Baroko
IV. Gottfried Wilhelm Leibniz
1.
Leibnizův život
2.
Leibnizova filozofie
a)
Učení o monádách
b)
Předjednaná harmonie
c)
Problém teodiceje
1. Leibnizův život
třicetiletá
válka (1618-1648) – Německo je ve všeobecném hospodářském úpadku (i v oblasti
věd a filozofie)
24. října 1648
Vestfálský mír (Osnabrück, Münster)
k duchovnímu
ozdravění došlo rychleji než k ozdravění hospodářskému
zásluhou
jediného muže, Gottfrieda Wilhelma
Leibnize
*1. 7. 1646,
† 14. 11. 1716 v Lipsku
o brzy osiřel
o v dětství si osvojil rozsáhlé vzdělání, které mu umožnilo vstoupit v patnácti letech na univerzitu
§
v sedmnácti letech se stal bakalářem a ve dvaceti
doktorem
§
doktorát získal
na univerzitě v Altdorfu, protože v Lipsku nebyl pro
své mládí k promoci připuštěn
§
vysokoškolskou
dráhu, která mu byla ihned nabídnuta, odmítl
zabýval se spíše politickou činností, ke které mu dala rozhodující podnět jeho známost s
mohučským kurfiřstským radou von
Boineburgem
o v jeho službách odešel Leibniz
do Paříže se samostatně vypracovaným plánem odvrátit jiným směrem výbojnost
francouzského krále Ludvíka XIV., ohrožující Holandsko a Německo
o navrhoval, aby státy křestanské
Evropy neplýtvaly už svými silami v boji mezi sebou, ale aby se společně obrátily proti světu nekřestanskému
o doporučoval, aby Francie nejprve obsadila Egypt, jak
to později učinil Napoleon I.
§
neměl úspěch –
„křížové výpravy vyšly z módy"
daleko větší úspěch – ve vědeckém ohledu –
čtyřletý pobyt v Paříži
o studoval Descarta, Spinozovu Etiku v rukopise, navázal známost s Huygensem (seznámil ho s matematikou), s Arnauldem (vůdčí osobnost jansenistů
o v Paříži také objevil
diferenciální počet, početní zvládnutí nekonečně malých veličin v
matematice, který krátce před ním vypracoval v jiné a méně dokonalé formě již
Newton, aniž o tom ovšem Leibniz věděl
r, 1676 odešel Leibniz jako vévodský knihovník a dvorní rádce do Hannoveru
– jeho „druhá vlast“
o podniká odtud cesty do Berlína, Vídně a Říma
o Berlínská
Akademie věd byla založena z jeho
podnětu v roce 1700
o navázal rovněž kontakt s ruským carem Petrem Velikým
o oceňoval čínský
duchovní svět
ve službách
hannoverského kurfiřta pracoval Leibniz zejména jako
právník a historik
o po dlouholetém studiu pramenů sepsal rozsáhlé
historické dílo, které patřilo v jeho době k nejlepším
o dále pokračoval na svých matematických a
filozofických pracích
o na sklonku života upadl v nemilost
§
na jeho pohřbu
nebyl nikdo z kurfiřtského dvora – pochován bez slavnostních obřadů
§
pouze
francouzská Akademie věd mu věnovala důstojný nekrolog
2. Leibnizova filozofie
a) Učení o monádách
Descartes – všechny přírodní jevy lze vyložit pojmy
rozlehlosti a pohybu, a formuloval zákon „zachování
pohybu"
Leibniz namítá – „pohyb" není nic jiného než změna
ve vztahu sousedících těles, přesouvání
částí prostoru mezi sebou navzájem
o pohyb je něco čistě relativního, závisí pouze na stanovisku pozorovatele, které těleso se jeví v pohybu a které ne
o pohyb nelze
oddělit od pojmu síly
o síla (my bychom řekli energie) „stojí za pohybem“
není zde stejný pohyb (zachování pohybu) ale
je jen stejná síla
o zastaví-li se pohybované těleso, pohyb přestává, ale
těleso nepřestává být silou či nepřestává představovat silu
o sila pouze přešla do jiné formy (je v potenciální
energii)
o neexistuje proto zákon zachování pohybu, ale
zachování síly
starý pojem atomu Leibnizovi nestačí
o zavádí do své filozofie pojem monády (zřejmě si
tento pojem vypůjčil od G. Bruna)
o jsou body
§
to znamená, že
vlastní prazáklad jsoucna jsou bodové substance
§
smyslová zkušenost
– látka = substance – se jeví jako by vyplňovala prostor
§
Leibniz tvrdí, že tento smyslový dojem klame
·
pozdější
přírodovědné bádání mu dalo za pravdu
·
na Leibnize učinil velký dojem vynález mikroskopu – hlubší
pohled do struktury látky mu jeho názor potvrdil
monády jsou síly, silová centra
o těleso není podle Leibnize nic
jiného než komplex bodových silových center – i v
