Vrcholné období řecké filozofie

 

 

 

III. Platón

1. Platónův život

2. Nauka o idejích

3. Nauka o společenském uspořádání

 

1. Platónův život

 

 „Tenkrát, když jsem byl mlád, bylo to se mnou zrovna tak, jako s mnoha jinými; myslil jsem. že jakmile se stanu svéprávným, hned se oddám politické činnosti. A tu jsem zažil takovéto zvláštní události politického života: Protože bylo tehdejší ústavě mnohými mnoho vytýkáno, nastane převrat a v čelo nového zřízení se postavila vláda jedenapadesáti mužů... a třicetičlenná vláda se ujala neomezené moci. Tu byli někteří z těchto moji příbuzní a známí a hned mě vybízeli k veřejné činnosti... A není divu, co jsem zažil při svém mládí; myslil jsem totiž, že budou spravovat obec tím způsobem, aby ji vedli z nespraved­livého života k spravedlivému jednání, a proto jsem je napjatě pozoroval, co budou dělat. A když jsem ovšem viděl, že zásluhou těchto mužů se v krátkém čase zdála dřívější ústava zlatou proti nynější - mezi jiným také povolali mého staršího přítele Sokrata, o němž bych snad bez ostychu mohl říci, že byl nejspra­vedlivější muž své doby, a poslali spolu s jinými pro kteréhosi občana, aby jej násilím přivedl na popravu, patrně za tím účelem, aby byl ...zapleten do jejich počínání; ale on neposlechl a raději podstoupil nebezpečenství nejhoršího stíhání, než aby se stal společníkem jejich nešlechetných skutků - když jsem tedy viděl všechno to i jiné takové věci, ne nepatrné, pocítil jsem odpor a odvrátil jsem se od tehdejších špatností. Ale za nedlouhý čas padla vláda třicítky a spolu s ní celá tehdejší ústava; a tu opět, sice už méně prudce, ale přece mě táhla touha po veřejné a politické činnosti ... Ale zvláštním dopuštěním osudu pohnali někteří mocní lidé zase toho našeho druha Sokrata na soud, uvalivše naň nejnespravedlivější žalobu, jaká byla právě pro Sokrata nejméně vhodná; jedni totiž jej pohnali, druzí odsoudili a usmrtili jako bezbožného, toho muže, který se tenkrát nechtěl zúčastnit nespravedlivého zatčení jednoho z přátel tehdejších vyhnanců ... Jak jsem tak pozoroval ty věci i lidi činné v politickém životě i zákony a občanskou mravnost, čím lépe jsem do toho viděl a věkem byl pokročilejší, tím obtížnějším se mi jevilo správně řídit veřejné věci. Neboť ta činnost, jak jsem viděl, nebyla možná bez přátel a věrných druhů ... Také psané zákony i mravy se kazily udivujícím způsobem, takže já, který jsem byl na začátku pln veliké horlivosti pro veřejnou činnost, když jsem se tak na to díval a viděl, jak se všechno o překot řítí, nakonec jsem dostával závrat; neustal jsem sice uvažovat, jakým způsobem by asi bylo možno napravit toto i všechen ústavní život, ale čekal jsem na příhodnou dobu k činnosti; konečně jsem však usoudil o všech nynějších státech, že všechny jsou spravovány špatně - neboť stav jejich zákonů je téměř nezhojitelný bez nějakého neobyčejného opatření provázeného štěstím -, a byl jsem přinucen říci ke chvále pravé filozofie, že jen z jejího hlediska je možno spatřit, v čem záleží spravedlnost jak ve státě, tak v životě soukromém; že tedy lidské pokolení nevyjde z běd dokud se budoucí stav pravých a opravdových filozofů neujme politické vlády, anebo dokud se třída držitelů vládní moci nějakým božským řízením neoddá vážně filozofii."

