Baroko

 

IV. Gottfried Wilhelm Leibniz

         1. Leibnizův život

         2. Leibnizova filozofie

                   a) Učení o monádách

                   b) Předjednaná harmonie

                   c) Problém teodiceje

 

1. Leibnizův život

 

*      třicetiletá válka (1618-1648) – Německo je ve všeobecném hospodářském úpadku (i v oblasti věd a filozofie)

*      24. října 1648 Vestfálský mír (Osnabrück, Münster)

*      k duchovnímu ozdravění došlo rychleji než k ozdravění hospodářskému

*      zásluhou jediného muže, Gottfrieda Wilhelma Leibnize

 

*      *1. 7. 1646, † 14. 11. 1716 v Lipsku

o       brzy osiřel

o       v dětství si osvojil rozsáhlé vzdělání, které mu umožnilo vstoupit v patnácti letech na univerzitu

§         v sedmnácti letech se stal bakalářem a ve dvaceti doktorem

§         doktorát získal na univerzitě v Altdorfu, protože v Lipsku nebyl pro své mládí k promoci připuštěn

§         vysokoškolskou dráhu, která mu byla ihned nabídnuta, odmítl

*      zabýval se spíše politickou činností, ke které mu dala rozhodující podnět jeho známost s mohučským kurfiřstským radou von Boineburgem

o       v jeho službách odešel Leibniz do Paříže se samostatně vypracovaným plánem odvrátit jiným směrem výbojnost francouzského krále Ludvíka XIV., ohrožující Holandsko a Německo

o       navrhoval, aby státy křestanské Evropy neplýtvaly už svými silami v boji mezi sebou, ale aby se společně obrátily proti světu nekřestanskému

o       doporučoval, aby Francie nejprve obsadila Egypt, jak to později učinil Napoleon I.

§         neměl úspěch – „křížové výpravy vyšly z módy"

*      daleko větší úspěch – ve vědeckém ohledu – čtyřletý pobyt v Paříži

o       studoval Descarta, Spinozovu Etiku v rukopise, navázal známost s Huygensem (seznámil ho s matematikou), s Arnauldem (vůdčí osobnost jansenistů

o       v Paříži také objevil diferenciální počet, početní zvládnutí nekonečně malých veličin v matematice, který krátce před ním vypracoval v jiné a méně dokonalé formě již Newton, aniž o tom ovšem Leibniz věděl

*      r, 1676 odešel Leibniz jako vévodský knihovník a dvorní rádce do Hannoveru – jeho „druhá vlast“

o       podniká odtud cesty do Berlína, Vídně a Říma

o       Berlínská Akademie věd byla založena z jeho podnětu v roce 1700

o       navázal rovněž kontakt s ruským carem Petrem Velikým

o       oceňoval čínský duchovní svět

*      ve službách hannoverského kurfiřta pracoval Leibniz zejména jako právník a historik

o       po dlouholetém studiu pramenů sepsal rozsáhlé historické dílo, které patřilo v jeho době k nejlepším

o       dále pokračoval na svých matematických a filozofických pracích

o       na sklonku života upadl v nemilost

§         na jeho pohřbu nebyl nikdo z kurfiřtského dvora – pochován bez slavnostních obřadů

§         pouze francouzská Akademie věd mu věnovala důstojný nekrolog

 

2. Leibnizova filozofie

a) Učení o monádách

 

*      Descartes – všechny přírodní jevy lze vyložit pojmy rozlehlosti a pohybu, a formuloval zákon „zachování pohybu"

*      Leibniz namítá – „pohyb" není nic jiného než změna ve vztahu sousedících těles, přesouvání částí prostoru mezi sebou navzájem

o       pohyb je něco čistě relativního, závisí pouze na stanovisku pozorovatele, které těleso se jeví v pohybu a které ne

o       pohyb nelze oddělit od pojmu síly

o       síla (my bychom řekli energie) „stojí za pohybem

*      není zde stejný pohyb (zachování pohybu) ale je jen stejná síla

o       zastaví-li se pohybované těleso, pohyb přestává, ale těleso nepřestává být silou či nepřestává představovat silu

o       sila pouze přešla do jiné formy (je v potenciální energii)

o       neexistuje proto zákon zachování pohybu, ale zachování síly

*      starý pojem atomu Leibnizovi nestačí

o       zavádí do své filozofie pojem monády (zřejmě si tento pojem vypůjčil od G. Bruna)

o       jsou body

§         to znamená, že vlastní prazáklad jsoucna jsou bodové substance

§         smyslová zkušenost – látka = substance – se jeví jako by vyplňovala prostor

§         Leibniz tvrdí, že tento smyslový dojem klame

·        pozdější přírodovědné bádání mu dalo za pravdu

·        na Leibnize učinil velký dojem vynález mikroskopu – hlubší pohled do struktury látky mu jeho názor potvrdil

*      monády jsou síly, silová centra

o       těleso není podle Leibnize nic jiného než komplex bodových silových center – i v tom mu opět dal za pravdu nejen další vývoj přírodních věd

