Vrcholné období řecké filozofie
|
|
|
III.
Platón
1. Platónův život
2. Nauka o idejích
3. Nauka o společenském uspořádání
1. Platónův život
„Tenkrát, když jsem byl mlád, bylo to se mnou
zrovna tak, jako s mnoha jinými; myslil jsem. že jakmile se stanu svéprávným,
hned se oddám politické činnosti. A tu jsem zažil takovéto zvláštní události
politického života: Protože bylo tehdejší ústavě mnohými mnoho vytýkáno,
nastane převrat a v čelo nového zřízení se postavila vláda jedenapadesáti
mužů... a třicetičlenná vláda se ujala neomezené moci. Tu byli někteří z těchto
moji příbuzní a známí a hned mě vybízeli k veřejné činnosti... A není divu, co
jsem zažil při svém mládí; myslil jsem totiž, že budou spravovat obec tím
způsobem, aby ji vedli z nespravedlivého života k spravedlivému jednání, a
proto jsem je napjatě pozoroval, co budou dělat. A když jsem ovšem viděl, že
zásluhou těchto mužů se v krátkém čase zdála dřívější ústava zlatou proti nynější
- mezi jiným také povolali mého staršího přítele Sokrata, o němž bych snad bez
ostychu mohl říci, že byl nejspravedlivější muž své doby, a poslali spolu s
jinými pro kteréhosi občana, aby jej násilím přivedl na popravu, patrně za tím
účelem, aby byl ...zapleten do jejich počínání; ale on neposlechl a raději
podstoupil nebezpečenství nejhoršího stíhání, než aby se stal společníkem
jejich nešlechetných skutků - když jsem tedy viděl všechno to i jiné takové
věci, ne nepatrné, pocítil jsem odpor a odvrátil jsem se od tehdejších
špatností. Ale za nedlouhý čas padla vláda třicítky a spolu s ní celá tehdejší
ústava; a tu opět, sice už méně prudce, ale přece mě táhla touha po veřejné a
politické činnosti ... Ale zvláštním dopuštěním osudu pohnali někteří mocní
lidé zase toho našeho druha Sokrata na soud, uvalivše naň nejnespravedlivější
žalobu, jaká byla právě pro Sokrata nejméně vhodná; jedni totiž jej pohnali,
druzí odsoudili a usmrtili jako bezbožného, toho muže, který se tenkrát nechtěl
zúčastnit nespravedlivého zatčení jednoho z přátel tehdejších vyhnanců ... Jak
jsem tak pozoroval ty věci i lidi činné v politickém životě i zákony a
občanskou mravnost, čím lépe jsem do toho viděl a věkem byl pokročilejší, tím
obtížnějším se mi jevilo správně řídit veřejné věci. Neboť ta činnost, jak jsem
viděl, nebyla možná bez přátel a věrných druhů ... Také psané zákony i mravy se
kazily udivujícím způsobem, takže já, který jsem byl na začátku pln veliké
horlivosti pro veřejnou činnost, když jsem se tak na to díval a viděl, jak se
všechno o překot řítí, nakonec jsem dostával závrat; neustal jsem sice
uvažovat, jakým způsobem by asi bylo možno napravit toto i všechen ústavní
život, ale čekal jsem na příhodnou dobu k činnosti; konečně jsem však usoudil o
všech nynějších státech, že všechny jsou spravovány špatně - neboť stav jejich
zákonů je téměř nezhojitelný bez nějakého neobyčejného opatření provázeného
štěstím -, a byl jsem přinucen říci ke chvále pravé filozofie, že jen z jejího
hlediska je možno spatřit, v čem záleží spravedlnost jak ve státě, tak v životě
soukromém; že tedy lidské pokolení nevyjde z běd dokud se budoucí stav pravých
a opravdových filozofů neujme politické vlády, anebo dokud se třída držitelů
vládní moci nějakým božským řízením neoddá vážně filozofii."
