Seneca

Marcus Aurelius

Zénon z Kitia na Kypru

 

 

Řecká a římská filozofie po Aristotelovi

 

I. Stoikové

 

v     stoupenci nejvlivnějšího řecko - římskeho filozofického směru období helénismu, založeného kolem roku 300 př. n. l. Zénónem z Kitia

x    Zénón z Kitia na Kypru

¨      * 332 př. n. l., † 262 př. n. l., řecký filozof

¨      zakladatel stoické školy (viz též stoikové)

¨      v mládí se zabýval obchodem, po ztrátě majetku se věnoval filozofii

¨      obsah jeho spisů je znám jen z nepřímých zpráv

v     název odvozen podle athénské sloupové síně zdobené malbami (tzv. stoá poikilé), kde Zénón přednášel

x    stoa

¨      monumentální sloupová síň ve funkci společenského, úředního i obchodního centra, lemující náměstí i hlavní komunikace antických měst; často zdobená plastikami a malbami

v     základní myšlenky stoického učení formulovala tzv. stará stoa (Zénón z Kitia, Kleanthés, Chrýsippos)

v     představitelé střední stoy (Panaitios, Poseidónios) a

v     pozdní stoy (Seneca, Epiktétos, Marcus Aurelius)

Ø      přizpůsobovali učení starých stoiků duchovní atmosféře své doby a doplňovali je novými poznatky

v     filozofii stoikové dělili na logiku, fyziku a etiku, kterou pokládali za hlavní disciplínu

v     logika

Ø      v logice navázali na výsledky svých předchůdců (zejm. megarské školy) a vytvořili logický systém, který znamenal nový stupeň vývoje této vědy (viz též logika antická)

x    megarská škola

¨      jedna z tzv. malých sókratovských škol

¨      pravděpodobně již před koncem 5. stol. př. n. l. ji založil Sókratův žák Eukleidés z Megar, který ve své filozofii spojoval některé Sókratovy myšlenky s učením elejské školy

¨      dalšími významnými představiteli megarské školy byli Eubúlidés, Stilpón z Megar, Diodóros Kronos a jeho žák Filón z Megar, kteří se zabývali především logickou problematikou, zvláště logickými paradoxy, sofismaty a některými úseky výrokové logiky

Ø      do logiky zahrnuli i gramatiku a teorii poznání

Ø      za základní zdroj poznání pokládali smyslové vjemy, z nichž se utváří zkušenost, která umožňuje vznik pojmů

v     fyzika

Ø      ve fyzice spojili Hérakleitovy názory s myšlenkami Aristotelovy přírodní filozofie a přetvořili je ve vlastní učení o ohni jako podstatě světa

Ø      v ohni rozeznávali stránku činnou, jež je životodárným dechem (pneuma), totožným s duší (psýché) a rozumem (logos) světa, a stránku trpnou, projevující se v podobě čtyř živlů (oheň, vzduch, voda, země)

Ø      svět má tedy jednu společnou duši a rozum, takže je ve svém celku jednou živou a rozumovou bytostí

Ø      v souladu s tím pokládali stoikové duše jednotlivých živočichů za částice světové duše

Ø      světovém rozumu soudili, že proniká vším, a ztotožňovali ho s Bohem, osudem, nutností a spravedlností

Ø      ze světového dění zcela vylučovali náhodu; byli přesvědčeni, že vše se děje nejen nutně, ale i rozumně

Ø      celé vesmírné dění pokládali za cyklický proces, v němž se střídají období proměn světa v čistý oheň (tzv. světové požáry) s obdobími opětovného rozrůznění tohoto ohně v jednotlivé přírodní látky a bytosti

Ø      všechny děje se podle stoiků v každém cyklu přesně opakují

v     etika

Ø      etika stoiků vycházela ze základních myšlenek jejich fyziky; protože všichni lidé jsou částkami téhož ohně a mají stejný rozum, jsou si nutně od přírody rovni a jsou určeni k pospolitému životu ve společné vlasti, jíž je celý vesmír

Ø      člověk má „žít ve shodě s přírodou“, tj. jednat ve shodě s vlastní přirozeností a s řádem světa, a dosáhnout tak duševního klidu (ataraxia)

x    ataraxie

¨      ataraxiá – neotřesitelnost

¨      etický pojem řecké filozofie; neochvějnost, naprostá duševní rovnováha, klid; nezbytná podmínka štěstí

¨      někdy používáno ve významu lhostejnosti k dobru i ke zlu

Ø      to vyžaduje poznání světového řádu, takže jen moudří lidé jsou skutečně svobodnými občany světa, oproštěnými od špatností a z nich pramenícího neklidu

Ø      všechny věci nezávislé na vůli jednotlivce pokládali (podobně jako stoupenci kynické školy) za lhostejné pro získání ctnosti

x    kynická škola

¨      kynikové – řecký filozofický směr patřící k tzv. malým sókratovským školám

¨      založena koncem 5. stol. př. n. l. Antisthenem; další významní představitelé Diogenés ze Sinópy a Kratés z Théb (asi 365 – 285) aj.

¨      jejich učení bylo reakcí na mravní a společenskou krizi athénské demokracie

¨      v návaznosti na Sókrata považovali ctnost za jediné dobro a věřili v její naučitelnost

¨      vše, co se přímo nevztahovalo ke ctnosti a záviselo na vnějších okolnostech (např. majetek, ale i zdraví a svoboda), pokládali za lhostejné

¨      ke ctnosti a štěstí vede především soběstačnost, maximální omezení tělesných potřeb a tužeb i vztahů k ostatním lidem

¨      odmítali společenské instituce včetně státu a vybízeli k návratu k přirozenému životu

¨      u pozdějších kyniků (Bión z Borysthenu, Menippos z Gadar) se důraz přesouval z požadavku omezování potřeb na přizpůsobivost všem okolnostem

¨      název buď podle athénského gymnázia Kynosarges, kde Antisthenés učil, nebo podle řeckého slova „kyón“ (pes)

¨      zkreslením motivů jejich učení a jednání vznikl termín cynismus

Ø      z tradiční morálky zdůrazňovali pojem povinnosti

v     stoická etika nalezla četné příznivce v helénistickém světě i v Římě, kde se v dobách jeho vnitřních krizí stávala hlavní duchovní oporou zejm. vzdělanců a zpočátku konkurovala křesťanství (které však i ovlivnila)

 

Tato stránka WWW je 12