Anglická osvícenská filozofie

III. George Berkeley

1. Život a dílo

2. Berkeleyho „oprava“ Locka

1. Život a dílo

12. 3. 1684/1685 irské hrabství Kilkenny, † 23. 1. 1753 Oxford

po studiích a učitelském působení na univerzitě v Dublinu poznal na svých cestách celou Evropu včetně sicilského vnitrozemí, a dokonce strávil několik let v Novém světě, na Bermudách, kde plánoval založit kolonii, která měla přinést domorodcům civilizaci a křestanství

po svém návratu byl Berkeley 18 let biskupem v Cloyne

jako čtyřiadvacetiletý publikoval Berkeley svou Novou teorii vidění – psychologická studie

v pětadvaceti vydal své hlavní dílo Pojednání o základech lidského poznání

navazuje na Locka a upozorňuje na dvě nesrovnalosti v jeho filozofii

2. Berkeleyho „oprava“ Locka

Locke

1. nesrovnalost

o smyslově vnímatelné kvality zraku, sluchu, čichu a chuti chápal jako subjektivní – sekundární

o naproti tomu jsou rozloha, pevnost a pohyb objektivní – primární, ačkoliv je vnímáme také smyslově – hmatem

2. nesrovnalost

o složeným idejím, které formuje rozum, neodpovídá nic skutečného

o ale v případě substance učinil výjimku

Berkeley

tyto rozpory odstranil tím, že zavedl pojem fenomén našeho vědomí

o každý vnímá skutečnost po svém

§ později totéž řekl Schopenhauer (* 22. 2. 1788, † 21. 9. 1860) větou „svět je má představa"

o není tedy žádný důvod rozlišovat primární a sekundární kvality

totéž platí i o substanci

o existují pouze ve vnímajícím duchu – v nás, mimo nás nejsou ničím

o bytí čehokoliv tkví v tom, že je to námi vnímáno – esse est percipi

o vše existuje pouze v mysli, !!!ale!!!

tzv. problém Slunce

o jaký je pak rozdíl mezi sluncem, které pozoruji na obloze

o sluncem, o kterém se mi v noci zdá

o a sluncem, které si mohu libovolně v této chvíli představovat, aniž je vidím?

Berkeley - v případě skutečně viděného slunce se představa stejnou měrou vnucuje všem

o zatímco slunce, o němž sním, je přítomno pouze v jediné, v mé mysli

o rovněž jako slunce libovolně představované, které je také pouze v mém vědomí, ale jenom tehdy, pokud si je chci představovat.

proč je představa Slunce podle prvního případu přítomna ve všech myslích stejně?

o protože bůh je nestranný a nezná libovůli, dává všem myslím stejnou ideu, a protože je neměnný, dává ji všem stále znovu stejným způsobem

v našich představách existuje stálost a zákonitost, která má původ v božím řádu a neměnnosti – „přírodní zákon" podle boha

o nemůžeme znát tyto zákony předem ani je odvodit logickou cestou

o to vše je založeno na přesvědčení o neměnnosti boží vůle

o „přírodní zákon" musíme poznávat pozorováním, zkušeností

dochází tak u Berkeleyho ke spojení idealismu s anglickým empirismem

slovníková definice

Berkeley [bárkli] George, * 12. 3. 1685, † 23. 1. 1753, anglický filozof

o významný představitel anglického empirismu

o učitel teologie, od roku 1734 biskup v rodném Irsku

o základ jeho filozofie vystihuje slavná teze „být je být vnímán", popírající absolutně platnou existenci (nemyslících) věcí

o aby vůbec něco začalo existovat, musí to být vnímáno – námi, popř. Bohem jako poslední instancí (Pojednání o základech lidského poznání)

o Berkeley opouští Lockem užívané rozlišení primárních a sekundárních kvalit a dospívá k náhledu, že to, co nazýváme světem, je jen myslící duch se svými idejemi

o vzájemné shody idejí různých lidí prožívané jako objektivní nutnost mají původ v Božím řádu, ve faktu, že Bůh spojuje ideje ve všech myslích

o Berkeley výrazně ovlivnil vznik moderního idealismu, zejm. subjektivního

§ Berkeley George, (slovníková definice podle Ottova slovníku naučného vydaného v letech 1888 – 1909 ve 28 svazcích) slovutný filosof angl. (* 1684 v irském hrabství Kilkenny – † 1753 v Oxfordě). Stud. (1699) na Trojické kolleji v Dublině, kde se seznámil se Swiftem. R. 1721 stal se dvorním kazatelem irského místokrále, vévody z Graftonu, a po třech létech děkanem v Derry. Nabyv odkazem Vanessy Vanhomrighové, známé z milostného poměru ke Swiftovi, značného jmění, pojal myšlénku vzdáti se děkanství i důchodů s ním spojených a založiti na Bermudských ostrovech bohosloveckou kollej hlavně pro missionáře amerických Indiánů; když pak parlament i veřejnost slíbily mu poskytnouti podpory, vydal se (1728) na cestu na Rhode Island, kde několik let působil, ale pak, když ho podpory nedocházely, sklamán vrátil se do Anglie ztrativ celé jmění své; byl však krátce na to jmenován biskupem cloyneským. Za svůj první spis Arithmetica absque Algebra aut Euclide Demonstrata (1707) obdržel kollejnictví dublinské university (jež složil r. 1724). Mnoho hluku způsobilo jeho Essay towards a New Theory of Vision (1709), v němž první rozeznal dojmy zraku a hmatu. Avšak slávu jeho jako hlubokého myslitele založilo dílo Treatise concerning the Principles of Human Knowledge (1710), v němž upíraje na přijatých základech filosofie skutečnost smyslového světa chtěl odstraniti příčiny skepticismu a atheismu své doby, v pravdě však připravil cestu pro důvtipnější formu skepticismu (v Humeově filosofii). Na obranu své ideální soustavy vydal Three Dialogues between Hylas and Philonous (1713). Z ostatních spisů dlužno ještě uvésti The Minute Philosopher (1740) a A Word to the Wise (1749). Díla jeho byla několikráte vydána, nejlépe prof. Fraserem r. 1871. Viz Frederich, Über B-'s Idealismus (Berl., 1870).

Tato stránka WWW je 38