Vztah filozofie k jiným formám vědění o světě

 

Filozofie a mýtus

Filozofie a náboženství

Filozofie a speciální vědy

 

Filozofie a mýtus

 

n      filozofie prošla dlouhým vývojem trvajícím minimálně pětadvacet století

n      evropská filozofická tradice má své počátky ve starověkém Řecku

n      tam byla filozofie poměrně dlouho pojímána a pěstována jako jakési všezahrnující vědění

n      starořečtí myslitelé ovládali zárodky mnoha vědních oborů, které se postupně vydělovaly z filozofie

n      byli mezi nimi vynikající matematikové, astronomové, lékaři, botanici, muzikologové atd.

n      v 6. a 5. století př. n. l. – pokusy o rozumový, objektivní a přirozený výklad lidského i přírodního světa

n      odlišoval se  od dosud převládajícího nábožensko-mytického chápání

n      slovo „mythos“ (mýtus) znamenalo původně „slovo“, „vyprávění“

n      mýtus byl pro archaickou společnost způsobem:

n      jak si vykládala svět

n      jak rozuměla věcem a jevům tvořícím nedílnou součást lidského života

n      mýtus odpovídal poměrně nízké úrovni vývojového stádia, k němuž tato archaická společnost dospěla

n      svědčil o málo rozvinutém a dosud nediferencovaném poznání

n      šesté století př. n. 1. – rozhodující mezník

n      vedle mýtu začal objevovat zcela nový druh "vyprávění" - tzv. „logos

n      výklad světa a postavení člověka v něm se již nezakládal na domněnkách a bájných představách

n      „začalo úsilí“ o to uchopit věci v jejich objektivitě, tzn. tak, jak jsou

n      mýtus - ještě dlouho působil na:

q     jednotlivé filozofické školy

q     na umění, např. na řeckou tragédii

n      filozofie - logos byla racionální, poněvadž vycházela z názoru:

q     že skutečnosti, jejíž součástí jsme i my lidé, je vlastní pevný řád

q     tento řád považovala nejenom za přiměřený lidskému rozumu, ale i za principiálně rozumově nahlédnutelný a pochopitelný

n      to, co je ovšem uchopitelné rozumem, nevyžaduje již výklad za použití nějakých nadpřirozených sil

q     proto se ve starověkém Řecku filozofie ustavovala ]akoprotipól k mýtu

n      vývoj od myticko-náboženského k racionálně filozofickému osvojování světa

n      aby obhájili své myšlenky a prokázali jejich význam pro celé společenství, museli již plně:

q     využívat racionálně logické argumentace

q     pracovat s poznatky nejrůznějšího druhu

q     formulovat vědecké hypotézy

 

Filozofie a náboženství

 

n      filozofie se zásadně odlišuje od náboženství

n      náb. je založeno na víře ve zjevení

n      pro náb. je charakteristické vědomí toho, že člověk se nachází ve vztahu k Bohu, jenž je chápán jako poslední Základ a Smysl všeho jsoucího

n      Bůh se podle náboženských představ stal člověku zjevným sám od sebe

n      je na člověku, aby si k němu zjednal přístup

q     o takovém dění, jež věřící považují za přinášející tzv. spásu, podávají svědectví staré mýty, tradice, posvátné knihy

n      to, co Bůh člověku zjevuje, závisí pouze na něm samotném, je situováno mimo sféru lidského rozumu – do oblasti nadrozumové

n      věřící člověk:

q     si uvědomuje závažnost náboženské víry

q     víra je boží dar a milost

q     K víře nepotřebuje rozum

n      problémem dodnes zůstává vztah vědění a víry

n      existuje několik možných přístupů:

n      1. filozofie a náboženství - vědění a víra ve skutečnosti nemají nic společného

q     vzájemně se neomezují, ani neovlivňují

q     vyvíjejí se a působí vedle sebe

q     např.  filozofie 20. století - novopozitivismu

n      2. jakákoliv neslučitelnost fil. a náb

q     jde o pozici "buď a nebo

q     např. Martin Luther x Ludvík Feuerbach

n      3. existuje jednota fil. a náb., vědění a víry.

q     např. Aurelius Augustinus, Tomáše G. Masaryk

q     stoupencem názoru, že náboženství a filozofie jsou sice dvě různé oblasti, ale že se nacházejí ve vzájemném vztahu, byl filozof a teolog epochy vrcholného středověku Tomáš Aquinský

 

Filozofie a věda

 

n      vztahem filozofie a speciálních věd se zabývali četní myslitelé v 19. a 20. století

n      svými kořeny však sahá tento problém mnohem dále

n      zabýval se jím mimo jiné jeden z největších filozofů všech dob -Aristoteles - ve starověku

n      Při zkoumání vztahu filozofie k jednotlivým vědám se postupně vyhraňovaly různé přístupy

n      1. jedni filozofové vlastně rozpouštěli filozofii ve vědách – fil. je součástí vědy, slouží k analýze toho, co věda dokazuje

n      2. jiní ve filozofii spatřovali jakousi završitelku výsledků všech věd, syntézu daností, které jednotlivé vědy shromáždily – fil. je poskytovatelem univerzálního výkladu

n      3. vyskytují se i tací myslitelé, kteří mezi filozofií a ostatními vědami vedli ostrou hranici – fil.  se vyvíjí zcela samostatně, má svůj zvláštní předmět zkoumání

q      18. století Immanuel Kant – filozofie sice vychází ze zkušenosti tak jako i každá věda, ovšem nesetrvává u ní a klade si otázku, jak je ona určitá zkušenost vůbec možná, jaké jsou podmínky možnosti zkušenosti

 

Tato stránka WWW je 2