Zde před sebou máme určující dojmy Platónova života a mnohé poukazy k motivům jeho filozofického a politického myšlení, jak je on sám vylíčil v jednom ze svých dopisů.  Platón se narodil r. 427 př. n. 1. v jedné z předních athénských rodin. Bylo mu 20 roků, když jeho cestu překřížil Sokrates a rozho­dujícím způsobem ho navždy ovlivnil - vzdal se svých literárních pokusů a obrátil se k filozofii. Osm roků byl jeho žákem. Pod otřesným dojmem Sokratova odsouzení a jeho popravy - citovali jsme Platónovo vlastní vylíčení té scény v předchozím oddíle - své rodné město záhy opustil, na přechodnou dobu odešel do Megary, později podnikl rozsáhlé cesty, které ho údajně zavedly i do Egypta a seznámily ho s tamějším náboženstvím a učeností a s egyptskými kněžími. Snad pronikl i dále na východ a poznal moudrost Indů - mnohé v jeho díle to potvrzuje. Určitě ale pobyl delší dobu v řeckých koloniích v jižní Itálii a na Sicílii, kde navázal úzké vztahy s pythagorejskou školou a kde získal rozhodující podněty pro své pozdější myšlení. Nějaký Čas se zdržoval v Syrakusách na dvoře tyrana Dióna, kterého se snažil, nakonec bezvýsledně, získat pro své ideje. Roku 387 př. n. l. otevřel ve své zahradě v Athénách školu, která ještě celá staletí po jeho smrti měla existovat jako „platónská Akademie". Zde vyučoval bezplatně okruh žáků, kteří se brzy kolem něho shromáždili. Žil zcela touto činností, kterou přerušoval jen příležitostnými, ale opět marnými cestami do Syrakus. Dosáhl věku 80 let a zemřel uprostřed práce.

 

Megara

 

 

Akadémie

Ø      filozofická škola založená kolem 387 př. n. l. Platónem v Athénách

Ø      nazvána podle předměstí, jehož ochráncem byl hérós Akadémos

Ø      s filozofií se žáci seznamovali při přednáškách Platóna i dalších členů Akadémie, kteří zde mohli rozvíjet a přednášet vlastní názory (Aristotelés)

Ø      dějiny Akadémie mají tři hlavní etapy:

Ø      v období staré Akadémie (Speusippos, Xenokratés)

o       se škola přidržovala zejména dogmatických prvků ve filozofii svého zakladatele

o       důraz se kladl na filozofický význam matematiky a na další pýthagorejské motivy v Platónově učení

Ø      období střední Akadémie (Arkesiláos)

o       zdůrazňovány skeptické momenty Platónovy filozofie

o       tato tendence vrcholila v počátcích nové Akadémie, zvl. u Karneada, jehož učení se stalo jedním z hlavních teoretických základů celého pozdního skepticismu

o       v 1. stol. př. n. l. došlo v Akadémii k ústupu od skeptické orientace a postupně zde převládlo eklektické přejímání názorů různých filozofických škol

Ø      v posledních fázích vývoje – pozdní Akademie -  v ní pod vedením Prokla převládl novoplatónismus, který původně vznikl mimo vlastní rámec školy

Ø      v roce 529 n. l. byla dekretem císaře Justiniána Akadémie zrušena

 

o       Akademie (slovníková definice podle Ottova slovníku naučného vydaného v letech 1888 – 1909 ve 28 svazcích)A- z příčiny výše označené nazývá se škola stoupencův a následovníků Platónových, kteráž v dějinném vývoji v odchylné, po sobě následující odrůdy se rozdělila, tak že rozeznávati sluší a-ii starou, střední a novou, z nichž prvá založena byvši Platónem obsahuje nejprvnější žáky jeho, zvláště Speusippa, Xenokrata, Hérakleida Pontského, Filippa z Opuntu, Hestiaia z Perinthu, Menedéma Pyrrhaiského, Kratéta z Athén, jakož i Polemóna a Krantora, a nesouc se směrem dogmatickým přidržuje se přísně odkazu Platónova; druhá (střední) zahájena byvši Arkesilaem zavádí v učení Platónovo živel skeptický a čítá mezi stoupence své Lakyda, Téleklea, Euandra, Hégésina, Karneada a Kleitomacha; třetí (nová), založená Filónem z Larissy, který od skepse k původnímu směru dogmatickému vrátiti se usiloval, prohlašuje za záruku jistoty vědění samozřejmost (εναργεια). Ježto však Karneadés skepsi Arkesilaovu podstatně změnil tím, že pojmem pravděpodobnosti (probability) aspoň částečně návrat k dogmatismu možným učinil, počínají mnozí tímto filosofem třetí a-ii, k níž dále náležejí žáci Karneadovi: Kleitomachos, Métrodóros, Aischinés a Charmidas, načež následuje obyčejně čtvrtá, Filónem z Larissy založená a duchem opět dogmatickým se nesoucí, a pátá, jejíž zakladatel Antiochos z Askalónu názory akadémické s učením školy stoické smířiti a ve shodu uvésti usiloval. Ze žáků jeho vynikali: Aristos, Theomnéstos, Eudóros, Thrasyllos.

