Období patristiky, církevní otcové
II.
Styky křesťanství s antickou filozofií
Výchozí myšlenková a
ideologická situace
Antika |
|
Křesťanství |
Duchovní a sociální protiklad |
||
teoreticky vzdělaný
jedinec |
|
zavrhování všeho světského |
upřednostňování smyslového
požitku |
|
zvěstování zániku světa |
vzdělanci křesťanstvím
pohrdají – je pro ně pohanstvím |
|
příchod Božího království |
|
|
nižší vrstvy nebyly „klasicky“
vzdělány |
|
|
první křesťané nemluvili
řecky ani latinsky (mimo Itálii) |
pokud se má křesťanství prosadit, musí
hovořit ke vzdělancům a to:
pomocí vzdělanců
pomocí řečtiny a latiny
první kdo tak učinili byli vzdělanci –
apologeti
apologeti (slovníková definice)
křesťanští
autoři 2. – 3. stol.
obhájci
křesťanství, polemizující s gnosticismem a pohanskými kritiky a hájící křesťany
před nespravedlivými nařčeními ze strany římského státu
k
obhajobě a objasnění obsahu víry často využívali řecké filozofie (zejm. platónismus
a novoplatónismus)
jejich
odkaz rozvíjí patristika
nejvýznamnější
apologeti:
Justin
Mučedník, Tertullianus a jiní
Justin Mučedník [justýn], Iústínos
Martyr (slovníková definice)
Tertullianus, Quintus Septimius
Florens Tertullianus (slovníková definice)
dalšími učenci jsou:
Kléméns a Origénés – alexandrijská katechetická
škola
vytvořili teologii jako vědu
stanovili pořadí věd a na vrchol
postavili teologii
jestliže se vědy musí podřídit filozofii,
jsou „děvečkami“ filozofie, musí se filozofie stejně tak podřídit teologii
Kléméns z Alexandrie (slovníková
definice)
* kolem 150, † před 215, řecký
křesťanský spisovatel, teolog a filozof
představitel alexandrijské katechumenické
školy
katechumen
čekatel křtu
původně v křesťanství převažoval křest na
základě víry a vědomého osobního obrácení
křtili se tedy dospělí, resp. schopní užívat
rozum
připravovali se dlouhodobým, i několikaletým
katechumenátem
snažil se uvést do souladu křesťanské učení s
pohanskou filozofickou tradicí
zdůrazňoval, že křesťanská víra je blízká
řecké filozofii, zejm. platónské a stoické
pravá filozofie neodporuje víře, ale pozvedá
ji k vyššímu duchovnímu poznání
je vychovatelkou vedoucí ke Kristu
působením Slova (Logu), které je Synem Božím,
dochází k vnitřnímu osvícení člověka
stoupenec umírněné askeze
k nejvýznamnějším dílům patří
eticko-filozofické pojednání Strómateis (Koberce) a Paidagógos
(Učitel)
Órigenés (slovníková definice)
* asi 185, † 254, řecký křesťanský
teolog a filozof
od roku 203 představený alexandrijské
katechumenické školy
teologii pojímal jako vědecký systém
Bůh nejdříve stvořil duchovní bytosti; ty od
něj odpadly, a Bůh je uvrhl do tělesného světa
Kristus totožný s Logem (Slovem) má jako
metafyzický princip i kosmologickou funkci; byl vyslán, aby vedl vše stvořené
zpět k Bohu, v němž zanikne vše hmotné
Logos se nemusí projevit jen jednou provždy v Kristu
existuje možnost opětovného pádu, vykoupení a
spojení s Bohem
církví odmítnuta mj. jeho myšlenka o
podřízenosti Krista Bohu Otci, učení o preexistenci duše a souvěčnosti světa s Bohem
jeho literární dílo zahrnovalo 2 000 spisů
dogmatického, exegetického a apologetického charakteru, z nichž pouze část se
dochovala
mj. autor prvního kritického vydání Starého
zákona (Hexaplá), v němž vedle sebe postavil původní hebrejský text
s několika řeckými překlady
klasická (antická) a křesťanská tradice se
sjednocují v latinském překladu bible - Vulgáta
Tato stránka WWW je 19