Období patristiky, církevní
otcové
VI.
Augustinus
1.
Augustinův život a dílo
2.
Augustinova filozofie
1. Augustinův život a dílo
13. 9. 354 v
Thagaste v Numidii (severní Afrika), † 28. 8. 430 v Hippo Regíus v severní Africe za obléhání města
Vandaly
syn pohanského
otce a křesťanské matky
mládí, prožiil
v Kartágu
ovlivněn
manicheismem, Cicerem, novoplatonismem
ke křesťanství
přestoupil r. 387 především pod dojmem kázání velkého biskupa Ambrosia (Ambrože)
z Milána
presbyter a
nakonec biskup v Hippo Regíus v severní Africe
spisovatelská
činnost: potírání „bludných nauk“, jejichž stoupencem sám po dlouhou dobu byl a
které proto znal z vlastní zkušenosti
vystoupil proti
skeptikům (spisem nazvaným „Proti akademikům"), proti manichejcům a dalším
k jeho hlavním
spisům:
·
„O svobodě vůle“
·
„O Trojici“
·
„O obci Boží“
·
považováno za
stěžejní dílo
·
byl napsán v
letech 413 až
·
s tímto názorem
Augustin polemizuje v prvních pěti z celkem 22 knih a ukazuje, že Řím padl
sobectvím a nemravností
v následujících
pěti knihách se obecně probírá zavrženíhodnost pohanství a nedostatečnost staré
filozofie
zbývajících
dvanáct knih staví proti světské obci obec Boží, která je ztělesněna v Kristově
církvi
vliv augustinských myšlenek
·
téměř všechna
pozornost celého následujícího údobí raného středověku se soustředila na
náboženskou problematiku a oba její póly: Boha a duši
·
světská kultura
a věda byla v útlumu
·
jde o nepotřebnou zvědavost
2. Augustinova filozofie
Bůh je:
nejvyšším principem a zdrojem světa
absolutnem
nejvyšší pravdou
nejvyšším dobrem
Nauka o Trojici
Otec – Syn –
Duch svatý – v těchto osobách existuje božská substance (podstata)
§
v každé
existuje celá = trojjedinost Boha
svět stvořila
Boží tvůrčí podstata z ničeho, vše konečné je od ní odvozeno
§
boží mysl v sobě
obsahuje na způsob idejí podstatné tvary všech věcí, které se podle těchto
vzorů ve světě utvářejí
§
poznat svět je
proto možné jen poznáváním absolutní pravdy
§
k ní vede cesta
poznáváním sebe sama, své vlastní duše (Božské jiskry v nás), tedy introspekcí
§
„corgito, ergo
sum“ – myslím, tudíž jsem
každé osobě
náleží božská podstata jiným způsobem:
§
Bůh Otec má ji
sám ze sebe od věčnosti
§
Syn má ji
odvěkým zplozením od Otce
§
Duch sv. má ji
odvěkým vycházením od Otce i od Syna
jakožto od jednoho principu či původu
·
Otec se tedy liší
od:
Ø
Syna otcovstvím
Ø
od Syna i Ducha
sv. nezroditelností či bezpůvodností (innascibilitas)
Ø
od Ducha sv. dýcháním společným se Synem (dechem
činným, spiratio activa)
·
Syn liší se od:
Ø
Otce synovstvím
Ø
od Ducha sv. dýcháním (dechem činným) s Otcem
společným
·
Duch sv. liší se
od
Ø
Otce i od Syna vycházením (dechem trpným, spiratio
passiva)
Augustinus z
nauky o Trojici odstraňuje poslední zbytek podražení Syna Otci, které pochází
od Órigena a ariánů
§
„Božská
substance" existuje ve třech osobách: Otci, Synu, Duchu svatém — a v každé
existuje celá
Nauka o Božím království
vystupoval proti
manicheismu
§
zvláště proti
jeho dualismu dobra a zla jako rovnomocných, věčně se svářejících principů
·
zlo chápal jako
nedostatek dobra, způsobovaný nesprávně orientovanou vůlí
§
tvrdil, že člověk
není svou přirozeností schopen jednoznačně směřovat k dobru a že jen málo
jedinců je Boží milostí předurčeno k věčnému spasení
ve spise O obci Boží
rozvinul tyto myšlenky v první křesťanské filozofii dějin, které chápal jako zápas dobra a zla = obce Boží
(křesťanská církev) a obce ďáblovy (pozemský stát)
dějiny budou nakonec
završeny vítězstvím Božího království
současně však uznával
nutnost pozemského státu
musí existovat, pokud budou lidé náchylní
k nespravedlnosti
ve svém souhrnu
přineslo Augustinovo učení neobyčejně efektivní a hluboko do středověku
působící filozoficko-teologickou syntézu antické vzdělanosti a křesťanství
Nauka o predestinaci = božské
předurčení
pouze Adam se narodil bez hříchu, měl možnost řídit se Boží vůlí a dosáhnout
nesmrtelnosti
byl ale sveden k hříchu satanem, a proto
jsou všichni ostatní lidé tímto hříchem zatíženi – dědičný hřích
= nejsou svobodní, musí podle své přirozenosti hřešit a propadnout smrti
Bůh vykupuje
lidi svou milostí; !!!ale!!! ne
všechny, některé zavrhne = jsou
odsouzeni k zatracení
církev
později toto tvrzení zmírnila:
Bůh nepovolal
ani nezavrhl lidi předem, ve své vševědoucnosti předem ví, jak se lidé budou
chovat, zná jejich konečná rozhodnutí
Augustin uznává
pouze vůli Boží
§
bylo pro něho
velmi obtížné vysvětlit vznik zla ve světě
§
Augustin vykládá
zlo jen jako pouhou nepřítomnost dobra, jako je tma pouze nepřítomností světla
§
Augustinův
postoj k této otázce (teodiceji) kolísal
Tato stránka WWW je 23