Anglická osvícenská filozofie

 

 

 

 

IV. David Hume

         1. Život a dílo

         2. Principy asociace idejí

 

1. Život a dílo

 

*      původem Skot, * 7. 5. 1711 Edinburgh, † 25. 8. 1776 Edinburgh

*      v šestadvaceti letech napsal za svého víceletého pobytu ve Francii své nejvýznamnější dílo – Pojednání o lidské přirozenosti – 1740 vyšlo  v Londýně 

o       nejdůležitější jeho druhá část Zkoumání lidského rozumu

*      cestoval v soukromé službě několika britských státníků po Evropě

*      dvakrát se ucházel o akademickou katedru – neúspěšně

o       přijal tedy místo knihovníkaEdinburghu

§         podnět k napsání slavných Dějin Anglie – to ho proslavilo, hmotný blahobyt

*      bohatý společenský a politický život

o       vyslanecký sekretář pobýval v Paříži, kde navázal styk s předními francouzskými mysliteli, především s Rousseauem

o       státní podsekretáře pro zahraniční politiku v anglické vládě

*      poslední léta svého života až do smrti strávil jako bohatý a nezávislý muž v ústraní v kruhu svých přátel

*      Hume navazuje na Locka

*      novumpřesné rozlišení jednoduchých představ

o       zavádí pojem „impression“ – dojem – to co existuje ve vnějším a vnitřním světě

o       obrazy (kopie) dojmů, vzpomínka a fantazie, nazývá „ideas" – ideje

§         u Huma mají tedy ideje užší význam než u jeho předchůdců = ideje jsou všechny představy

*      dojmy, impressions, jsou primární, mohou pocházet z vnímání jak vnějšího, tak vnitřního

o       Locke považoval za primární sféru pouze vnější světzkušenost

*      složené ideje jsou stejně jako u Locka vytvořeny v rozumu kombinací jednoduchých elementů (impresí a idejí)

o       navíc ale zkoumá vztahy a principy, podle kterých k tomuto sdružování dochází – hovoří o principech  asociace idejí

o       jinak řečenorozumová činnost pak spočívá ve sdružování představ a ve vyhledávání souvislostí mezi nimi

 

2. Principy asociace idejí

 

a) Princip podobnosti a odlišnosti

*      podle tohoto principu vzniká matematická věda – spojuje představy

o       všechny její zákony – pravidla – mají svůj původ v této slučovací činnosti rozumu

o       proto je matematika čistě rozumová záležitost – vše v ní platí a odvozuje se pomocí rozumu

*      ve vědách, které se nezabývají sdružováním představ, nýbrž fakty jsou pravdivé pouze ty, které lze přímo odvoditimpresí

*      pro každou vědu je důležitá paměť a představivost

o       ale jsou bohužel uzpůsobeny tak (omezená paměť, omezená představivost), že se při sdružování představ mohou velmi snadno mýlit

o       tzn., že určitým idejím přiřazujeme imprese nebo naopak

o       to je pramenem všech omylů

*      existují:

o       individuální omyly – ty jsou opraveny zkušeností jedince, zkušenost je napraví a pro vědu nemají velký význam

o       idoly (klamy) lidského rodu" (ve smyslu Francise Bacona)

§         jsou zdrojem nejobecnější pojmy dosavadní vědy i filozofie

problém substance

*      Locke

o       za kvalitami je cosi skutečného, působícího, substance

o       ta v nás vyvolává imprese – pouze imprese primární

*      Berkeley

o       existuje pouze mysl a její imprese

*      Hume

o       souhlasíBerkeleym

o       neexistuje imprese, která by nám kromě kvality prostředkovala i nějakou substanci

*      ???ale??? odkud tedy představa substance vstupuje do našeho myšlení

o       představivostspojuje imprese a z nich odvozené ideje

*      !!!ale!!! představa substance přece musí pocházet z nějaké imprese

o       odpověď

§         substance má svůj původ ve vnímání vnitřním, v činnosti rozumu

§         pochází z vnitřního pocitu člověka vztahovat cokoliv (jakoukoliv kvalitu) k nějakému jejich nositeli (substrátu)

*      tím rozložil i pojem duchovní substance

*      zůstává již jen jediné: představy – ustavičné plynutí představ = souvislost s buddhismem

 

b) Princip prostorové a časové soumeznosti a

c) Princip kauzálního spojení jako příčina a účinek

*      Co znamená kauzalita pro běžné myšlení?

o       jakoukoliv změnu ve vnějším světě zaznamenáme v myšlenkách s jinou změnou (změní se naše myšlení, zaznamenáme skutečnost)

o       myšlenková změna souvisí se změnou ve vnějším světě v čase a prostoru

o       druhá změna (myšlenková) se jeví jako způsobená prvou (z vnějšího světa), jako její nutný následek

*      proč si ale myslíme, že toto spojení je nutné?

o       kauzalita by platila, kdybychom mohli „vytáhnout“ jakoukoliv impresi, která by nám toto spojení ukázala jako příčinné a nutné

*      Hume

o       je nějaká taková imprese?

§         nikoli - nikoli ve vnějším vnímání

o       vše, co vnímáme, je jenom současnost a následnost (koexistence a sukcese) určitých počitků

§         vnímání neustále ukazuje pouze následnost (post hoc), ale ne příčinnost (propter hoc) proč se tak děje

o       neexistuje vjem, který by jednoznačně a hned napoprvé vyjádřil správnost nutného kauzálního spojení

*      naše vědění o přírodních dějích, o souvislosti mezi vnímanými fakty (což je obsahem věd) není tedy přísně vzato žádné vědění

o       jde pouze o naše očekávání, že po události A bude následovat událost B

§         to se opírá o zkušenost, že až dosud B vždy následovalo po A

o       nevíme, zda tomu tak bude i v budoucnosti, ale věříme tomu

o       tato „víra" je ovšem naprosto oprávněna množstvím pozorovaných případů

 

*      vědám přiznává jejich oprávněnost

*      matematice dokonce absolutní jistotu

*      výrokům faktických věd, pokud se omezují na fakta, tj. na imprese a na to, co je z nich odvozeno, přisuzuje ne-li jistotu matematiky, tedy rozhodně vysoký stupeň pravděpodobnosti

 

Tato stránka WWW je 39