 

2. Nauka o idejích

 

 

já – subjekt, duše člověka
bytí – substance, svět
absolutno – ideje
methexis – podílení se idejí na světě
anamnesis – rozpomínání se duše na svět idejí
zkušenost – smyslové vnímání světa

Platónský trojúhelník

 

Erós

Dialektika

Bytí idejí

Idea a jev

Duše a nesmrtelnost

 

3. Nauka o společenském uspořádání

Ø      Aristokracie vláda nejlepších

Ø      Oligarchie vláda bohatých

Ø      Demokracie vláda svobody

Ø      Tyranie vláda násilí

Ideální stát

Ø      Stát má tři přirozené úkoly

o       výživu a zisk jako základ

o       obranu navenek

o       řízení rozumem

Ø      Stát má tři přirozené stavy

o       řemeslníky

o       strážce, vojáky

o       vládce

 

 

pokračovatelé Platóna

 

 

Syrakusy,

italsky Siracusa, Syrákúsy – město v Itálii na východním pobřeží Sicílie; 127 000 obyvatel (1998). Průmysl petrochemický, potravinářský. Muzea. Významné historické památky (zbytky starověkých chrámů, řecké divadlo, římský amfiteátr, katakomby; středověké kostely a paláce, pevnost Castello Maniace). – Ve starověku řecká osada, založená ve 2. pol. 8. stol. př. n. l. z Korintu. V držení moci se střídala oligarchie a mírná demokracie s tyranidou. 480 př. n. l. vítězství nad Kartágem u Hímery učinilo ze Syrakus nejvýznamnější sicilské město. Tyran Hierón I. porazil 474 př. n. l. etruské loďstvo a rozšířil syrákúský vliv i na jižní Itálii. Tehdy velký kulturní rozkvět (na dvoře sicilských tyranů působili např. Aischylos, Epicharmos a Pindaros). 413 př. n. l. zničili Syrakusané athénské loďstvo vedené Alkibiadem. Tyran Dionýsios I. (vládl 406 – 367 př. n. l.) upevnil převahu Syrákús v Jaderském moři a Tarentském zálivu, Dionýsios II. (vládl 367 – 344 př. n. l.) se mj. stýkal s Platónem. Za 2. punské války stály Syrakusy na straně Kartága; po houževnaté obraně byly roku 212 př. n. l. dobyty Římany (zavraždění Archiméda); poté hlavní město římské provincie Sicílie. 535 dobyty byzantským vojvůdcem Belisariem; staly se součástí byzantské říše. V roce 878 dobyty Araby, 1085 Normany a začleněny do Království obojí Sicílie. Ve středověku význam Syrakus poklesl. V roce 1693 bylo město poškozeno zemětřesením.

Dionýsios I.,

* kolem 430 př. n. l., † 367 př. n. l., syrákúský tyran 406/405 př. n. l. Za války Syrákús proti Kartágu provedl převrat a vypudil oligarchy. Zajistil Syrákúsám hegemonii v Jaderském moři a Tarentském zálivu. Na svém dvoře soustředil umělce a spisovatele.

Dionýsios II.,

† 344 př. n. l., syrákúský tyran od 367 př. n. l., syn Dionýsia I. Stýkal se s Platónem; ten chtěl s jeho pomocí uskutečnit své politické ideály. Po lidovém povstání odešel do vyhnanství.

 

Tato stránka WWW je 10