starého světa

q je pravděpodobné, že tak vynikající muž s tak rozsáhlým věděním uvažoval též samostatně o hlubší podstatě věcí

n podle antické tradice odpověděl na otázku:

n co je nejobtížnější ze všech věcí: „Znát sebe sama„

n co nejsnadnější: „Poradit druhým„

n co je bůh: „To, co nemá ani počátek, ani konec„

n jak lze žít v dokonalém souladu s ctností: „Tak, že nikdy nečiníme to, co odsuzujeme u druhých„

n sporné je, jak dalece Thalés dospěl k všeobecným filozofickým závěrům

n není od něho znám žádný filozofický spis

n to, co donedávna platilo jako základní myšlenka jeho přírodní filozofie: že voda je pralátkou, z níž všechno vzešlo - bývá v poslední době dokonce připisováno jeho následovníkovi

q za počátek (arché) všeho pokládal vodu

q velkou vážnost si získal tím, že předpověděl zatmění Slunce

q zabýval se řadou teoretických geometrických úloh (pokoušel se dokázat některé planimetrické poučky o shodnosti úhlů a trojúhelníků) i praktických měřičských úloh (měření výšky objektu prostřednictvím jeho vrženého stínu a stínu své vlastní postavy, měření vzdálenosti lodí od břehu prostřednictvím výšky pozorovatelny a úhlu mezi svislým směrem a paprskem jdoucím k lodi)

q po něm nazvána Thaletova věta a Thaletova kružnice.

 

2. Anaximandros z Mílétu

 

n Thaletovým současníkem, * asi 610, † 546 (611 a 549 př. n. l.)

q po zpochybnění slávy Thaletovy je považován za vlastního zakladatele filozofie jako samostatné vědy

q své názory uložil v nedochovaném spise, který nesl později často používaný název „O přírodě„

n původním principem světa a příčinou všeho bytí je pro něho NEURČITÉ A NEOMEZENÉ (řecky apeiron), z něhož se vyděluje STUDENÉ a TEPLÉ, SUCHÉ a VLHKÉ

q svou myšlenkou, že Země - kterou si představuje jako volně se vznášející v prostoru - byla nejprve v kapalném stavu a při svém postupném vysoušení dala vznik živočichům, kteří nejprve žili ve vodě a později přesídlili na zemi, anticipoval zčásti moderní vývojovou teorii

q svou naukou, že ohnivý prstenec, který původně obklopoval Zemi, po svém roztříštění obíhá okolo Země a vyzařuje oheň, se poprvé pokouší o fyzikální vysvětlení pohybu hvězd

q podle věčného zákona vzcházejí z NEURČITÉHO-NEOMEZENÉHO stále nové světy a opět se do něho vracejí, „neboť si za své bezpráví navzájem platí pokutu a trest podle určení času", jak praví závěrečná slova jediného doslova zachovaného zlomku

 

n za počátek (arché) všeho pokládal „neomezeno" (apeiron), pravděpodobně ve smyslu prostorově neomezené a nediferencované vlhkosti, z níž postupně vznikaly další přírodní látky i jednotlivé druhy živých bytostí

n vytvořil první mapu tehdy známého světa a zdokonalil prostředky k určování rovnodennosti a slunovratů

 

n zřejmě jako první začal v Řecku používat gnomon, změřil sklon ekliptiky k rovníku, postavil sluneční hodiny a zhotovil hvězdný globus

n autor první známé kosmologie, v níž formuloval geocentrismus

 

3. Anaximenés z Mílétu

 

n * 585, † 524

n třetí mílétský přírodní filozof, současník Anaximandrův, považoval za pralátku vzduch, ovšem nikoliv v doslovném smyslu, neboť jím rozumí (jako oživující dech) i duši

n hlásal periodické střídání vzniku a zániku světů

n vznik jednotlivých věcí a jejich vzájemné přeměny vykládal zhušťováním a zřeďováním této pralátky

n pokoušel se také o výklad některých přírodních jevů, např. zemětřesení a duhy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tato stránka WWW je 4