I.
Mílétští přírodní filozofové
1. Thales
2. Anaximandros
3. Anaximenés
Mílétská škola
n nejstarší filozofický směr v Řecku
n vznikla v 1. pol. 6. stol. př. n. l. v
maloasijském Mílétu, nejvyspělejším městě tehdejšího
řeckého světa
n hlavní představitelé Thalés, Anaximandros a Anaximenés se
zabývali nejen filozofií, ale i dalšími obory poznání (např. matematikou a
astronomií) a politickou činností
n snaha o racionální výklad světa a světového dění je vedla k přesvědčení,
že všechny části přírody jsou různými formami společné základní látky, která je
v tomto smyslu jejich „počátkem“ (arché)
nj ejich názory na povahu této látky se lišily,
ale společně ji pokládali i za zdroj života – hýlozoismus
q hýlozoismus
n z řeckého hýlé - látka, zoé - život; filozofický názor, že život patří k
neoddělitelným vlastnostem látkové podstaty vesmíru, respektive hmoty
n stoupenci hýlozoismu v
řecké filozofii zejména myslitelé mílétské školy a Hérakleitos, v renesanci B. Telesius
a G. Bruno
n na jejich učení navázal celý další vývoj řecké
přírodní filozofie
Arché
n řecky počátek, zdroj, princip, vláda – jeden z ústředních, i když ne
jednoznačně vymezených pojmů řecké filozofie
npro představitele přírodní filozofie v předsókratovském období byla vždy jedna základní látka, „počátek"
jsoucího (mílétská škola)
n u dalších filozofů čtyři a více základních látek (Anaxagorás,
Empedoklés)
n u Aristotela počet ustálen na pěti elementech
n Pýthagorejci pokládali za počátek všeho jsoucího číslo jako kvalitativně omezující
princip
n atomisté atomy a prázdno
n slovem arché se v řecké filozofii často mínil
i důvod nebo příčina nebo se jím označovala i nedokazovaná východiska nějaké
soustavy poznatků, tj. axiomy a tzv. primitivní pojmy
1. Thales z Mílétu
n první z mílétských přírodních filozofů,
* asi 624 př. n. l., † asi 543 př. n. l.,
n jeho dílo spadá do první poloviny 6. století
q Thalés byl velmi zcestovalý a světaznalý kupec, který mimo
jiné procestoval celý Egypt
q byl také státníkem a všestranným přírodovědcem;
seznámil se s astronomickými poznatky Východu a k úžasu svých současníků
správně předpověděl zatmění Slunce
q zabýval se magnetismem
q zjistil výšku egyptských pyramid tím, že v určitou
dobu změřil jejich stín
q objevil řadu základních matematických pouček, z nichž
jedna dodnes nese jeho jméno
q byl filozofem a donedávna byl považován za praotce
antické a moderní filozofie
q nesporná je Thaletova sláva jako prvního Řeka, který
si osvojil orientální vědění v oboru matematiky a astronomie a samostatně je
rozpracoval
q pro Řeky byl jedním ze „sedmera mudrců" starého
světa
q je pravděpodobné, že tak vynikající muž s tak
rozsáhlým věděním uvažoval též samostatně o hlubší podstatě věcí
n podle antické tradice odpověděl na otázku:
n co je nejobtížnější ze všech věcí: „Znát sebe sama„
n co nejsnadnější: „Poradit druhým„
n co je bůh: „To, co nemá ani počátek, ani konec„
n jak lze žít v dokonalém souladu s ctností: „Tak, že nikdy nečiníme to,
co odsuzujeme u druhých„
n sporné je, jak dalece Thalés dospěl k
všeobecným filozofickým závěrům
n není od něho znám žádný filozofický spis
n to, co donedávna platilo jako základní myšlenka jeho přírodní filozofie:
že voda je pralátkou, z níž všechno vzešlo - bývá v poslední době dokonce připisováno
jeho následovníkovi
q za počátek (arché) všeho
pokládal vodu
q velkou vážnost si získal tím, že předpověděl zatmění
Slunce
q zabýval se řadou teoretických geometrických úloh
(pokoušel se dokázat některé planimetrické poučky o shodnosti úhlů a
trojúhelníků) i praktických měřičských úloh (měření výšky objektu
prostřednictvím jeho vrženého stínu a stínu své vlastní postavy, měření
vzdálenosti lodí od břehu prostřednictvím výšky pozorovatelny a úhlu mezi
svislým směrem a paprskem jdoucím k lodi)
q po něm nazvána Thaletova věta a Thaletova kružnice.
2. Anaximandros z Mílétu
n Thaletovým současníkem, * asi 610, † 546 (611 a 549 př. n. l.)
q po zpochybnění slávy Thaletovy je považován za vlastního zakladatele
filozofie jako samostatné vědy
q své názory uložil v nedochovaném spise, který nesl později často
používaný název „O přírodě„
n původním principem světa a příčinou všeho bytí je pro něho NEURČITÉ A
NEOMEZENÉ (řecky apeiron), z něhož se vyděluje
STUDENÉ a TEPLÉ, SUCHÉ a VLHKÉ
q svou myšlenkou, že Země - kterou si představuje jako volně se vznášející
v prostoru - byla nejprve v kapalném stavu a při svém postupném vysoušení dala
vznik živočichům, kteří nejprve žili ve vodě a později přesídlili na zemi,
anticipoval zčásti moderní vývojovou teorii
q svou naukou, že ohnivý prstenec, který původně obklopoval Zemi, po svém
roztříštění obíhá okolo Země a vyzařuje oheň, se poprvé pokouší o fyzikální
vysvětlení pohybu hvězd
q podle věčného zákona vzcházejí z NEURČITÉHO-NEOMEZENÉHO stále nové světy
a opět se do něho vracejí, „neboť si za své bezpráví navzájem platí pokutu a
trest podle určení času", jak praví závěrečná slova jediného doslova
zachovaného zlomku
n za počátek (arché) všeho pokládal
„neomezeno" (apeiron), pravděpodobně ve smyslu
prostorově neomezené a nediferencované vlhkosti, z níž postupně vznikaly další
přírodní látky i jednotlivé druhy živých bytostí
n vytvořil první mapu tehdy známého světa a zdokonalil prostředky k
určování rovnodennosti a slunovratů
n zřejmě jako první začal v Řecku používat gnomon,
změřil sklon ekliptiky k rovníku, postavil sluneční hodiny a zhotovil hvězdný
globus
n autor první známé kosmologie, v níž formuloval geocentrismus
3. Anaximenés z Mílétu
n * 585, † 524
n třetí mílétský přírodní filozof, současník Anaximandrův, považoval za pralátku vzduch, ovšem nikoliv v
doslovném smyslu, neboť jím rozumí (jako oživující dech) i duši
n hlásal periodické střídání vzniku a zániku světů
n vznik jednotlivých věcí a jejich vzájemné přeměny vykládal zhušťováním a
zřeďováním této pralátky
n pokoušel se také o výklad některých přírodních jevů, např. zemětřesení a
duhy
Tato stránka WWW je 4