Anglická osvícenská
filozofie
|
|
|
|
|
|
IV. David Hume
1.
Život a dílo
2.
Principy asociace idejí
1. Život a dílo
původem Skot,
* 7. 5. 1711 Edinburgh, † 25. 8. 1776 Edinburgh
v šestadvaceti letech napsal za svého
víceletého pobytu ve Francii své nejvýznamnější dílo – Pojednání o lidské přirozenosti – 1740 vyšlo v Londýně
o nejdůležitější jeho druhá část Zkoumání lidského
rozumu
cestoval v
soukromé službě několika britských státníků po Evropě
dvakrát se
ucházel o akademickou katedru – neúspěšně
o přijal tedy místo knihovníka v Edinburghu
§
podnět k napsání
slavných Dějin Anglie – to ho proslavilo, hmotný blahobyt
bohatý
společenský a politický život
o vyslanecký sekretář pobýval v Paříži, kde navázal
styk s předními francouzskými mysliteli, především s Rousseauem
o státní podsekretáře pro zahraniční politiku v
anglické vládě
poslední léta
svého života až do smrti strávil jako bohatý a nezávislý muž v ústraní v kruhu
svých přátel
Hume navazuje na Locka
novum – přesné rozlišení jednoduchých představ
o zavádí pojem „impression“
– dojem – to co existuje ve vnějším a vnitřním světě
o obrazy (kopie) dojmů,
vzpomínka a fantazie, nazývá „ideas"
– ideje
§
u Huma mají tedy
ideje užší význam než u jeho
předchůdců = ideje jsou všechny představy
dojmy, impressions, jsou primární, mohou
pocházet z vnímání jak vnějšího, tak vnitřního
o Locke považoval za primární
sféru pouze vnější svět – zkušenost
složené ideje jsou stejně jako u Locka vytvořeny
v rozumu kombinací jednoduchých elementů
(impresí a idejí)
o navíc ale zkoumá vztahy a principy, podle kterých k
tomuto sdružování dochází – hovoří o principech asociace
idejí
o jinak řečeno – rozumová činnost pak spočívá ve sdružování představ a ve vyhledávání
souvislostí mezi nimi
2. Principy asociace idejí
a) Princip podobnosti a odlišnosti
podle tohoto
principu vzniká matematická věda – spojuje
představy
o všechny její zákony – pravidla – mají svůj původ v této slučovací činnosti rozumu
o proto je matematika čistě rozumová záležitost – vše v ní platí a
odvozuje se pomocí rozumu
ve vědách, které
se nezabývají sdružováním představ, nýbrž fakty
jsou pravdivé pouze ty, které lze přímo odvodit
z impresí
pro každou vědu
je důležitá paměť a představivost
o ale jsou bohužel uzpůsobeny tak (omezená paměť,
omezená představivost), že se při sdružování představ mohou velmi snadno mýlit
o tzn., že určitým idejím
přiřazujeme imprese nebo naopak
o to je pramenem všech omylů
existují:
o individuální omyly –
ty jsou opraveny zkušeností jedince, zkušenost je napraví a pro vědu nemají
velký význam
o „idoly
(klamy) lidského rodu" (ve smyslu Francise Bacona)
§
jsou zdrojem
nejobecnější pojmy dosavadní vědy i filozofie
problém substance
Locke
o za kvalitami
je cosi skutečného, působícího, substance
o ta v nás vyvolává
imprese – pouze imprese primární
Berkeley
o existuje pouze mysl a její imprese
Hume
o souhlasí s Berkeleym
o neexistuje imprese,
která by nám kromě kvality prostředkovala i nějakou substanci
???ale???
odkud tedy představa substance vstupuje do našeho myšlení
o představivost – spojuje
imprese a z nich odvozené ideje
!!!ale!!!
představa substance přece musí pocházet z nějaké imprese
o odpověď
§
substance
má svůj původ ve vnímání vnitřním, v činnosti rozumu
§
pochází z
vnitřního pocitu člověka vztahovat cokoliv (jakoukoliv kvalitu) k nějakému jejich nositeli (substrátu)
tím rozložil i pojem duchovní substance
zůstává
již jen jediné: představy – ustavičné plynutí
představ = souvislost s buddhismem
b) Princip prostorové a časové soumeznosti a
c) Princip kauzálního spojení jako příčina a účinek
Co znamená kauzalita pro běžné myšlení?
o jakoukoliv změnu
ve vnějším světě zaznamenáme v myšlenkách s jinou změnou (změní se
naše myšlení, zaznamenáme skutečnost)
o myšlenková změna souvisí se změnou ve vnějším světě v čase a prostoru
o druhá změna (myšlenková)
se jeví jako způsobená prvou (z vnějšího světa), jako její nutný následek
proč si ale myslíme, že toto spojení je nutné?
o kauzalita by platila, kdybychom mohli „vytáhnout“ jakoukoliv impresi, která by
nám toto spojení ukázala jako příčinné a nutné
Hume
o je nějaká
taková imprese?
§
nikoli -
nikoli ve vnějším vnímání
o vše, co vnímáme, je
jenom současnost a následnost
(koexistence a sukcese) určitých počitků
§
vnímání
neustále ukazuje pouze následnost (post hoc), ale ne příčinnost (propter hoc) proč se tak
děje
o neexistuje vjem,
který by jednoznačně a hned napoprvé vyjádřil
správnost nutného kauzálního spojení
naše vědění o přírodních dějích, o
souvislosti mezi vnímanými fakty (což je obsahem věd) není tedy přísně vzato žádné
vědění
o jde pouze
o naše očekávání, že po události A
bude následovat událost B
§
to se opírá o
zkušenost, že až dosud B vždy následovalo po A
o nevíme, zda tomu tak bude i v budoucnosti, ale věříme tomu
o tato „víra" je ovšem naprosto oprávněna
množstvím pozorovaných případů
vědám přiznává
jejich oprávněnost
matematice
dokonce absolutní jistotu
výrokům
faktických věd, pokud se omezují na fakta, tj. na imprese a na to, co je z nich
odvozeno, přisuzuje ne-li jistotu matematiky, tedy rozhodně vysoký stupeň
pravděpodobnosti
Tato stránka WWW je 39