Seneca	Marcus Aurelius	Zénon z Kitia na Kypru

Řecká a římská filozofie po Aristotelovi

I. Stoikové

v stoupenci nejvlivnějšího řecko - římskeho filozofického směru období helénismu, založeného kolem roku 300 př. n. l. Zénónem z Kitia

x Zénón z Kitia na Kypru

¨ * 332 př. n. l., † 262 př. n. l., řecký filozof

¨ zakladatel stoické školy (viz též stoikové)

¨ v mládí se zabýval obchodem, po ztrátě majetku se věnoval filozofii

¨ obsah jeho spisů je znám jen z nepřímých zpráv

v název odvozen podle athénské sloupové síně zdobené malbami (tzv. stoá poikilé), kde Zénón přednášel

x stoa

¨ monumentální sloupová síň ve funkci společenského, úředního i obchodního centra, lemující náměstí i hlavní komunikace antických měst; často zdobená plastikami a malbami

v základní myšlenky stoického učení formulovala tzv. stará stoa (Zénón z Kitia, Kleanthés, Chrýsippos)

v představitelé střední stoy (Panaitios, Poseidónios) a

v pozdní stoy (Seneca, Epiktétos, Marcus Aurelius)

Ø přizpůsobovali učení starých stoiků duchovní atmosféře své doby a doplňovali je novými poznatky

v filozofii stoikové dělili na logiku, fyziku a etiku, kterou pokládali za hlavní disciplínu

v logika

Ø v logice navázali na výsledky svých předchůdců (zejm. megarské školy) a vytvořili logický systém, který znamenal nový stupeň vývoje této vědy (viz též logika antická)

x megarská škola

¨ jedna z tzv. malých sókratovských škol

¨ pravděpodobně již před koncem 5. stol. př. n. l. ji založil Sókratův žák Eukleidés z Megar, který ve své filozofii spojoval některé Sókratovy myšlenky s učením elejské školy

¨ dalšími významnými představiteli megarské školy byli Eubúlidés, Stilpón z Megar, Diodóros Kronos a jeho žák Filón z Megar, kteří se zabývali především logickou problematikou, zvláště logickými paradoxy, sofismaty a některými úseky výrokové logiky

Ø do logiky zahrnuli i gramatiku a teorii poznání

Ø za základní zdroj poznání pokládali smyslové vjemy, z nichž se utváří zkušenost, která umožňuje vznik pojmů

v fyzika

Ø ve fyzice spojili Hérakleitovy názory s myšlenkami Aristotelovy přírodní filozofie a přetvořili je ve vlastní učení o ohni jako podstatě světa

Ø v ohni rozeznávali stránku činnou, jež je životodárným dechem (pneuma), totožným s duší (psýché) a rozumem (logos) světa, a stránku trpnou, projevující se v podobě čtyř živlů (oheň, vzduch, voda, země)

Ø svět má tedy jednu společnou duši a rozum, takže je ve svém celku jednou živou a rozumovou bytostí

Ø v souladu s tím pokládali stoikové duše jednotlivých živočichů za částice světové duše

Ø světovém rozumu soudili, že proniká vším, a ztotožňovali ho s Bohem, osudem, nutností a spravedlností

Ø ze světového dění zcela vylučovali náhodu; byli přesvědčeni, že vše se děje nejen nutně, ale i rozumně

Ø celé vesmírné dění pokládali za cyklický proces, v němž se střídají období proměn světa v čistý oheň (tzv. světové požáry) s obdobími opětovného rozrůznění tohoto ohně v jednotlivé přírodní látky a bytosti

Ø všechny děje se podle stoiků v každém cyklu přesně opakují

v etika

Ø etika stoiků vycházela ze základních myšlenek jejich fyziky; protože všichni lidé jsou částkami téhož ohně a mají stejný rozum, jsou si nutně od přírody rovni a jsou určeni k pospolitému životu ve společné vlasti, jíž je celý vesmír

Ø člověk má „žít ve shodě s přírodou“, tj. jednat ve shodě s vlastní přirozeností a s řádem světa, a dosáhnout tak duševního klidu (ataraxia)

x ataraxie

¨ ataraxiá – neotřesitelnost

¨ etický pojem řecké filozofie; neochvějnost, naprostá duševní rovnováha, klid; nezbytná podmínka štěstí

¨ někdy používáno ve významu lhostejnosti k dobru i ke zlu

Ø to vyžaduje poznání světového řádu, takže jen moudří lidé jsou skutečně svobodnými občany světa, oproštěnými od špatností a z nich pramenícího neklidu

Ø všechny věci nezávislé na vůli jednotlivce pokládali (podobně jako stoupenci kynické školy) za lhostejné pro získání ctnosti

x kynická škola

¨ kynikové – řecký filozofický směr patřící k tzv. malým sókratovským školám

¨ založena koncem 5. stol. př. n. l. Antisthenem; další významní představitelé Diogenés ze Sinópy a Kratés z Théb (asi 365 – 285) aj.

¨ jejich učení bylo reakcí na mravní a společenskou krizi athénské demokracie

¨ v návaznosti na Sókrata považovali ctnost za jediné dobro a věřili v její naučitelnost

¨ vše, co se přímo nevztahovalo ke ctnosti a záviselo na vnějších okolnostech (např. majetek, ale i zdraví a svoboda), pokládali za lhostejné

¨ ke ctnosti a štěstí vede především soběstačnost, maximální omezení tělesných potřeb a tužeb i vztahů k ostatním lidem

¨ odmítali společenské instituce včetně státu a vybízeli k návratu k přirozenému životu

¨ u pozdějších kyniků (Bión z Borysthenu, Menippos z Gadar) se důraz přesouval z požadavku omezování potřeb na přizpůsobivost všem okolnostem

¨ název buď podle athénského gymnázia Kynosarges, kde Antisthenés učil, nebo podle řeckého slova „kyón“ (pes)

¨ zkreslením motivů jejich učení a jednání vznikl termín cynismus

Ø z tradiční morálky zdůrazňovali pojem povinnosti

v stoická etika nalezla četné příznivce v helénistickém světě i v Římě, kde se v dobách jeho vnitřních krizí stávala hlavní duchovní oporou zejm. vzdělanců a zpočátku konkurovala křesťanství (které však i ovlivnila)

Tato stránka WWW je 12