Zde před sebou máme určující dojmy
Platónova života a mnohé poukazy k motivům jeho filozofického a politického
myšlení, jak je on sám vylíčil v jednom ze svých dopisů. Platón se narodil r. 427 př. n. 1. v jedné z
předních athénských rodin. Bylo mu 20 roků, když jeho cestu překřížil Sokrates
a rozhodujícím způsobem ho navždy ovlivnil - vzdal se svých literárních pokusů
a obrátil se k filozofii. Osm roků byl jeho žákem. Pod otřesným dojmem
Sokratova odsouzení a jeho popravy - citovali jsme Platónovo vlastní vylíčení
té scény v předchozím oddíle - své rodné město záhy opustil, na přechodnou dobu
odešel do Megary, později podnikl rozsáhlé cesty,
které ho údajně zavedly i do Egypta a seznámily ho s tamějším náboženstvím a
učeností a s egyptskými kněžími. Snad pronikl i dále na východ a poznal
moudrost Indů - mnohé v jeho díle to potvrzuje. Určitě ale pobyl delší dobu v
řeckých koloniích v jižní Itálii a na Sicílii, kde navázal úzké vztahy s
pythagorejskou školou a kde získal rozhodující podněty pro své pozdější myšlení.
Nějaký Čas se zdržoval v Syrakusách na dvoře tyrana Dióna,
kterého se snažil, nakonec bezvýsledně, získat pro své ideje. Roku 387 př. n.
l. otevřel ve své zahradě v Athénách školu, která ještě celá staletí po jeho
smrti měla existovat jako „platónská Akademie". Zde vyučoval bezplatně
okruh žáků, kteří se brzy kolem něho shromáždili. Žil zcela touto činností,
kterou přerušoval jen příležitostnými, ale opět marnými cestami do Syrakus.
Dosáhl věku 80 let a zemřel uprostřed práce.
|
Megara |
Ø
filozofická
škola založená kolem 387 př. n. l. Platónem
v Athénách
Ø
nazvána podle
předměstí, jehož ochráncem byl hérós Akadémos
Ø
s filozofií se
žáci seznamovali při přednáškách Platóna i dalších členů Akadémie,
kteří zde mohli rozvíjet a přednášet vlastní názory (Aristotelés)
Ø
dějiny Akadémie mají tři hlavní etapy:
Ø
v období staré
Akadémie (Speusippos,
Xenokratés)
o se škola přidržovala zejména dogmatických prvků ve filozofii
svého zakladatele
o důraz se kladl na filozofický význam matematiky a na
další pýthagorejské motivy v Platónově učení
Ø
období střední
Akadémie (Arkesiláos)
o zdůrazňovány skeptické momenty Platónovy filozofie
o tato tendence vrcholila v počátcích nové Akadémie, zvl. u Karneada, jehož
učení se stalo jedním z hlavních teoretických základů celého pozdního
skepticismu
o v 1. stol. př. n. l. došlo v Akadémii
k ústupu od skeptické orientace a postupně zde převládlo eklektické přejímání
názorů různých filozofických škol
Ø
v posledních
fázích vývoje – pozdní Akademie - v ní
pod vedením Prokla převládl novoplatónismus,
který původně vznikl mimo vlastní rámec školy
Ø
v roce 529 n. l.
byla dekretem císaře Justiniána Akadémie
zrušena
o Akademie (slovníková definice podle Ottova slovníku naučného
vydaného v letech 1888 – 1909 ve 28 svazcích)A-ií z
příčiny výše označené nazývá se škola stoupencův a následovníků Platónových,
kteráž v dějinném vývoji v odchylné, po sobě následující odrůdy se rozdělila,
tak že rozeznávati sluší a-ii
starou, střední a novou, z nichž prvá založena byvši Platónem obsahuje nejprvnější žáky jeho, zvláště Speusippa,
Xenokrata, Hérakleida
Pontského, Filippa z Opuntu,
Hestiaia z Perinthu, Menedéma Pyrrhaiského, Kratéta z Athén, jakož i Polemóna
a Krantora, a nesouc se směrem dogmatickým přidržuje
se přísně odkazu Platónova; druhá (střední) zahájena byvši Arkesilaem
zavádí v učení Platónovo živel skeptický a čítá mezi stoupence své Lakyda, Téleklea, Euandra, Hégésina, Karneada a Kleitomacha; třetí
(nová), založená Filónem z Larissy,
který od skepse k původnímu směru dogmatickému vrátiti
se usiloval, prohlašuje za záruku jistoty vědění samozřejmost (εναργεια). Ježto
však Karneadés skepsi Arkesilaovu
podstatně změnil tím, že pojmem pravděpodobnosti (probability) aspoň částečně
návrat k dogmatismu možným učinil, počínají mnozí tímto filosofem třetí a-ii, k níž dále náležejí žáci Karneadovi:
Kleitomachos, Métrodóros, Aischinés a Charmidas, načež
následuje obyčejně čtvrtá, Filónem z Larissy založená a duchem opět dogmatickým se nesoucí, a
pátá, jejíž zakladatel Antiochos z Askalónu názory akadémické s
učením školy stoické smířiti a ve shodu uvésti usiloval. Ze žáků jeho vynikali: Aristos,
Theomnéstos, Eudóros, Thrasyllos.
