Řecká a římská filozofie po Aristotelovi

 

Marcus Tullius Cicero

 

IV. Eklektici

1.    Římský eklekticismus

2.    Alexandrijský eklekticismus

 

1. Římský eklekticismus

 

*  v oblasti filozofie docházelo ke sbližování a mísení škol

*        Římská říše spojovala římské, řecké a orientální prvky

*  mísení filozofických směrů podporoval dvě okolnosti:

*        1. všechny fil. systémy – stoicismus, epikureismus, platónská a aristotelovská fil. – pocházely z Řecka

*        nebyly vytvořeny samotnými Římany

*        Říman se snažil všechny nezaujatě zkoumat a vybírat si z nich to nejlepší

*        proto eklektik – doslova vyběrač

*        2. Římané byli velmi praktičtí

*        nepojímali filozofii jen samoúčelně – jako fil.

*        fil. jim byla praktickým prostředkem k orientaci ve světě

*        vybírali tak to, co se jim nejvíce hodilo a spojovali několik myšlenek v jeden celek

Marcus Tullius Cicero

Ø      * 3. 1. 106 př. n. l., † 7. 12. 43 př. n. l.

Ø      římský politik, spisovatel, filozof a řečník

Ø      vychovaný v Řecku

Ø      spisy – vykládal v nich své filozofické názory:

Ö  Akademická zkoumání

Ö  O nejvyšším dobru a zlu

Ö  O povinnostech

Ö  O přirozenosti bohů

Ø      základem spisů je skepticismus

Ø      v roce 75 př. n. l. jako kvestor v západní Sicílii vedl spor s prokonzulem Gaiem Corneliem Verrem a dosáhl jeho odsouzení (Řeči proti Verrovi)

Ø      63 jako konzul potlačil Catilinovo spiknutí (Čtyři řeči proti Catilinovi)

Ø      začátkem 50. let jej však tento čin přivedl do vyhnanství

Ø      za 1. triumvirátu se postavil na stranu Pompeiovu a po Caesarově vítězství se stáhl do ústraní

Ø      po jeho smrti mluvčí senátorské strany, ostře vystupoval proti M. Antoniovi (Filipické řeči proti M. Antoniovi), na jehož rozkaz byl zavražděn

Ø      ve spise O řečníku formuloval jednu z klasických charakteristik historie jako „učitelky života“

Ö  v tomto a v dalších rétorických spisech představil ideál řečníka jako všestranně vzdělané osoby, spojující mravnost a široký rozhled literární a filozofický

v     popularizoval řeckou filozofii v Římě, aniž se pokoušel o vlastní řešení hlubších otázek; zasloužil se o vytvoření latinské filozofické terminologie

v     hlásil se k umírněné skepsi nové Akadémie, ale eklekticky přijímal i myšlenky jiných filozofických směrů

v     důraz kladl zejm. na etickou problematiku (Hovory tuskulské)

v     v politicko-filozofických spisech (O státě, O zákonech) prosazoval návrat k římské ústavě, platné do 2. stol. př. n. l.

v     jeho dílo završilo proces syntézy řecké vzdělanosti a římské kulturní tradice

v     významně přispěl k zušlechtění latinského jazyka; jeho literární styl se stal vzorem pro pozdější latinské spisovatele

 

2. Alexandrijský eklekticismus

 

*  Alexandrie (Egypt) se stala kulturním centrem východního Středomoří

*  dochází zde k mísení řecké a orientální kultury, filozofie + náboženská žídovská tradice

*        Starý zákon byl přeložen do řečtiny – tzv. Septuaginta

*        Židé spojovali věrnost k náboženské tradici s řeckou vzdělaností a otevřeností (k jiným výkladům o vzniku světa)

Filón Alexandrijský

Ø      asi 20 př. n. l., † asi 50 n. l.

Ø      významný náboženský filozof píšící řecky – sám byl Žid – tzv. helenizovaný

Ö  ideový mluvčí helénistických Židů

Ø      39 – 40 vedl poselstvo Židů k římskému císaři Caligulovi

v     na jedné straně za jediný zdroj skutečné moudrosti pokládal Starý zákon (vykládal jej alegorickým způsobem, aby vystihl jeho vnitřní smysl)

Ø      jedině v něm je zjevena jediná pravda

Ø      stejně tak je pravda zjevena ve svatých spisech Židů

v     na straně druhé přistoupil na to, že Platón, Aristoteles a stoikové našli svou pravdu – pravdu filozofickou

Ø      F.A. si pomáhá myšlenkou, že knihy Mojžíšovy byly známy Řekům již za starých dob a řečtí myslitelé z nich čerpali

Ö  aby přiblížil řeckou fil. s židovstvím, vykládá Starý zákon alegoricky – přenesený, obrazný význam

v     na straně třetí existuje ještě jeden pramen poznání, ten je nejdůležitější – osvícení

Ø      přichází bezprostředně od boha

v     pojetí boha podle F.A. se značně vzdaluje od představy Starého zákona

Ø      bůh je zbaven všech lidských vlastností

Ø      je neurčitelný a nepoznatelný

Ø      kraluje nade vším v nedosažitelné dálce

Ø      důstojnosti takového boha by odporovalo, kdyby se dotýkal při stvoření světa nějaké látky

v     bůh používá při naplňování své vůle zprostředkujících sil – nazývá je ideje

Ø      navazuje na Platóna

Ö  ale souhrnem idejí je logos – rozum vládnoucí světu

Ö  logos není identický s bohem

x    zaujímá druhé místo po bohu – jde o syna božího

x    syn boží je prostředníkem mezi bohem a člověkem, je přímluvcem čluvěka u boha

v     za nejvyšší stupeň poznání pokládal extázi, při níž do lidské duše proniká božský dech

Ø      extáze

Ö  mimořádný citový stav, v němž na základě mystického zážitku přestává přirozená činnost smyslů a člověk je „vytržen ze sebe sama“

v     jeho učení je důležitým spojníkem řecké filozofie a křesťanství

 

 

Tato stránka WWW je 15