Období patristiky, církevní
otcové
IV.
Upevnění jednoty církve
1.
Základní charakteristika
2.
Osobnosti upevnivší jednotu církve
1. Základní charakteristika
římská církev v
prvních staletích stále narůstající vnější moci a vnitřní jednoty.
důvody:
o přísné vnější uspořádání v upevňující se hierarchii
(kněžském hodnostním a mocenském řádu)
o důslednost a tvrdost, s níž chránila svou
nedotknutelnou křesťanskou pravdu proti všem heretickým odchylkám
církev vytvořila:
o samostatné společenství
o v době zániku římské moci a barbarských náporů se
stala téměř státem ve státě
měla své vlastní:
o vnitřní uspořádání
o vedení
o právo
o zákony
zformovaný
církevní řád odlišoval křesťanské společenství od ostatních náboženských útvarů
té doby a umožnil mu, aby je všechny přetrvalo.
odlišnosti
od ostatních:
o ve starších obcích a v biskupech měla vůdčí
osobnosti, které obklopeny leskem nadpřirozené důstojnosti
o měly dalekosáhlou pravomoc
o byli považováni za následovníky apoštolů, ustavených
samotným Kristem
2. Osobnosti upevnivší jednotu církve
Irenaeus [irenéus], řecky Eirénaios
asi 140,
† asi 202, církevní spisovatel
o apologeta původem z Malé Asie, biskup v Lugundu (dnes
Lyon) v Galii
o ve spise Adversus haereses (Proti kacířstvím)
kritizoval gnosticismus
o obhajoval jednotu Božské a lidské stránky Krista
o jako stoupenec jednoty církve zdůrazňoval roli
biskupa při výkladu Písma
o podle tradice umučen
mezi církevními
Otci, kteří nejúspěšněji odvrátili
nebezpečí ohrožující jednotu církve, je na prvním místě třeba jmenovat jeho
jeho hlavní úsilí mířilo k potírání gnose, kterému věnoval své hlavní dílo „Odhalení
a vyvrácení falešného poznání"
o gnostikům, kteří věřili, že mohou Boha poznat
„názorem", vytýká, že Bůh je zcela nepochopitelný
o gnostické odlišení Boha Stvořitele od Vykupitele je
odmítnuto jako rouhání
o že to málo, co o něm vůbec můžeme vědět, víme jen na
základě zjevení
Bůh se:
o pohanům zjevuje hlasem svědomí
o Židům zákonem a proroky
o křesťanům Kristem, jehož učení uchovává čistá
apoštolská tradice zasadil se za jednotu církve a vůdčí postavení Říma
Tertullianus
viz téma č. 20
Cyprianus
[cyprijánus] Thascius Caecilius
kolem 200,
† 14. 9. 258
o latinský církevní spisovatel
o biskup v Kartágu
o popraven, když se bez císařova svolení vrátil
z vyhnanství
jeho literární činnost
sloužila především vnitřním potřebám křesťanské obce
v apologetickém
spise Ad Donatum (Donatovi) zobrazil morální úpadek římské společnosti
ve svém spise „O
jednotě katolické církve" a v početných listech hájil myšlenku jednoty
křesťanství
katolická
církev, ve které tuto jednotu viděl ztělesněnu, je pro něho Kristem založené
společenství věřících, mimo které není možné žádné spasení
o Cyprianus Thascius
Caecilius sv. (slovníková definice podle Ottova
slovníku naučného vydaného v letech 1888 – 1909
ve 28 svazcích)
§
mučenník, biskup
karthaginský a otec církevní, narodil se z pohanských
rodičů na počátku III. stol. v záp. Africe, věnoval se studiu filosofie a
literatury a stal se slavným učitelem řečnictví v Karthagině. Horlivostí kněze
Caecilia byl obrácen ke Kristu asi r. 246, přijat mezi duchovenstvo a koncem r.
248 neb s počátku r. 249 zvolen za biskupa karthaginského. Za pronásledování
císaře Decia (249 až 251) žil v bezpečném úkrytu, a bojoval statně proti
přemrštěnosti mnohých mučenníkův a vyznavačů, kteříž chtěli. aby odpadlíci beze
všeho pokání pouze na jejich odporučení byli do církve zase přijímáni a tudy
rozkol způsobili. Proti papeži Štěpánu zastával C. neplatnost křtu
bludařův lichými důvody. V pronásledování za císaře Valeriána utrpěl 14. září
258 mučennickou smrť, byv u Karthaginy sťat. Jeho spisy, skládající se z
rozprav a listů, zjednaly mu veliký kruh čtenářův a jméno církevního otce. –
Srovn. Dr. Stárek, Sv. Th. Caec. C-na věk a spisy vybrané (Praha, 1844) Dr.
