Řecká a římská filozofie po Aristotelovi

 

III. Skeptikové

1. Společenská situace

2. Skeptikové

Epoché, trópy, fainomena

Představitelé

Pyrrhón z Elidy

Tímon z Fleiúntu

Ainesidémos z Knóssu

Sextos Empeirikos

 

1. Společenská situace

 

*  stejná situace jako v případě doby před sofisty

*        existence mnoha rozmanitých fil. škol

*        nekritické prosazování každé jednotlivé školy

*  proto vzniká nový fil. směr skepticismus

*        vzhledem k tomu, že je tak velké množství fil. škol, ale i velké množství náboženských směrů je objektivní a absolutní poznání nemožné

*  rozlišují se tři období skeptické fil.

1.      starší skepse – Pyrrhón

2.      střední skepse – Arkesiláos a Karneadés

*  nazývaná též akademická skepse

*  hlavním střediskem byla platónská Akademie

3.      mladší skepse – Ainesidémos

*  žil v době narození Krista

4.      *  mimo toto dělení stojí Sextos Empirikos

*        jsou nejdokonaleji dochována jeho díla

*        žil mnohem později – okolo r. 200 n. l.

*  charakteristická pro antickou skepsi je:

1.      nauka o tropech

*  hlediska, která dokazují nepoznatelnost pravdy

2.      zdržení se soudu

*  je předpokladem dosažení radostného a neotřesitelného duševního klidu

*        stejný etický základ jako u stoiků a epikurejců

 

2. Skeptikové - skepticismus

 

v     představitelé řeckého filozofického směru (skepticismu), založeného ve 4. stol. př. n. l. Pyrhónem z Élidy, literárně vyjádřeného v díle jeho žáka Tímona z Fléiuntu

Ø      Pyrrhón z Élidy

Ö  * asi 360 př. n. l., † 270 př. n. l., řecký filozof

Ö  zakladatel skepticismu jako filozofického směru

Ö  povaha věcí je podle Pyrrhóna nepoznatelná, proto se k nim máme chovat lhostejně a zdržovat se úsudku, čímž dosáhneme duševního klidu a vyrovnanosti (viz též ataraxie)

Ø      Tímón [týmón] z Fleiúntu

Ö  * asi 320, † 230, řecký filozof

Ö  představitel skepticismu

Ö  žák Pyrrhóna z Élidy, jehož učení zaznamenal ve svých spisech

Ö  psal i dramata a pamflety

Ö  z jeho díla dochovány pouze zlomky

Ø      skeptikové soudili, že člověk poznává pouze jevy (fainomena), které vznikají působením věcí na jeho smysly a myšlení

Ö  fenomén, z řeckého phainomenon – jev

x    jev postihovaný našimi smysly (na rozdíl od noumenu, rozumem poznatelné podstaty jevu) a daný v naší zkušenosti

x    to, co se člověku samo ukazuje, a tak, jak se to samo ukazuje (pokud možno očištěno od lidských přání, představ, potřeb

v     jednoznačné názory lze proto mít pouze o jevech; na všechno ostatní, co je „nezjevné“, jsou možné rozdílné názory mající stejnou hodnotu

v     od filozofa je tedy třeba vyžadovat „zdržení se“ (epoché) úsudku o podstatě věcí, které je zároveň prostředkem k dosažení duševního klidu

Ø      epoché

Ö  řecky zdržení se , zadržení – hlavní princip řeckého skepticismu

Ö  požadavek zdržení se úsudku o objektivní povaze věcí

v     své myšlenky skeptikové později vyjadřovali v souborech argumentů (viz též trópy), jejichž počet i obsah byl u jednotlivých autorů rozdílný

Ø      trópy

Ö  argumenty, jimiž skeptikové odůvodňovali nemožnost obecně platného poznání a z ní vyplývající nutnost zdržení se (epoché) úsudku o podstatě věcí

Ö  první soustavu 10 trópů vytvořil Ainesidémos z Knóssu

Ö  prokazoval jimi relativnost a subjektivnost smyslového vnímání

v     filozofy, kteří zastávali názor, že rozumové poznání přesahuje oblast jevů, označovali skeptikové za dogmatiky

v     filozofická skepse byla jedním z projevů kritické reflexe výsledků řecké filozofie, a proto se nerozvíjela pouze v rámci jedné školy

v     prvky skepse se objevily již u některých sofistů, u Sókrata a Platóna, skeptická stanoviska později převládla i v myšlení střední a nové Akadémie

v     v 1. stol. př. n. l. rozpracoval pyrrhónskou skepsi v ucelenou soustavu Ainesidémos z Knóssu

Ø      Ainesidémos z Knóssu

Ö  asi 1. stol. př. n. l., řecký filozof; představitel skepticismu

Ö  základy skepse formuloval jako první v deseti tzv. trópech, tj. odůvodněních, proč je třeba se zdržet úsudku o podstatě věcí

Ö  obsah jeho spisů znám jen z pozdějšího krátkého výtahu, malého počtu zlomků a z nepřímých zpráv

v     konečnou podobu učení skeptiků získalo ve spisech Sexta Empeirika, které se jako jediné z bohaté literární produkce řeckých skeptiků dochovaly

Ø      Sextos Empeirikos, Sextus Empiricus

Ö  asi 3. stol., řecký filozof a lékař; stoupenec skepticismu a empirismu proti dogmatismu

Ö  nebyl samostatným myslitelem, ale jeho tři dochované spisy jsou mimořádně cenným pramenem informací o filozofických a vědeckých naukách jeho doby

 

Deset tropů (okolnosti, které ovlivňují naše poznání):

  1. relativita poznání vzhledem k biologickému druhu;

- rozdílnost živých bytostí obecně
  1. individuální lidské přirozenosti;

- rozdílnost lidí
  1. každý smysl poznává různé kvality, smysly jsou nesrovnatelné - jaká pak je věc samotná?

- odlišnost smyslových orgánů
  1. aktuální stav (zdraví - nemoc, radost - zármutek) ovlivňuje to, jak se nám věci jeví;

- rozdílnost subjektivních stavů (nálada atd.)
  1. kulturní rozdíly způsobují rozdílnost mravních názorů;

- rozdílnost postavení, vlastnosti a místního okolí objektu
  1. směšování a spojování - nikdy nevnímáme předmět izolovaně od okolí;

- smíšení s tím, co je jiného druhu
  1. klamy perspektivy - vnímané věci se jeví různě podle své polohy v prostoru;

- odlišné účinky objektů podle kvanta (množství) a kompozice (složení)
  1. věci na nás působí jinak v malém množství, jinak ve velkém;

- relativnost všech jevů a vjemů
  1. hodnocení jevů podle jejich výskytu - déšť na poušti je chápán jako něco zvláštního;

- častnost nebo řídkost dojmů
  1. pojmy "větší", "lehké", "horní", "pravé" jsou pojmy vztahové, neříkají nic o věci samotné, nýbrž pouze o jejím vztahu k protikladu (menší, těžké, dolní, levé).

- různost výchovy, zvyku, mravu, náboženských a filozofických názorů

 

Tato stránka WWW je 14