Předmět
filozofie
Základní
charakteristika
Filozofická
metoda
Vztah
filozofie, náboženství a umění
Základní filozofické otázky
Základní charakteristika filozofie
n
co je tedy filozofie?
n
jaké jsou její znaky?
n
co je vlastně její
předmět?
n
od každého filozofa
dostaneme jinou odpověď
q
každý přirozeně
prohlašuje to, co jako filozofii provozuje a učí, za filozofii samu
n
proto se musíme ptát
obecně
q
kterými předměty se
zabývali filozofové v různých dobách?
q
existuje jen jedna
odpověď: všemi
q
není totiž nic, co by
nemohlo být předmětem filozofie a co jím také skutečně nebylo
n
z hlediska metodického
můžeme použít tradičním dělení:
q
celkem světa (nebo také
tím, co je smyslově nepřístupné) se zabývá metafyzika
q
bytím v jeho celku
ontologie (ale oba tyto obory se, stejně jako ostatní, překrývají)
q
logika je nauka o
správném myšlení a o pravdě
q
etika o správném
jednání, teorie poznání o poznávání a jeho hranicích
q
estetika o kráse
q
o přírodě pojednává
filozofie přírody
q
o kultuře filozofie
kultury
q
o společnosti filozofie
společnosti
q
o dějinách filozofie
dějin
q
o náboženství filozofie
náboženství
q
o státě filozofie státu
q
o právu filozofie práva
q
o řeči filozofie řeči
q
existuje filozofie
hospodářství, techniky, peněz atd.
n
filozofie tyto předměty
nemá pouze pro sebe
n
pro každý z těchto
předmětů existuje zároveň speciální věda, která jej zkoumá a popisuje
n
filozofii nelze od
jednotlivých speciálních věd odlišit pomocí jejího předmětu
n
jestliže se filozofie
zabývá týmiž předměty jako speciální vědy, ale přesto se od nich odlišuje, pak
se jimi musí zabývat specifickým způsobem, který přísluší jenom jí
n
tím vzniká otázka po
specifické filozofické metodě
Filozofická metoda
n
sledujeme-li totiž
ještě jednou výše podaný výčet částí filozofie a jejích předmětů a srovnáme-li
je s řadou jednotlivých věd, které se zabývají týmiž předměty, pak na samém
vrcholu narazíme na celek bytí jako nejobsáhlejší předmět
q
jemu již v jednotlivých
odvětvích vědy nic neodpovídá
n
celkovou souvislost
bytí zkoumá pouze filozofie (přestože tento nárok vznášejí i některé jednotlivé
vědy)
n
je to zaměření na
všeobjímající celek, co filozofii odlišuje od jednotlivých věd:
q
zatímco jednotlivé vědy
si kladou za úkol prozkoumat a vyložit určitý ohraničený obor jevů, jako např.
stát, řeč, dějiny, organický život atd.,
n
filozofie se snaží:
q
zařadit jednotlivé
životní jevy do velké, všeobjímající souvislosti
q
nalézt jejich společný
smysl
q
spojit výsledky
jednotlivých věd v jednotný obraz světa, ve světový názor
n
přesto nejde o vymezení
úplné
q
celek není totiž
vlastní pouze filozofii
q celkem se zabývá i náboženství a umění, která se
rovněž, každé svým specifickým způsobem, zaměřuji na celek bytí
Vztah filozofie, náboženství a umění
n
filozofie, snažící se
uchopit celek života a jeho smysl, může přejít v náboženskou vizi
n
náboženství a filozofie
se v dlouhých dějinných údobích navzájem proplétaly
n
filozofii v této
souvislosti charakterizuje myšlení jako její vlastní prostředek
n
náboženství apeluje
svou podstatou především na víru a na cit, nikoli na rozum
n
ani umění není myšlením,
nýbrž formováním něčeho vnitřního ve vnější formu, která může být výrazem celku
bytí, jenže v podobě příměru, symbolicky
q
apeluje na náš cit pro
krásu a vznešenost
n
historické zkoumání
těchto oblastí života dokládá že:
q
náboženství, umění,
filozofie a jednotlivé vědy jsou spolu v některých dobách promíchány a
propojeny, v jiných odděleny a na protikladných pozicích
Základní filozofické otázky
n
Immanuel Kant je
formuloval takto:
n
Co můžeme vědět?
n
Co máme dělat?
n
V co smíme věřit?
n
první otázka se týká
lidského poznání
q
jaký je svět a jak si
ho máme představovat?
q
co o něm mohu vědět?
q
a (na to klade důraz
právě Kant) mohu o něm vůbec vědět něco jistého?
n
druhá otázka se týká
lidského jednání
q
jak mám vést svůj
život?
q
o co mohu rozumně
usilovat a o co usilovat mám?
q
jak se mám chovat ke
svým bližním?
q
a jak k lidské
společnosti?
n
třetí otázka se týká
lidské víry
q
je nějaká vyšší moc?
q
je lidská vůle svobodná
nebo nikoli?
q
existuje nesmrtelnost?
n
druhá a třetí otázka
zasahuje do oblasti náboženství
n
ve staré indické filozofii
vcelku převládají:
q
otázky po bohu, svobodě
a nesmrtelnosti a po smyslu života
n
myšlení starých Číňanů
se zabývá především:
q
oblastí praktického
jednání a životem lidského společenství, tedy etikou
n
v mnohotvárné filozofii
starého Řecka se tyto otázky uplatňují všechny, otázky poznání a jednání do
jisté míry převažují
n
západoevropská
filozofie středověku klade opět důraz na:
q
věčné otázky po Bohu,
svobodě a nesmrtelnosti
q
zároveň s tím se ptá po
dobru a zlu v lidském jednání
n
teprve v myšlení
novověku se problém poznání rozvíjí v celé své šíři a nabývá stále výraznější
převahy
Tato stránka WWW je 1