Baroko
|
|
|
René Descartes
|
Gottfried Wilhelm Leibniz |
Baruch (Benediktus) Spinoza |
I. Obecná charakteristika – filozofické systémy
filozofie 17.
stol. se vyznačuje relativní jednotností
a plynulostí vývoje
všichni učenci
se potýkají se stejnými problémy
jejich
jednotlivá řešení na sebe navazují a reagují
rozum hraje hlavní roli, je v renesanci
prohlášen za svéprávný
ideálem
veškerého poznání se stává matematika
o tj. věda, která:
§
se vymyká
každé národní a individuální specifičnosti
§
je každému přístupná a pro každého pochopitelná
§
má naprosto všeobecnou platnost
o obsahuje metodu neotřesitelných důkazů
?proč by nebylo
možné založit podobným způsobem? veškeré lidské
vědění, tedy všechny vědy, a především také filozofii
o filozofii tohoto období nelze
oddělit od matematiky
významní filozofové buď:
o sami byli geniálními matematiky – Descartes, Leibniz anebo Pascal
o nebo alespoň svou myšlenkovou stavbu vybudovali „more
geometrico", geometrickým způsobem – Spinoza
s tím velmi úzce
souvisí další zvláštnost:
o snaha o přehledné
uspořádání
o harmonickou stavbu
o vyváženost všech částí celku
výraz této snahy
nalézáme nejen ve filozofii, nýbrž ve všech oblastech kulturního života:
o v umění státnickém a vojenském
o v architektuře, básnictví i hudbě
tyto společné
rysy nalézáme především ve třech
nejvýznamnějších filozofických systémech baroka:
o v systému Descartově
o v systému Spinozově
o v systému Leibnizově
Tato stránka WWW je 32