2. Nauka o idejích
|
|
|
já – subjekt, duše člověka
|
Platónský trojúhelník |
|
Erós
Dialektika
Bytí idejí
Idea a jev
Duše a nesmrtelnost
3. Nauka o společenském uspořádání
Ø
Aristokracie
vláda nejlepších
Ø
Oligarchie vláda
bohatých
Ø
Demokracie vláda
svobody
Ø
Tyranie vláda
násilí
Ideální
stát
Ø
Stát má tři
přirozené úkoly
o výživu a zisk jako základ
o obranu navenek
o řízení rozumem
Ø
Stát má tři
přirozené stavy
o řemeslníky
o strážce, vojáky
o vládce
pokračovatelé Platóna
|
|
Syrakusy, italsky
Siracusa, Syrákúsy – město
v Itálii na východním pobřeží Sicílie; 127 000 obyvatel (1998). Průmysl
petrochemický, potravinářský. Muzea. Významné historické památky (zbytky
starověkých chrámů, řecké divadlo, římský amfiteátr, katakomby; středověké
kostely a paláce, pevnost Castello Maniace). – Ve starověku řecká osada, založená ve 2. pol. 8. stol. př. n. l. z Korintu.
V držení moci se střídala oligarchie a mírná demokracie s tyranidou. 480 př.
n. l. vítězství nad Kartágem u Hímery učinilo ze
Syrakus nejvýznamnější sicilské město. Tyran Hierón
I. porazil 474 př. n. l. etruské loďstvo a rozšířil syrákúský
vliv i na jižní Itálii. Tehdy velký kulturní rozkvět (na dvoře sicilských
tyranů působili např. Aischylos, Epicharmos a Pindaros). 413 př.
n. l. zničili Syrakusané athénské loďstvo vedené Alkibiadem. Tyran Dionýsios I.
(vládl 406 – 367 př. n. l.) upevnil převahu Syrákús
v Jaderském moři a Tarentském zálivu, Dionýsios II. (vládl 367 – 344 př. n. l.) se mj. stýkal s
Platónem. Za 2. punské války stály Syrakusy na straně Kartága; po houževnaté
obraně byly roku 212 př. n. l. dobyty Římany (zavraždění Archiméda); poté
hlavní město římské provincie Sicílie. 535 dobyty byzantským vojvůdcem Belisariem; staly se součástí byzantské říše. V roce 878
dobyty Araby, 1085 Normany
a začleněny do Království
obojí Sicílie. Ve středověku
význam Syrakus poklesl. V roce 1693 bylo město poškozeno zemětřesením. |
Dionýsios I.,
* kolem
430 př. n. l., † 367 př. n. l., syrákúský
tyran 406/405 př. n. l. Za války Syrákús proti
Kartágu provedl převrat a vypudil oligarchy. Zajistil Syrákúsám
hegemonii v Jaderském moři a Tarentském zálivu. Na
svém dvoře soustředil umělce a spisovatele. |
Dionýsios II., † 344
př. n. l., syrákúský tyran
od 367 př. n. l., syn Dionýsia I. Stýkal se s Platónem;
ten chtěl s jeho pomocí uskutečnit své politické ideály.
Po lidovém povstání odešel do vyhnanství. |
Tato stránka WWW je 10