Filozofie
a mýtus
Filozofie
a náboženství
Filozofie
a speciální vědy
Filozofie a mýtus
n
filozofie prošla
dlouhým vývojem trvajícím minimálně pětadvacet století
n
evropská filozofická
tradice má své počátky ve starověkém Řecku
n
tam byla filozofie
poměrně dlouho pojímána a pěstována jako jakési všezahrnující vědění
n
starořečtí myslitelé
ovládali zárodky mnoha vědních oborů, které se postupně vydělovaly z filozofie
n
byli mezi nimi
vynikající matematikové, astronomové, lékaři, botanici, muzikologové atd.
n
v 6. a 5. století př.
n. l. – pokusy o rozumový, objektivní a přirozený výklad lidského i přírodního
světa
n
odlišoval se od dosud převládajícího nábožensko-mytického
chápání
n
slovo „mythos“
(mýtus) znamenalo původně „slovo“, „vyprávění“
n
mýtus byl pro
archaickou společnost způsobem:
n
jak si vykládala svět
n
jak rozuměla věcem a
jevům tvořícím nedílnou součást lidského života
n
mýtus odpovídal poměrně
nízké úrovni vývojového stádia, k němuž tato archaická společnost dospěla
n
svědčil o málo
rozvinutém a dosud nediferencovaném poznání
n
šesté století př. n. 1.
– rozhodující mezník
n
vedle mýtu začal
objevovat zcela nový druh "vyprávění" - tzv. „logos“
n
výklad světa a
postavení člověka v něm se již nezakládal na domněnkách a bájných představách
n
„začalo úsilí“ o to
uchopit věci v jejich objektivitě, tzn. tak, jak jsou
n
mýtus - ještě dlouho
působil na:
q
jednotlivé filozofické
školy
q
na umění, např. na
řeckou tragédii
n
filozofie - logos byla
racionální, poněvadž vycházela z názoru:
q
že skutečnosti, jejíž
součástí jsme i my lidé, je vlastní pevný řád
q
tento řád považovala
nejenom za přiměřený lidskému rozumu, ale i za principiálně rozumově
nahlédnutelný a pochopitelný
n
to, co je ovšem
uchopitelné rozumem, nevyžaduje již výklad za použití nějakých nadpřirozených
sil
q
proto se ve starověkém
Řecku filozofie ustavovala ]akoprotipól k mýtu
n
vývoj od
myticko-náboženského k racionálně filozofickému osvojování světa
n
aby obhájili své
myšlenky a prokázali jejich význam pro celé společenství, museli již plně:
q
využívat racionálně
logické argumentace
q
pracovat s poznatky
nejrůznějšího druhu
q
formulovat vědecké
hypotézy
Filozofie a náboženství
n
filozofie se zásadně
odlišuje od náboženství
n
náb. je založeno na víře ve zjevení
n
pro náb. je
charakteristické vědomí toho, že člověk
se nachází ve vztahu k Bohu, jenž je chápán jako poslední Základ a Smysl
všeho jsoucího
n
Bůh se
podle náboženských představ stal člověku
zjevným sám od sebe
n
je na člověku, aby si k
němu zjednal přístup
q
o takovém dění, jež
věřící považují za přinášející tzv. spásu, podávají svědectví staré mýty,
tradice, posvátné knihy
n
to, co Bůh člověku zjevuje, závisí pouze na
něm samotném, je situováno mimo sféru
lidského rozumu – do oblasti nadrozumové
n
věřící člověk:
q
si uvědomuje závažnost
náboženské víry
q
víra je boží dar a
milost
q
K víře nepotřebuje
rozum
n
problémem dodnes
zůstává vztah vědění a víry
n
existuje několik
možných přístupů:
n
1. filozofie a
náboženství - vědění a víra ve skutečnosti nemají
nic společného
q
vzájemně se neomezují,
ani neovlivňují
q
vyvíjejí se a působí
vedle sebe
q
např. filozofie 20. století - novopozitivismu
n
2. jakákoliv neslučitelnost fil. a náb
q
jde o pozici "buď
a nebo
q
např. Martin Luther x
Ludvík Feuerbach
n
3. existuje jednota fil. a náb., vědění a víry.
q
např. Aurelius
Augustinus, Tomáše G. Masaryk
q
stoupencem názoru, že
náboženství a filozofie jsou sice dvě různé oblasti, ale že se nacházejí ve
vzájemném vztahu, byl filozof a teolog epochy vrcholného středověku Tomáš
Aquinský
Filozofie a věda
n
vztahem filozofie a
speciálních věd se zabývali četní myslitelé v 19. a 20. století
n
svými kořeny však sahá
tento problém mnohem dále
n
zabýval se jím mimo
jiné jeden z největších filozofů všech dob -Aristoteles - ve starověku
n
Při zkoumání vztahu
filozofie k jednotlivým vědám se postupně vyhraňovaly různé přístupy
n
1. jedni filozofové
vlastně rozpouštěli filozofii ve vědách – fil. je součástí vědy, slouží
k analýze toho, co věda dokazuje
n
2. jiní ve filozofii
spatřovali jakousi završitelku výsledků všech věd, syntézu daností, které
jednotlivé vědy shromáždily – fil. je poskytovatelem univerzálního výkladu
n
3. vyskytují se i tací
myslitelé, kteří mezi filozofií a ostatními vědami vedli ostrou hranici – fil. se vyvíjí zcela samostatně, má svůj
zvláštní předmět zkoumání
q 18. století Immanuel Kant – filozofie sice vychází ze
zkušenosti tak jako i každá věda, ovšem nesetrvává u ní a klade si otázku, jak
je ona určitá zkušenost vůbec možná, jaké jsou podmínky možnosti zkušenosti
Tato stránka WWW je 2