Anglická osvícenská filozofie

IV. David Hume

1. Život a dílo

2. Principy asociace idejí

1. Život a dílo

původem Skot, * 7. 5. 1711 Edinburgh, † 25. 8. 1776 Edinburgh

v šestadvaceti letech napsal za svého víceletého pobytu ve Francii své nejvýznamnější dílo – Pojednání o lidské přirozenosti – 1740 vyšlo v Londýně

o nejdůležitější jeho druhá část Zkoumání lidského rozumu

cestoval v soukromé službě několika britských státníků po Evropě

dvakrát se ucházel o akademickou katedru – neúspěšně

o přijal tedy místo knihovníka v Edinburghu

§ podnět k napsání slavných Dějin Anglie – to ho proslavilo, hmotný blahobyt

bohatý společenský a politický život

o vyslanecký sekretář pobýval v Paříži, kde navázal styk s předními francouzskými mysliteli, především s Rousseauem

o státní podsekretáře pro zahraniční politiku v anglické vládě

poslední léta svého života až do smrti strávil jako bohatý a nezávislý muž v ústraní v kruhu svých přátel

Hume navazuje na Locka

novum – přesné rozlišení jednoduchých představ

o zavádí pojem „impression“ – dojem – to co existuje ve vnějším a vnitřním světě

o obrazy (kopie) dojmů, vzpomínka a fantazie, nazývá „ideas" – ideje

§ u Huma mají tedy ideje užší význam než u jeho předchůdců = ideje jsou všechny představy

dojmy, impressions, jsou primární, mohou pocházet z vnímání jak vnějšího, tak vnitřního

o Locke považoval za primární sféru pouze vnější svět – zkušenost

složené ideje jsou stejně jako u Locka vytvořeny v rozumu kombinací jednoduchých elementů (impresí a idejí)

o navíc ale zkoumá vztahy a principy, podle kterých k tomuto sdružování dochází – hovoří o principech asociace idejí

o jinak řečeno – rozumová činnost pak spočívá ve sdružování představ a ve vyhledávání souvislostí mezi nimi

2. Principy asociace idejí

a) Princip podobnosti a odlišnosti

podle tohoto principu vzniká matematická věda – spojuje představy

o všechny její zákony – pravidla – mají svůj původ v této slučovací činnosti rozumu

o proto je matematika čistě rozumová záležitost – vše v ní platí a odvozuje se pomocí rozumu

ve vědách, které se nezabývají sdružováním představ, nýbrž fakty jsou pravdivé pouze ty, které lze přímo odvodit z impresí

pro každou vědu je důležitá paměť a představivost

o ale jsou bohužel uzpůsobeny tak (omezená paměť, omezená představivost), že se při sdružování představ mohou velmi snadno mýlit

o tzn., že určitým idejím přiřazujeme imprese nebo naopak

o to je pramenem všech omylů

existují:

o individuální omyly – ty jsou opraveny zkušeností jedince, zkušenost je napraví a pro vědu nemají velký význam

o „idoly (klamy) lidského rodu" (ve smyslu Francise Bacona)

§ jsou zdrojem nejobecnější pojmy dosavadní vědy i filozofie

problém substance

Locke

o za kvalitami je cosi skutečného, působícího, substance

o ta v nás vyvolává imprese – pouze imprese primární

Berkeley

o existuje pouze mysl a její imprese

Hume

o souhlasí s Berkeleym

o neexistuje imprese, která by nám kromě kvality prostředkovala i nějakou substanci

???ale??? odkud tedy představa substance vstupuje do našeho myšlení

o představivost – spojuje imprese a z nich odvozené ideje

!!!ale!!! představa substance přece musí pocházet z nějaké imprese

o odpověď

§ substance má svůj původ ve vnímání vnitřním, v činnosti rozumu

§ pochází z vnitřního pocitu člověka vztahovat cokoliv (jakoukoliv kvalitu) k nějakému jejich nositeli (substrátu)

tím rozložil i pojem duchovní substance

zůstává již jen jediné: představy – ustavičné plynutí představ = souvislost s buddhismem

b) Princip prostorové a časové soumeznosti a

c) Princip kauzálního spojení jako příčina a účinek

Co znamená kauzalita pro běžné myšlení?

o jakoukoliv změnu ve vnějším světě zaznamenáme v myšlenkách s jinou změnou (změní se naše myšlení, zaznamenáme skutečnost)

o myšlenková změna souvisí se změnou ve vnějším světě v čase a prostoru

o druhá změna (myšlenková) se jeví jako způsobená prvou (z vnějšího světa), jako její nutný následek

proč si ale myslíme, že toto spojení je nutné?

o kauzalita by platila, kdybychom mohli „vytáhnout“ jakoukoliv impresi, která by nám toto spojení ukázala jako příčinné a nutné

Hume

o je nějaká taková imprese?

§ nikoli - nikoli ve vnějším vnímání

o vše, co vnímáme, je jenom současnost a následnost (koexistence a sukcese) určitých počitků

§ vnímání neustále ukazuje pouze následnost (post hoc), ale ne příčinnost (propter hoc) proč se tak děje

o neexistuje vjem, který by jednoznačně a hned napoprvé vyjádřil správnost nutného kauzálního spojení

naše vědění o přírodních dějích, o souvislosti mezi vnímanými fakty (což je obsahem věd) není tedy přísně vzato žádné vědění

o jde pouze o naše očekávání, že po události A bude následovat událost B

§ to se opírá o zkušenost, že až dosud B vždy následovalo po A

o nevíme, zda tomu tak bude i v budoucnosti, ale věříme tomu

o tato „víra" je ovšem naprosto oprávněna množstvím pozorovaných případů

vědám přiznává jejich oprávněnost

matematice dokonce absolutní jistotu

výrokům faktických věd, pokud se omezují na fakta, tj. na imprese a na to, co je z nich odvozeno, přisuzuje ne-li jistotu matematiky, tedy rozhodně vysoký stupeň pravděpodobnosti

Tato stránka WWW je 39