|
|
|
|
|
|
Seneca |
Marcus Aurelius |
Zénon z Kitia na Kypru |
Řecká a římská filozofie po Aristotelovi
I.
Stoikové
v
stoupenci nejvlivnějšího
řecko - římskeho filozofického směru období helénismu, založeného kolem roku
300 př. n. l. Zénónem z Kitia
x
Zénón z Kitia na
Kypru
¨
* 332 př. n. l.,
† 262 př. n. l., řecký filozof
¨
zakladatel stoické
školy (viz též stoikové)
¨
v mládí se zabýval obchodem,
po ztrátě majetku se věnoval filozofii
¨
obsah jeho spisů je
znám jen z nepřímých zpráv
v
název odvozen podle
athénské sloupové síně zdobené malbami (tzv. stoá poikilé), kde Zénón přednášel
x
stoa
¨
monumentální sloupová
síň ve funkci společenského, úředního i obchodního centra, lemující náměstí i
hlavní komunikace antických měst; často zdobená plastikami a malbami
v
základní myšlenky
stoického učení formulovala tzv. stará stoa (Zénón z Kitia,
Kleanthés, Chrýsippos)
v
představitelé střední
stoy (Panaitios, Poseidónios) a
v
pozdní stoy (Seneca, Epiktétos, Marcus Aurelius)
Ø
přizpůsobovali učení
starých stoiků duchovní atmosféře své doby a doplňovali je novými poznatky
v
filozofii stoikové
dělili na logiku, fyziku a etiku, kterou pokládali za hlavní disciplínu
v
logika
Ø
v logice navázali na
výsledky svých předchůdců (zejm. megarské školy) a vytvořili logický
systém, který znamenal nový stupeň vývoje této vědy (viz též logika antická)
x
megarská škola
¨
jedna z tzv. malých
sókratovských škol
¨
pravděpodobně již před
koncem 5. stol. př. n. l. ji založil Sókratův žák Eukleidés z Megar, který ve
své filozofii spojoval některé Sókratovy myšlenky s učením elejské školy
¨
dalšími významnými
představiteli megarské školy byli Eubúlidés, Stilpón z Megar, Diodóros Kronos a
jeho žák Filón z Megar, kteří se zabývali především logickou problematikou,
zvláště logickými paradoxy, sofismaty a některými úseky výrokové logiky
Ø
do logiky zahrnuli i
gramatiku a teorii poznání
Ø
za základní zdroj
poznání pokládali smyslové vjemy, z nichž se utváří zkušenost, která umožňuje
vznik pojmů
v
fyzika
Ø
ve fyzice spojili
Hérakleitovy názory s myšlenkami Aristotelovy přírodní filozofie a přetvořili
je ve vlastní učení o ohni jako podstatě světa
Ø
v ohni rozeznávali stránku
činnou, jež je životodárným dechem (pneuma), totožným s duší (psýché) a
rozumem (logos) světa, a stránku trpnou, projevující se v podobě
čtyř živlů (oheň, vzduch, voda, země)
Ø
svět má tedy jednu společnou duši a rozum,
takže je ve svém celku jednou živou a rozumovou bytostí
Ø
v souladu s tím pokládali
stoikové duše jednotlivých živočichů za částice světové
duše
Ø
světovém rozumu
soudili, že proniká vším, a ztotožňovali ho s Bohem, osudem, nutností a
spravedlností
Ø
ze světového dění zcela
vylučovali náhodu; byli přesvědčeni, že vše se děje nejen
nutně, ale i rozumně
Ø
celé vesmírné dění
pokládali za cyklický proces, v němž se střídají období proměn
světa v čistý oheň (tzv. světové požáry) s obdobími opětovného rozrůznění
tohoto ohně v jednotlivé přírodní látky a bytosti
Ø
všechny děje se podle
stoiků v každém cyklu přesně opakují
v
etika
Ø
etika stoiků vycházela
ze základních myšlenek jejich fyziky; protože všichni lidé
jsou částkami téhož ohně a mají stejný rozum, jsou
si nutně od přírody rovni a jsou určeni k pospolitému životu ve
společné vlasti, jíž je celý vesmír
Ø
člověk má „žít ve
shodě s přírodou“, tj. jednat ve shodě s vlastní přirozeností a s řádem
světa, a dosáhnout tak duševního klidu (ataraxia)
x
ataraxie
¨
ataraxiá –
neotřesitelnost
¨
etický pojem řecké
filozofie; neochvějnost, naprostá duševní rovnováha, klid; nezbytná podmínka
štěstí
¨
někdy používáno ve
významu lhostejnosti k dobru i ke zlu
Ø
to vyžaduje poznání
světového řádu, takže jen moudří lidé jsou skutečně svobodnými občany světa,
oproštěnými od špatností a z nich pramenícího neklidu
Ø
všechny věci
nezávislé na vůli jednotlivce pokládali (podobně jako stoupenci
kynické školy) za lhostejné pro získání ctnosti
x
kynická škola
¨
kynikové – řecký
filozofický směr patřící k tzv. malým sókratovským školám
¨
založena koncem 5.
stol. př. n. l. Antisthenem; další významní představitelé Diogenés ze Sinópy a
Kratés z Théb (asi 365 – 285) aj.
¨
jejich učení bylo reakcí
na mravní a společenskou krizi athénské demokracie
¨
v návaznosti na Sókrata
považovali ctnost za jediné dobro a věřili v její naučitelnost
¨
vše, co se přímo
nevztahovalo ke ctnosti a záviselo na vnějších okolnostech (např. majetek,
ale i zdraví a svoboda), pokládali za lhostejné
¨
ke ctnosti a
štěstí vede především soběstačnost, maximální omezení
tělesných potřeb a tužeb i vztahů k ostatním lidem
¨
odmítali společenské instituce včetně státu a vybízeli
k návratu k přirozenému životu
¨
u pozdějších kyniků
(Bión z Borysthenu, Menippos z Gadar) se důraz přesouval z požadavku omezování
potřeb na přizpůsobivost všem okolnostem
¨
název buď podle
athénského gymnázia Kynosarges, kde Antisthenés učil, nebo podle řeckého slova
„kyón“ (pes)
¨
zkreslením motivů
jejich učení a jednání vznikl termín cynismus
Ø
z tradiční morálky
zdůrazňovali pojem povinnosti
v
stoická etika nalezla
četné příznivce v helénistickém světě i v Římě, kde se v dobách jeho vnitřních
krizí stávala hlavní duchovní oporou zejm. vzdělanců a zpočátku konkurovala
křesťanství (které však i ovlivnila)
Tato stránka WWW je 12