tom mu opět dal za pravdu nejen další vývoj přírodních věd
monády jsou duše
o bodové prasubstance si
musíme představovat jako oduševnělé v
různém stupni
§
nejnižší
monády
·
jsou jakoby ve
stavu snu či omámení
·
mají jen temné,
nevědomé představy
§
vyšší
monády
·
lidská duše
·
mají vědomí
§
nejvyšší
monáda
·
bůh
·
má nekonečné
vědomí
·
je vševědoucí
monády jsou individua
o nejsou dvě stejné monády
o tvoří nepřetržitou
řadu od nejvyšší božské monády až k
monádě nejjednodušší
o monády jsou
individua také v tom smyslu, že jsou
navenek uzavřeny
§
nemají
žádná „okna"
·
vše, co se děje
s monádou a v ní
·
vše pochází z ní
samé a z její bytnosti
·
vše je do ní vloženo
božským aktem stvoření, jímž vzcházejí monády z jedné božské pramonády
b) Předzjednaná harmonie
Descartes – dvě
substance, myšlení a rozlehlost
Leibniz – existuje nekonečně
mnoho substancí – monády
celý svět se
skládá z monád
o všechny monády spolu tvoří harmonický celek světa
o ale každá monáda je jiná – má individualitu
o jak vysvětlit, že jsou schopny vytvářet harmonický a
fungující celek – že se dokážou shodnout, aby vytvořili nějaký fungující celek
o tuto shodu lze vysvětlit jen prazákladem, z něhož všechny monády pocházejí, z boha.
příměr k hodinám, který však nevynalezl sám,
protože jej uvádí již Geulincx
o dvoje hodiny, jejichž chod souhlasí bez sebemenší odchylky
o souladu lze docílit trojím způsobem
§
1. buď jsou oba
hodinové stroje nějakým technickým zařízením spolu spojeny tak, že jeden
mechanicky závisí na druhém, a proto se od něho nemůže odchýlit
§
2. nebo je tu
nějaký dohlížející mechanik, který oba stroje stále reguluje
§
3. anebo jsou
oba stroje vyrobeny s takovou dovedností a přesností, že je odchylka vyloučena
ad1) podle první možnosti musí mezi nimi docházet ke
vzájemnému působení
o Descartes stál před
dilematem, protože nemohl popřít zjevný fakt souladu obou substancí, především
psychické a fyzické substance v člověku, ale nemohl připustit působení jedné na
druhou, protože vyšel ze dvou substancí, které nemají spolu nic společného
ad2) okkasionalisté si proto pomohli druhou hypotézou
o bůh je dohlížející mechanik, který vytváří soulad
stále novými zásahy
ad3) Leibnize neuznává ani jedno řešení – monády nezávisí na sobě
o okkasionalistická teorie podle něj zavádí jakéhosi deus ex machina
o sahá k třetí možnosti:,
§
„že totiž bůh od
počátku každou ze substancí vytvořil tak, že každá z nich, sledujíc toliko své
vlastní zákony, jež obdržela zároveň se svou existencí, zůstává v souladu s
druhou přesně tak, jako by docházelo k vzájemnému vlivu anebo jako by bůh vždy
znovu zasahoval ..."
·
to je nauka o předzjednané – od boha předem stanovené – harmonii
existuje jednodušší řešení – Spinozovo
o nejsou žádné dvoje hodiny, žádné dvě rozdílné
substance
o je jen jedna
božská substance
§
pouze my hledáme
a nacházíme rozdíly mezi myšlenkovými procesy a tělesným světem
§
tyto rozdíly jsou jen „atributy" jediné substance
o pro Spinozu nejsou dvoje
hodiny, nýbrž v jistém smyslu pouze jedny s dvěma ciferníky (nebo s více, ale
my vidíme jen dva), které závisí na tomtéž hodinovém stroji – bohu – substanci
§
spinozovský panteismus
Leibniz trvá na křestanském „teistickém"
přesvědčení o bohu stojícím mimo svět a nad světem - proto nauka o předzjednané
harmonii
c) Problém teodiceje
Leibniz je přesvědčen, že
při stvoření bůh stvořil ten nejlepší z možných světů
– to vyplývá z podstaty boha
o kdyby stvořený svět nebyl nejlepší, kdyby tedy
existoval nějaký lepší svět, musel by bůh tento lepší svět buď neznat – to by odporovalo jeho vševědoucnosti
o nebo ho nedokázal stvořit - to by odporovalo jeho všemohoucnosti
o anebo ho nechtít – to by odporovalo jeho neskonalé
dobrotě
proč je ve světě
zlo
Leibniz rozlišuje tři
druhy zla:
o metafyzické – tkví v konečnosti našeho světa
o fyzické – utrpení a bolest všeho druhu
o mravní – vychází z nedokonalosti člověka (nemůže být
dokonalý, protože by byl roven bohu)
Tato stránka WWW je 35