Baroko

René Descartes	Gottfried Wilhelm Leibniz	Baruch (Benediktus) Spinoza

I. Obecná charakteristika – filozofické systémy

filozofie 17. stol. se vyznačuje relativní jednotností a plynulostí vývoje

všichni učenci se potýkají se stejnými problémy

jejich jednotlivá řešení na sebe navazují a reagují

rozum hraje hlavní roli, je v renesanci prohlášen za svéprávný

ideálem veškerého poznání se stává matematika

o tj. věda, která:

§ se vymyká každé národní a individuální specifičnosti

§ je každému přístupná a pro každého pochopitelná

§ má naprosto všeobecnou platnost

o obsahuje metodu neotřesitelných důkazů

?proč by nebylo možné založit podobným způsobem? veškeré lidské vědění, tedy všechny vědy, a především také filozofii

o filozofii tohoto období nelze oddělit od matematiky

významní filozofové buď:

o sami byli geniálními matematiky – Descartes, Leibniz anebo Pascal

o nebo alespoň svou myšlenkovou stavbu vybudovali „more geometrico", geometrickým způsobem – Spinoza

s tím velmi úzce souvisí další zvláštnost:

o snaha o přehledné uspořádání

o harmonickou stavbu

o vyváženost všech částí celku

výraz této snahy nalézáme nejen ve filozofii, nýbrž ve všech oblastech kulturního života:

o v umění státnickém a vojenském

o v architektuře, básnictví i hudbě

tyto společné rysy nalézáme především ve třech nejvýznamnějších filozofických systémech baroka:

o v systému Descartově

o v systému Spinozově

o v systému Leibnizově

Tato stránka WWW je 32