Kr.
hereze
(slovníková definice)
1. původně výběr, volba; označení stoupenců různých
filozofických názorů;
2. obecně popření nebo pochyby o určité doktríně;
3. teologie
blud – věroučná odchylka
vzniká nelegitimním
smísením křesťanství s jinými naukami nebo neúměrným zdůrazněním a vytržením
některé dílčí nauky ze souvislosti
často
interpretována jako vědomé, neústupné odporování poznané pravdě, pokládána za
provinění a případně trestána
předávání
heretiků světské moci patří k tragickým obdobím křesťanských církví
o nejintenzívněji k němu docházelo od 14. do 17. stol. (inkvizice)
nejznámější
hereze se týkaly základních článků víry o Trojici Boží a o Ježíši Kristu
(ariánství, monofyzitismus, nestoriánství
a další)
|
|
|
|
hereze, masová poprava kacířů inkvizicí |
biskup, označení biskupské hodnosti v heraldice – biskupský klobouk nad
erbem a šest střapců po stranách |
biskup (slovníková definice)
v křesťanských církvích
představený na určitém území, označovaném jako diecéze, eparchie apod.
v katolické
církvi, v církvích pravoslavných, ve starých východních církvích a ve
starokatolické církvi se biskupové chápou jako nástupci apoštolů
předpokládá se,
že svěcení na biskupa je v nepřetržité návaznosti na Ježíše Krista a apoštoly
(tzv. apoštolská posloupnost)
v reformačních
církvích je funkce biskupa spíše přechodná a obvykle volená
v liturgii
latinského ritu nosí biskup při bohoslužbách mitru a někdy i berlu
k jeho insigniím
patří též náprsní kříž (pektorál) a pastýřský prsten
někteří
biskupové jsou arcibiskupy, metropolity a patriarchy
o biskup (slovníková definice podle Ottova slovníku naučného vydaného v letech 1888 – 1909 ve 28 svazcích)
§
z řec. επισκoπoς,
jež přijato i v lat. episcopus, dle etym. dozorce. dohlížitel; jest církevní přednosta, jemuž v
jistém okršlku, nazvaném diécése
či biskupství, přísluší vrchní moc v příčině vykonávání úřadu učitelského a
kněžského, jakož i v příčině vlády duchovní, a to v podřízenosti ku papeži
římskému. B-ové jsou nástupci sv. apoštolův a mají
společně s papežem podíl u vládě církve veškeré, obzvláště však spravují diécési jim papežem přikázanou. Jen ten, kdo už knězem
jest, může platně na biskupství posvěcen býti. B.
může udíleti svěcení vyšší i nižší, též sv.
biřmování. on světí sv. oleje, oltáře, kalichy, chrámy, koná pontifikalie. B. vydává zákony pro diécési,
visituje farní osady, aby stádce své seznal a se
přesvědčil, kterak kněží jemu podřízení plní povinnosti své. B. má pravomoc
řádnou v celé diécési, udílí kněžím pro jednotlivé
osady pravomoc řádnou neb odkázanou; jemu náleží moc soudní u věcech
duchovních, kterou pomocí zvláštních sborů (soud církevní) neb zřízenců (officiales) vykonává. K uhražení
výloh se správou diécése spojených smí ukládati jisté církevní poplatky. Každý b.
jest povinen ve lhůtě 3 – 5 let vykonati cestu do
Říma (visitatio liminum)
aneb aspoň písemnou zprávu tam podati o své diécési. Odznaky biskupské moci jsou: prsten, berla, mitra,
biskupský kříž na hrdle (crux pectoralis),
talár fialové barvy, trůn biskupský o třech stupních ve chrámě stoličném; b. může na cestách míti oltář přenosný a na něm mši sv. sloužiti;
v domě biskupském má kapli s právem veřejnosti; při slavné mši b-em sloužené má uprostřed oltáře hořeti
sedmá svíce (septimum candelabrum);
též stát poskytuje b-ům jisté důstojnosti, na př.
členství v zastupitelských sborech. – Kdo na biskupství byl vysvěcen, nemá však
skutečné diécése, nazývá se b.
titulární. Tito titulární b-ové mají buď zvláštní
úkoly ve službě papežské stolice nebo ve službě státní, jako na př. vyslancové,
polní b-ové a pod., nebo jsou b-y t.
zv. světícími, kteří zastupují b-a neb arcibiskupa diécésního ve výkonech svěcení, na př. biřmování, svěcení
kněžstva, posvěcení chrámův a t.
p. Bvý.
katolík
slovo katolík,
katolický pochází z řeckého kat'holon, tzn. v celosti
výraz katholikos znamená řecky všeobecný, úplný
v křesťanském
starověku se výraz katolická církev používal ve smyslu „církev, která uchovává
víru v úplnosti“ oproti tzv. herezím (z řeckého hairesis
– výběr, resp. haireisthai – vybírat), které víru
předávaly „neúplně“ (tj. které si z celku víry jen něco „vybraly“)
od tzv. velkého
východního schizmatu r. 1054 se rozlišuje církev katolická (na západě,
sjednocená s papežem) a ortodoxní (na východě, pravoslavná)
k dalším
rozrůzněním v chápání pojmu katolická církev dochází v důsledku reformace
Tato stránka WWW je 21