*      monády jsou duše

o       bodové prasubstance si musíme představovat jako oduševnělé v různém stupni

§         nejnižší monády

·        jsou jakoby ve stavu snu či omámení

·        mají jen temné, nevědomé představy

§         vyšší monády

·        lidská duše

·        mají vědomí

§         nejvyšší monáda

·        bůh

·        má nekonečné vědomí

·        je vševědoucí

*      monády jsou individua

o       nejsou dvě stejné monády

o       tvoří nepřetr­žitou řadu od nejvyšší božské monády až k monádě nejjednodušší

o       monády jsou individua také v tom smyslu, že jsou navenek uzavřeny

§         nemají žádná „okna"

·        vše, co se děje s monádou a v ní

·        vše pochází z ní samé a z její bytnosti

·        vše je do ní vloženo božským aktem stvoření, jímž vzcházejí monády z jedné božské pramonády

 

b) Předzjednaná harmonie

 

*      Descartesdvě substance, myšlení a rozlehlost

*      Leibniz – existuje nekonečně mnoho substancí – monády

*      celý svět se skládá z monád

o       všechny monády spolu tvoří harmonický celek světa

o       ale každá monáda je jiná – má individualitu

o       jak vysvětlit, že jsou schopny vytvářet harmonický a fungující celek – že se dokážou shodnout, aby vytvořili nějaký fungující celek

o       tuto shodu lze vysvětlit jen prazákladem, z něhož všechny monády pocházejí, z boha.

*      příměr k hodinám, který však nevynalezl sám, protože jej uvádí již Geulincx

o       dvoje hodiny, jejichž chod souhlasí bez sebemenší odchylky

o       souladu lze docílit trojím způsobem

§         1. buď jsou oba hodinové stroje nějakým technickým zařízením spolu spojeny tak, že jeden mechanicky závisí na druhém, a proto se od něho nemůže odchýlit

§         2. nebo je tu nějaký dohlížející mechanik, který oba stroje stále reguluje

§         3. anebo jsou oba stroje vyrobeny s takovou dovedností a přesností, že je odchylka vyloučena

*      ad1) podle první možnosti musí mezi nimi docházet ke vzájemnému působení

o       Descartes stál před dilematem, protože nemohl popřít zjevný fakt souladu obou substancí, především psychické a fyzické substance v člověku, ale nemohl připustit působení jedné na druhou, protože vyšel ze dvou substancí, které nemají spolu nic společného

*      ad2) okkasionalisté si proto pomohli druhou hypotézou

o       bůh je dohlížející mechanik, který vytváří soulad stále novými zásahy

*      ad3) Leibnize neuznává ani jedno řešení – monády nezávisí na sobě

o       okkasionalistická teorie podle něj zavádí jakéhosi deus ex machina

o       sahá k třetí možnosti:,

§         „že totiž bůh od počátku každou ze substancí vytvořil tak, že každá z nich, sledujíc toliko své vlastní zákony, jež obdržela zároveň se svou existencí, zůstává v souladu s druhou přesně tak, jako by docházelo k vzájemnému vlivu anebo jako by bůh vždy znovu zasahoval ..."

·        to je nauka o předzjednanéod boha předem stanovenéharmonii

 

*      existuje jednodušší řešeníSpinozovo

o       nejsou žádné dvoje hodiny, žádné dvě rozdílné substance

o       je jen jedna božská substance

§         pouze my hledáme a nacházíme rozdíly mezi myšlenkovými procesy a tělesným světem

§         tyto rozdíly jsou jenatributy" jediné substance

o       pro Spinozu nejsou dvoje hodiny, nýbrž v jistém smyslu pouze jedny s dvěma ciferníky (nebo s více, ale my vidíme jen dva), které závisí na tomtéž hodinovém stroji – bohu – substanci

§         spinozovský panteismus

*      Leibniz trvá na křestanskémteistickém" přesvědčení o bohu stojícím mimo svět a nad světem - proto nauka o předzjednané harmonii

 

c) Problém teodiceje

 

*      Leibniz je přesvědčen, že při stvoření bůh stvořil ten nejlepší z možných světů – to vyplývá z podstaty boha

o       kdyby stvořený svět nebyl nejlepší, kdyby tedy existoval nějaký lepší svět, musel by bůh tento lepší svět buď neznat – to by odporovalo jeho vševědoucnosti

o       nebo ho nedokázal stvořit  - to by odporovalo jeho všemohoucnosti

o       anebo ho nechtít – to by odporovalo jeho neskonalé dobrotě

*      proč je ve světě zlo

*      Leibniz rozlišuje tři druhy zla:

o       metafyzické – tkví v konečnosti našeho světa

o       fyzické – utrpení a bolest všeho druhu

o       mravní – vychází z nedokonalosti člověka (nemůže být dokonalý, protože by byl roven bohu)

 

Tato stránka WWW je 35