Baroko

 

René Descartes

Gottfried Wilhelm Leibniz

Baruch (Benediktus) Spinoza

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I. Obecná charakteristika – filozofické systémy

 

*      filozofie 17. stol. se vyznačuje relativní jednotností a plynulostí vývoje

*      všichni učenci se potýkají se stejnými problémy

*      jejich jednotlivá řešení na sebe navazují a reagují

*      rozum hraje hlavroli, je v renesanci prohlášen za svéprávný

*      ideálem veškerého poznání se stává matematika

o       tj. věda, která:

§         se vymyká každé národní a individuální specifičnosti

§         je každému přístupná a pro každého pochopitelná

§         má naprosto všeobecnou platnost

o       obsahuje metodu neotřesitelných důkazů

*      ?proč by nebylo možné založit podobným způsobem? veškeré lidské vědění, tedy všechny vědy, a především také filozofii

o       filozofii tohoto období nelze oddělit od matematiky

*      významní filozofové buď:

o       sami byli geniálními matematiky – Descartes,  Leibniz anebo Pascal

o       nebo alespoň svou myšlenkovou stavbu vybudovali „more geometrico", geometrickým způsobem – Spinoza

*      s tím velmi úzce souvisí další zvláštnost:

o       snaha o přehledné uspořádání

o       harmonickou stavbu

o       vyváženost všech částí celku

*      výraz této snahy nalézáme nejen ve filozofii, nýbrž ve všech oblastech kulturního života:

o       v umění státnickém a vojenském

o       v architektuře, básnictví i hudbě

*      tyto společné rysy nalézáme především ve třech nejvýznamnějších filozofických systémech baroka:

o       v systému Descartově

o       v systému Spinozově

o       v systému Leibnizově

 

Tato stránka WWW je 32